Dívky nepláčou a kluci se nehněvají....

Od narození se dělají rozdíly mezi pohlavím, a to nejen ve výběru barev při oblékání, či výběrem hraček, ale i způsobem výchovy. Chlapci v naší kultuře vyrůstají s tím, že by měli být schopni potlačit své emoce na veřejnosti a neplakat. Jestli je něco bolí nebo jsou smutní, nebo nešťastní, pláč je projevem emoce, která není u chlapců podporována a podléhá kritice. Pláč je typ reakce hodnocené jako slabošská, která je spojována s měkčími a slabšími povahami, které se neumí ovládat.

Děti obou pohlaví se neliší v prožívaných emocích,

dokáží být smutné, šťastné, rozzlobené. Přitom jedna studie za druhou ukazují, že temperament dívek a chlapců má sice odlišnosti, ale ne až tak velké jak si kolikrát myslí rodiče vychovávající své syny v přesvědčení, že kluci nepláčou. Děti obou pohlaví se neliší v prožívaných emocích, dokáží být smutné, šťastné, rozzlobené. V tom rozdíl není. Někteří kluci mají dokonce větší sklon plakat než dívky. Rozdíl je hlavně v tom, jak okolí reaguje na jejich emocionální projevy. Matky např. mluví o smutku více se svými dcerami než se syny.

Přestože bývají podle některých údajů chlapci kolem puberty více ohroženi depresí než dívky,

u nich se o smutku tolik nemluví. Rodiče často učí své syny, že vyjádření smutku je hlavně pro dívky. Přesto, že smutek patří k základním emocím, u chlapců se nepodporuje. Zato u dívek ano. Samozřejmě, pocit smutku se jen tak nevypaří, a protože se nedá vyjádřit pláčem, projeví se jinak. U chlapců jsou kulturně více přijímány projevy hněvu. Proto jako děti mohou bojovat, být agresivní a jsou za to méně kritizováni než za pláč.

U dívek je situace opačná, smutek je přijatelný, ale hněv se nepodporuje

Smutné situace se probírají podrobněji, převládá tendence přehrávat si v duchu tyto situace znovu a znovu, což se později projevuje i v dospělém životě. Např. na hádku manželé reagují různě. Zatímco muž řeší situaci většinou jen jednou, žena má potřebu se v duchu k situaci opakovaně vracet a znovu prožívat negativní emoce, čímž se stále více rozrušuje. Podle některých vědců tento rozdíl ukazuje, proč jsou ženy depresivnější než muži.

Chlapcům by mělo být dovoleno, aby plakali, pokud je třeba

Možná by v dospělosti nebyli takoví agresivní, a stejně u dívek by se nemělo podporovat, aby se smutkem tolik zabývaly. Možná by se dívky měly trochu poučit od chlapců a stejně chlapci od děvčat. Protože čím více strategií zvládání zátěžových situací má člověk na výběr, tím přijatelnější jeho reakce mohou být.

V minulosti, když byli muži považováni za silné

a vzhledem k vrstvení společnosti se museli stát hlavou rodiny a zajistit ji, vznikly rozdíly ve výchově, aby se podporovala mužská síla a u žen jejich jemnost. Ale v dnešní společnosti mají ženy možnost postarat se samy o sebe a muži mají možnost projevit jemnocit, a proto je důležité, aby byly výchovné postupy voleny s ohledem na rozdíly, které mezi pohlavími jsou. Jako je např. u chlapců vyšší podíl svalové hmoty či testosteronu, lepší prostorové vidění a u dívek jsou vyzdvihovány zase jiné přednosti.

Výchovné přístupy by měly brát ohled na individualitu a potřeby

Je třeba děti nechat, aby byly samy sebou, aby byly podporované v rozvoji svého potenciálu.