Dítě není neposlušné, když hned neposlechne "na slovo"!

Každé dítě má jiný temperament a rodiče by se před trestáním dětí měli zamyslet. Je třeba odlišovat i malé detaily v chování dětí, abychom se vyhnuli nespravedlivému jednání na které jsou často velmi citlivé. Ano, děti jsou občas neposlušné, ale…..

Neposlušnost

Co to ​​vlastně je? Někteří za takové považují dítě, které neudělá ihned "na slovo" to, co dospělý od něj vyžaduje. Když se však zamyslíme nad temperamentovými rozdíly mezi dětmi, napadá nás množství situací, z nichž pro každé dítě bude platit něco jiného. Jedno neposlechne "na slovo" pokud je zaujaté nějakou činností - hrou, nebo čtením proto, že má menší rozsah pozornosti - pokud se zcela soustředí na něco, už nestačí vnímat další podněty, nebo alespoň ne tak pohotově. Jiné dítě zase slyší a vnímá mámina slova i jejich obsah, ale má v sobě snahu započatou činnost dokončit, proto od ní hned neodchází, nebo se od ní nedá vyrušit. Je to vytrvalost a mnozí ji hodnotí jako neposlušnost! Je mnoho rodičů, kteří vyžadují poslechnutí "na slovo" a dobré, poslušné dítě podle nich musí být takové. Okamžitá poslušnost je však slepé řízení, splnění každého požadavku rodiče bez účasti vlastního myšlení, nebo je to strach, který žene často i přemýšlející dítě do splnění rozkazu i proti vlastní vůli. A toto má už hlubší dopad i na vzájemné vztahy. Poslouchání "na slovo" je nebezpečné. V životě ho lze velmi snadno zneužít.

Člověk naučený dlouhá léta mlčky poslouchat může jednou vykonat čin,

jehož dosah si uvědomí až tehdy, pokud bude nezměnitelný. Proto občasné protesty nebo neochota provést to, co dospělý žádá, je projevem myšlení dítěte a neztotožnění s názorem dospělého projevem jeho vlastní vůle. Vždyť děti mají často rozumnější pohled na věci než my, dospělí. Je třeba jen v sobě najít sílu, abychom je dokázali přijmout.

Jsou však i rodiče, kteří nevyžadují poslechnutí "na slovo",

ale při každém setkání, či aktivitě dítěte cítí, jak každé jejich slovo jde mimo dítě. To není už snaha dokončit činnost (obyčejně se dítě ani žádnou konkrétní činností nezabývá), ani neschopnost rozdělit si pozornost. Je to spíše nevšímavost k podnětům a dráždivost centrálního nervového systému. U takového dítěti má každý dospělý opravdu pořád co dělat, aby ho uchránil před úrazem. Toto již dělá dojem neposlušnosti i u náhodných pozorovatelů.

Je mnoho rodičů, kteří jsou nešťastní z chování svého dítěte a považují ho za problémové

Dítě je často agresivní, odmítá lidi a věci, pláče, vříská, pokud se mu hned nevyhoví, stále je v opozici a s každým bojuje. Je opravdu zlobivé a problematické. Je však problematické jen dítě? Nejsou problematičtí i rodiče, nebo jeden z rodičů? Jaké může být dítě tam, kde je přehnaná přísnost, či dokonce drsnost ve vztahu k němu? Tam, kde je více odmítání než lásky, tam, kde je averzivní chování doma samozřejmostí a potlačování dítěte jediná forma vztahu k dítěti? Změna chování rodičů navodí i změnu chování dítěte - pokud je dítě agresivní, ale nikdo z jeho rodiny a blízkého okolí k němu agresivní není, dítě pochopí nesmyslnost a neúčelnost svého chování a přestává být agresivním.

Jsou i rodiče, kteří vedou děti demokraticky

a takové děti pak dokážou přirozeně diskutovat se svými vrstevníky, ale i s dospělými. Poopraví nejednou rodiče nebo učitele v rozhovoru, ale i při výkladu nové látky - někdy vědí o některé věci více, než co se jim ve škole předkládá. Mají podrobnou informaci z několika pramenů, chtějí s učiteli o tom diskutovat nebo polemizovat - nuže stávají se právě pro toto v očích učitele neposlušnými a drzými. Bývají ignorovány a odmítány učitelem a bylo by zvláštní, kdyby to dítě nepobouřilo. Klade si otázku, proč ho učitel odmítá, vždyť mu přece nic neudělal. Nejsou si vědomi žádného přestupku vůči dospělému. Jen neporozumění vede k neshodě.

Podstatu dětského chování lépe odhalíme, pokud dokážeme

• rozlišovat mezi možností organismu reagovat a neochotou poslouchat
• rozlišovat mezi vysokou úrovní aktivity, což je vlastností temperamentu a mezi poruchou chování různě podmíněnou
• rozlišovat mezi zdravým sebevědomím a drzostí
• vidět z hlediska koho je dítě problémové, zlobivé
• hledat příčinu nepřiměřeného problémového chování dítěte

Neposlušnost je pouze "kouzelné slovíčko",

které jsme si zvykli používat vždy tehdy, když nás dítě rozladí. Ale v dětech je i mnoho pozitivně znějících potencí, které by nás dokázaly naladit. Zkusme jim naslouchat. Nebojujme se svými dětmi a ony nebudou bojovat s námi!