Dětské neurózy postihují stále více dětí

Na začátek si řekneme, co jsou neurózy obecně zač. Podle psychologického slovníku je neuróza "duševní porucha vyvolaná psychogenními faktory, souvisícími se situací, kterou člověk vnímá jako stresující. Společným jmenovatelem je vysoká míra úzkosti a pacientům je zachován náhled na nemocnost vztahu ". Jejich příčina souvisí s nárůstem nároků na člověka.

S přibýváním techniky a se zrychlováním životního tempa narůstají i nároky kladené na člověka

v práci, ale i ve škole nebo v partnerských vztazích. Vyžaduje vyšší míru přizpůsobivosti např. při rychlém osvojování si nových poznatků. Tak je člověk pod stresem, může prožívat frustraci, konflikty, vnitřně prožívá nejistotu, úzkost, obavy, napětí, či strach. A pokud se jedinec neumí přiměřeně adaptovat, nároky ohrožují jeho vnitřní rovnováhu a začne se bránit. Při nepřiměřené obraně a při určitých osobnostních předpokladech vzniká neuróza. K osobnostním předpokladům např. patří citlivost na kritiku, ale může zde být i výraznější potřeba úspěchu, ať už v práci nebo v rodině.

Obavy nebo napětí se dají pozorovat již v dětském věku,

v některých případech adekvátní a nezbytné pro vývoj, v jiných již méně přiměřené, což souvisí ve velké míře na prostředí, chápání situace, ale i na osobnostních předpokladech. K neurotickému chování patří regres charakterizovaný návratem na nižší vývojovou úroveň, kdy dítě začne opět vyžadovat tekutiny z láhve, i když už bylo zvyklé pít z hrnečku. Další reakcí je ritualizace, kdy dítě vyžaduje stereotypní provádění určitých činností, např. posloupnost při oblékání. To může být základem pro rozvoj obsedantních neuróz v dospělosti.

K neurotickým reakcím patří i somatizace,

když se úzkost a napětí projevují tělesnými příznaky jako např. bolesti hlavy, bříška, ekzémy. Nepřiměřený strach z různých objektů a situací charakterizuje fobické projevy, např. strach z pavouků.

Neurotické projevy nejsou ve školním věku neobvyklé,

vyskytují se poměrně často a vyplývají hlavně ze strachu z hodnocení, z reakce rodičů na známky, ale i z přijetí spolužáky v kolektivu, vnímání vlastních odlišnosti, atd. častými projevy bývají pak průjmy, zvracení, bolesti břicha a hlavy.

Kromě toho existuje skupina neuróz,

které jsou označovány jako specifické neurózy dětského věku. Řadí se sem tiky, což jsou neúčelné, rychle se opakující pohyby hlavně v mimické oblasti, které mohou působit jako grimasy. K častým, negativně prožívaným ze strany dětí i rodičů, patří pomočování. Vyskytuje se hlavně u chlapců, pokud je dítě ve stresu. Běžně tak může např. prožívat konfliktní situaci mezi rodiči. Méně běžnou je neschopnost udržet stolici. Tato porucha může mít i organickou příčinu nebo problémy s chronickou zácpou.

Koktání charakterizuje narušení plynulosti řeči,

vyskytuje se opět převážně u chlapců a projevuje se kolem třetího, čtvrtého roku, či na začátku školní docházky. V dětském věku bývá jedinec postižen zajíkáváním běžně terčem posměchu, což může mít za následek rozvoj dalších negativních reakcí jako je rozvoj pocitů méněcennosti, odmítání komunikovat, uzavírání se do sebe a samotářství. Noční děs je sen, který si po probuzení dítě obvykle nepamatuje, dítě se během něho probudí, ale neprobere se úplně, může se projevovat reakcemi strachu jako je křik, pláč, s doprovodnými vegetativními projevy jako pot, zarudnutí pokožky v obličeji. Vyskytuje se po traumatických událostech.

Rozdílná je intenzita, s jakou se neurózy u dětí projevují,

s lehčími si dokážou rodiče poradit sami a nemají potřebu navštěvovat odborníky. Ale v některých případech je dobře podchytit neurózu v raném stádiu pomocí psychoterapeutických postupů, či relaxace. Někdy se přistupuje zpočátku i k farmakologické léčbě.

Prevencí je vytváření takového prostředí, ve kterém se děti cítí bezpečně,

kde se mohou svěřit se svými problémy.