Děti, sport a sportující rodiče

Pohyb je pro každého člověka zcela přirozený, a to by mělo platit i ve vztahu k našim dětem. Položme si však otázku, zda opravdu děláme vše pro to, aby naše dítě mělo dostatek pohybu. Jsme pro něj v tomto směru vzorem? Vždyť jak může dítě vnímat pohyb či sport pozitivně, pokud při této aktivitě nevidí své rodiče? Tělesná výchova na školách ani zdaleka nepokrývá potřebu dítěte dostatečně se hýbat.

Náš čas strávený společně s dětmi venku v přírodě

se často omezuje jen na odvoz dítěte v kočárku do parku či na hřiště, kde si poklábosíme s jinými, podobně "aktivními" rodiči. Později, když je dítě samostatné, už se ani neunavujeme zajít s ním ven, vždyť na to má přece kamarády. Spoléháme také na to, že děti mají dost pohybu v rámci tělesné výchovy ve škole či školce. Musíme si uvědomit, že tělesná výchova na školách ani zdaleka nepokrývá potřebu dítěte dostatečně se hýbat. Dostatečně znamená 5 - krát týdně po jedné hodině, což je vedle jiných vyučovacích hodin nepředstavitelné.

Mnoho dětí je již od mladšího školního věku úplně osvobozených od tělesné výchovy,

čili čas, který by měly strávit pohybem, prosedí na lavičce. Mnohé děti, zejména ty, které obzvláště nevynikají ve sportu, jsou často právě na tělesné výchově terčem posměchu, často i ze strany samotných vyučujících. Negativem je také známkování tělesné výchovy. Pokud žák pravidelně dostává negativní hodnocení, určitě to má i negativní dopad na jeho zájem o sport či samotný pohyb. Není divu, že z tělesné mají i mnozí jinak šikovní žáci strach a jejich zájem o sport právě z tohoto důvodu upadá.

Začít třeba v rodině

Jak? Buďme dětem vzorem a pravidelně se s nimi pohybujme, dá-li se, tak venku v přírodě. Procházky ale nestačí. Už s nejmenšími dětmi si můžeme občas zaběhat, zajezdit na kole nebo házet si s nimi míčem. Na to není třeba ani drahou sportovní výstroj ani finance. Stačí odhodlání a ochota obětovat čas nejen pro sebe, ale pro děti. Během víkendů či prázdnin vezměme děti na plovárnu či koupaliště. Místo ležení na dece a sledování, jak naše děti skotačí je inspirujme aktivním pohybem. Dejme si několik "zdravotních" délek a možná budeme překvapeni že, se děti přidají k nám. S menšími dětmi si můžeme například v dětském bazénu házet míčem nebo jen tak poskakovat ve vodě. Zároveň uděláme něco pozitivního i pro sebe.

Zahálet nemusíme ani v zimě

Nedovolme dětem prosedět celé odpoledne u televize či počítače. Pokud je dostatek sněhu, koulujme se s nimi, postavme si sněhuláka. Dbejme na to, aby se děti i během zimy hýbaly. Pro pevné zdraví a dobrou imunitu není nic lepšího, než pohyb venku, a to za každého počasí. Navíc děti vybijí přebytečnou energii a vyvětrají si hlavu od školních povinností.

Ne z každého dítěte vyroste vrcholový sportovec

To, že naše dítě má pozitivní přístup k pohybu či sportu automaticky neznamená, že z něj bude profesionální sportovec. Mnozí rodiče se na svých dětech snaží uplatnit své ambice a nesplněné sny. Před tímto je třeba mít se na pozoru. Zajímat se, ale nebýt přehnaně přísní. Pokud se naše dítě zajímá o lyžování či hokej, nekupujme hned drahou výstroj a neinvestujme do soukromé sportovní školy. Můžeme mu půjčit výstroj nebo koupit starší, trávit oblíbené aktivity s dítětem a až po přehodnocení situace investovat do dražších věcí. I odborníci zastávají názor, že s profesionálním sportem je třeba počkat alespoň do puberty, kdy se už "dítě" dokáže rozhodnout, kterému sportu se chce věnovat. I zde je však třeba počítat s tím, že ne z každého, i výborného sportovce vyroste hvězda.

Jednodušší to mají rodiče, kteří sami aktivně sportují

Na druhé straně, ne všechny děti zdědí po svých rodičích sportovní geny, talent či výdrž.

Zatím, co chůzi, běh či cyklistiku zvládnou i nejmenší děti,

některé sporty si přece jen vyžadují jistý věk. Ale plavat můžeme chodit už s miminkem, čímž jen podpoříme jeho imunitu a zbavíme ho strachu. Dívky jsou často zaměřeny umělecky, mohl by je bavit tanec. Důležité je, aby se při pohybu, který vykonávají, cítily dobře a aby je také bavily. Není nic horšího, než když děti sportují pouze z donucení.

Pohybu je však třeba věnovat se od útlého dětství

Když naše dítě dokáže samostatně chodit, Nenuťme ho sedět v kočárku a dovolme mu pohybovat se samostatně. Ve školním věku si všímejme a informujme se, co ho zajímá a podle toho mu vybírejme kroužky a volnočasové aktivity. Pohybujme se a sportujme společně! Nejlépe každý den a po celý rok.