Děti si vynucují sladkosti a rodiče je jimi uplácí

Děti mají rády sladkosti, ale rodiče mohou touhu dětí úspěšně regulovat. I když to pro ně není vůbec jednoduché. Proti nim stojí mlsné děti, přející prarodiče a také výrobci, kteří formou reklam, lákavých obalů a různých “odměn”, útočí na bezbranné děti.

Lásku k sladkostem dětem vštěpujeme nevědomky

Z čokolády a bonbonů se stala součást výchovy. Odměňujeme jimi poslušnost nebo dobré známky, někdy zase poslouží jako úplatek při vyjednávání. Ani si neuvědomujeme, kolikrát použijeme všeříkající formulku "pokud si uklidíš pokoj, dostaneš něco dobrého". Další svědectví, že sladkostem patří výsostné postavení v jídelníčku, poskytují rodinná alba. Fotky se sladkostmi patří k nejpopulárnějším. Na mnoha jsme zvěčnili okamžiky, jako dítě sfoukne svíčku, zapíchnutou v narozeninovém dortu, zápasí s obrovským zákuskem či sedí s pusinkou zapatlanou od pudinku. Lásku k sladkostem máme v sobě pevně zakořeněnou. Většinou si to uvědomíme až tehdy, když zjistíme, že naše dítě má velký problém jim odolat.

Na vině je chemie

Američtí vědci hovoří o naprogramovanosti dítěte na sladkou chuť. Uspokojuje jeho biologickou potřebu spojenou s růstem a podněcuje ho hledat doplňkovou energii. Sladká chuť vysílá signál, že jídlo obsahuje hodně kalorií, organismus ho dokáže snadno zpracovat a vytvořit si zásoby energie.

Co na to odborník?

"Pokud máme sladkosti po ruce, jen těžko jim dokážeme odolat. Cukr je akumulovaná energie, po které lidský organismus touží, protože ví, že si prostřednictvím něj zajistí přežití. Do jaké míry je návykový, je diskutabilní. Závisí od psychického stavu člověka a jeho morálně-volních vlastností. Děti sladkostem odolávají mnohem hůře, oproti dospělému člověku jsou v nevýhodě, Nemají zatím vyvinuté volní vlastnosti, takže cukr je pro ně mnohem návykovější", vysvětluje výživový poradce.

Poznej své dítě

Sladkosti slouží dětem jako psychická podpora. Sladká chuť a s ní spojené příjemné pocity navozují iluzi, že všechny emocionální problémy jsou vyřešeny. Pokud je dítě na sladkostech závislé, možná jen potřebuje více pozornosti. Zvýšený příjem cukru může v dětském organismu postupně zdeformovat pocit zasycení. Bez přísunu sladkostí se pak dítě cítí hladové. Na rozdíl od dospělých děti nad jídlem příliš nepřemýšlejí. Jejich organismus si automaticky vybírá nejkratší cestu v příjmu energie, tedy prostřednictvím cukru. Důležité je vědět, kdy si dítě zvykne utíkat ke sladkostem. Pokud mladému organismu poskytneme příliš často příležitost ke konzumaci cukru, ohrožujeme jeho zdravý vývoj. Podle odborníka tomu lze předejít konzumací pravidelné a vyvážené stravy během celého dne.

Dětské ovocné výživy pro miminka

s přidáním sušenek, krupicové kaše, s příchutí medu - jsou zdravé nebo ne? Pro miminka je nejdůležitější mateřské mléko, přikrmovat můžeme začít zeleninovými nebo ovocnými kašemi. Volit je třeba kvalitní zeleninu a ovoce, které se u nás běžně pěstují. Vynechat různé sušenky a jiné extrémní sladké potraviny, aby si dítě automaticky nenavyklo na příliš sladkou chuť.

Kdysi jedli děti chléb s povidly,

dnes v dětské misce trůní müsli nebo cereálie zalité mlékem. Je to v pořádku? Vše je o kvalitě potravin. Kdysi byly i cereálie a mléko v Americe mnohem zdravější, podobně jako u nás chléb a máslo. Kvalita potravin se však zhoršila. Podstatné je kupovat si kvalitní výrobky, číst etikety jejich složení. Neuškodí zamyslet se, proč je jeden výrobek levnější než druhý.

Za zdravou verzi cukru se vždy pokládal med

Med je zdraví prospěšnější potravina, než uměle vyráběné sladkosti. Avšak na jeho konzumaci je třeba dávat pozor zejména u dětí do tří let. Med totiž může způsobit alergické komplikace. Vhodnost jednoduchého cukru v dětském jídelníčku je odstupňována od ovoce, medu, mléka, až potom může přijít na řadu občasná sladkost.

Sladkosti si mohou vynucovat už "školkaři". Máme jim vyhovět?

Problém nespočívá v sladkostech, ale v celkovém stravovacím režimu. Školkař by měl mít vytvořeny zdravé stravovací návyky. Pokud je to tak, klidně mu sladkosti občas dopřejte.

Dnešní děti nejsou jiné

Dnešní děti mají ve srovnání s předchozími generacemi více možností na rychlou konzumaci sladkostí. Buchty, koláče, švestkové knedlíky nahradila čokoládová tyčinka, krupicovou kaši cereálie. Touha po sladkostech zůstala stejná. Rozdíl je v možnosti výběru. Když máma kdysi chtěla udělat dítěti radost, připravila palačinky. Dnes pro nedostatek času volí čokoládu. Tento způsob je pro dospělé pohodlnější a účinek bývá okamžitý. Čokolády jsou pro většinu rodičů velmi dobrý prostředek na chvilkový odpočinek od dítěte. Na druhé straně roste i zástup rodičů, kteří o jídelníčku svých ratolestí aktivně uvažují. Nabídnutí první čokolády odkládají, respektive přiklánějí se k rozhodnutí nenabídnout mu ji vůbec. Konzumaci čokolády podobně jako přeslazených potravin je třeba oddálit alespoň do čtvrtého nebo pátého roku dítěte. Jako zdroj sladké chuti tolikrát plnohodnotně slouží ovoce.

Ze sladkostí však v žádném případě není třeba dělat démona

Pokud rodič dokáže dítě navigovat ve vytváření zdravých stravovacích návyků, občas mu může dopřát i něco sladkého.

Věděli jste, že ...

• pověst jedné z největších milovnic sladkostí si získala Marie Antoinetta? Na přípravu čokolády měla vlastní recept s přídavkem prášku ze sušených orchidejí, pomeranče a mandlového mléka.
• skutečným lídrem v rozvoji čokoládového průmyslu jsou Švýcaři? První tabulku čokolády vyrobil François Louis Callier a její konzumace získala v roce 1820 nový rozměr. Další čokoládovou explozi způsobil v 19. století Henri Nestlé. Švýcarský farmaceut zasvětil život oblasti dětské výživy a po spojení s jinými švýcarskými "čokospecialisty" vytvořil značku, jíž dodnes patří světové prvenství.
• i čokoláda má svůj svátek a je jím 7. červenec? Přesně v tento den byla v roce 1550 uvedena na evropský trh.
• v Mexiku se v 16. století odehrál čokoládový skandál? Šlechta si čokoládový nápoj oblíbila do takové míry, že ho popíjela přímo v kostele. Místní biskup čokoládu proklel a zcela ji zakázal. O pár dní ho našli otráveného. Říká se, že poslední požitek, který na tomto světě okusil, byl paradoxně šálek čokolády.