Děti po rozvodu ve střídavé péči svých rodičů
Téměř každé druhé manželství v Čechách končí rozvodem. To nezní zrovna optimisticky. Ale na druhou stranu, proč setrvávat s někým, s kým nám není dobře a pohodově. Život je příliš krátký na to, aby člověk čekal na co, co se třeba ani časem nezlepší. Řeč je ale o dvou dospělých lidech, kteří už spolu neumějí žít. Co však jejich děti, které mají rády oba rodiče stejně?
Dvě strany jedné mince
V praxi střídavá péče existovala i před jejím právní úpravou. Základem střídavé péče je schopnost rodičů spolu komunikovat a dohodnout se na všem, co se týká dítěte. Obvykle platí, že pokud mají partneři za sebou nepříjemný rozvod plný dohadování se, tyto neshody přenesou i do výchovy svého potomka, který následně trpí.
Střídání rodičů v praxi
Dítě vychovávané ve střídavé péči má v každém bytě svůj prostor a věci, které v něm zůstávají. Nemělo by se stěhovat každý týden s plným kufrem, naopak v obou příbytcích by mělo najít to, co potřebuje. Je však vhodné, aby se oba světy prolínaly. Cykly, ve kterých se dítě u rodičů střídá, mohou být různé. Zákon neudává jejich délku. Nejčastěji však jde o týdenní cykly, které se začínají vždy v pátek, aby dítě mělo víkend na aklimatizaci. V severských zemích poměrně často dítě zůstává v bytě a střídají se rodiče, nejednou i s novými rodinami. Pro běžného člověka jde vzhledem k ceně nemovitostí a jejich pronájmů o nepříliš dostupné řešení. Ideální je, pokud bývalí partneři bydlí alespoň blízko sebe a dítě tak může bez problémů navštěvovat svou školu nebo chodit ven s kamarády.
A co peníze?
Rodiče by v případě střídavé péče měli veškeré náklady nést společně. Stravu a ubytování platí každý rodič sám, školní potřeby, kroužky, stravenky ve škole, tábor a podobně většinou hradí na polovinu. Také dražší věci jako kolo nebo lyže rodiče mohou kupovat společně. Tehdy se nemůže stát, že rodič řekne: toto jsem ti koupil já, tak to tady zůstane. Vhodným řešením může být založení společného účtu, na který oba rodiče posílají peníze a platí z něj společné výdaje dítěte. Rodiče si při žádání o střídavou osobní péči nejednou ani neuvědomují, do jaké hloubky jde. Odpovědnost a nutnost neustálé komunikace s bývalým partnerem prakticky znemožňuje udělat za ztroskotaným vztahem čáru a alespoň zčásti na partnera zapomenout. Rodiče se musí umět dohodnout na tom, jaký bude mít jejich dítě denní rytmus, jaké kroužky bude navštěvovat, jak a kdy si ho budou předávat, které věci si s sebou má vzít, zda koupit zimní bundu za pár korun nebo za tisíce.
Tlak na psychiku
Střídavá osobní péče není náročná jen pro rodiče, ale zejména pro dítě. Ne každé zvládne bez problémů časté změny a život ve dvou různých rodinách. Proto někdy ani v případech, kdy se rodiče na střídavé péče dohodnou, nemusí jít o nejlepší řešení pro samotné dítě. Děti se pak stávají oběťmi touhy rodičů, kteří takto uspokojují své potřeby, ne potřeby dítěte. Zájmy dítěte před soudem zastupuje kolizní opatrovník, to však není psycholog. Může posoudit, zda jsou rodiče schopni a způsobilí společně vychovávat dítě, ale nemusí vždy přesně odhadnout, zda je taková výchova opravdu v zájmu dítěte. Proto je vhodná konzultace s dětským psychologem nebo speciálním pedagogem, ačkoli to zákon nevyžaduje, Za žádných okolností nelze zapomínat na důvod, pro který vlastně byla střídavá péče uvedena do praxe. A tím je blaho dítěte.
Co říká zákon
Dítě do střídavé péče může být dáno tehdy, pokud jsou oba rodiče způsobilí ho vychovávat a mají-li o ni zájem. Podmínkou je, že střídavá péče bude v zájmu dítěte a bude lépe zajišťovat potřeby dítěte. Pokud o střídavou péči žádá pouze jeden z rodičů, soud musí zkoumat, zda bude v zájmu dítěte. Soud při rozhodování má respektovat právo dítěte na zachování jeho vztahu k oběma rodičům. Přihlíží k jeho zájmu, na jeho citové vazby, vývojové potřeby a stabilitu budoucího výchovného prostředí. Soud by také měl dbát na to, aby bylo respektováno právo dítěte na udržování pravidelného, rovnocenného a rovnoprávného styku s oběma rodiči. Roli při rozhodování soudu hraje i schopnost rodičů dohodnout se na výchově a péči.