V tom se shodují i odborníci. Tak se dítě naučí přebírat odpovědnost. Když mohou děti zvládnout malé a svému věku přiměřené úkoly, podporuje to jejich samostatnost a sebevědomí. Navíc si cvičí určité dovednosti, schopnosti a návyky. Neboť ten, kdo hýčká své děti v mama hotelu " riskuje, že vychová malé egoisty. Jakmile se bude muset dítě postarat v určité oblasti samo o sebe, dostane se do potíží. A mimochodem, ve škole se děti nenaučí, jak je třeba vést domácnost. Toto musíme zvládnout my - rodiče.
Malé děti pomáhají většinou rády, i když většinou špatně. Maminky musí být vždy trpělivé, i když děti na všechno potřebují příliš mnoho času a ony pak musí leccos tajně dodělávat či opravovat. Malé děti ještě nejsou v tomto věku tak šikovné a úspěšné jako dospělí a domácí práce považují za hru. Mnohé mámy a otcové však nemají tolik trpělivosti a udělají práci raději sami. Je to přece rychlejší a dokonalejší. Ale právě tento způsob není správný. Takto bychom děti vychovávali akorát tak k lenosti, nepořádností i nedůvěře ve vlastní schopnosti. Důležité je, že malé děti chtějí pomáhat. Toho by měli rodiče využít. Věty jako "Ty jsi na to ještě příliš malý / á" pohřbívají v našich dětech ochotu pomáhat. Je třeba podotknout, že čím dříve je zasvětíme do malých domácích prací a necháme je, aby se jich samy účastnily, tím snadněji se budou dát i později motivovat na pomoc rodičům. Nejlépe to funguje tehdy, pokud mají pocit, že je jejich pomoc skutečně požadována a oceněna.
Rodiče by neměli své děti podceňovat. Už čtyřleté děti mohou otřít stůl, prostřít ho nebo z něj uklidit po společné večeři, zacházet s malým smetáčkem, uklízet si pokoj nebo pomáhat v supermarketu při nakupování. Malí školáci si mohou například stlát postel, umývat a utírat nádobí, pomáhat při vaření a pečení. Mohou také třídit prádlo a dávat ho do pračky. Ve věku dvanácti let mohou děti obsluhovat pračku či myčku a pomáhat při větším víkendovém úklidu. Mohou samy vyřizovat nákupy a připravovat jednoduchá jídla. V 16. letech by měl být mladý člověk schopen vést malou domácnost - včetně žehlení.
protože u nich vzrůstá nechuť k domácím pracem. Je to zcela normální a podmíněné vývinem. Co kdysi způsobovalo radost, se nyní stává zátěží. Ale dítě se musí naučit, že společný život v rodině může fungovat pouze tehdy, pokud všichni pomáhají. A k tomu patří i to, že převezmou nějaké povinnosti.
Nejlepší je zavést povinnosti na zasedání rodinné rady. Tam rodiče dětem vysvětlí, že už bude každý zodpovědný za určité úkoly. Říct je to možné například následovně: "Abychom měli dům čistý a uklizený, to není jen úkol maminky a tatínka. Vy jste už dost velcí na to, abyste nám mohli s některými úkoly pomoci. Pokud bude pomáhat každý, bude náš život v rodině jednodušší. Kromě toho budeme mít dost času na to, abychom něco společně podnikli". Jak to však udělat?
Sepište společně seznam povinností, které je třeba v domácnosti plnit. Nerozdělujte ještě žádné úkoly konkrétní osobě, nejdříve si jen sepište, co je třeba udělat. Pak se zeptejte dětí, jestli mají nějaké další návrhy a připojte je k těm vašim. Pokuste se uspořádat úkoly od rána až do večera. Dejte dítěti možnost říci, které úkoly by rádo dělalo. Některé děti možná řeknou, že nechtějí dělat vůbec nic. Tehdy jim řekněte, že rozhodnete vy, pokud si nějakou činnost nevyberou samy. Berte přitom ohled na věk dítěte i jeho schopnosti. Je vhodné přenést na dítě i takové úkoly, které plní rádo, i takové, které dělá nerado. Například: "Můžeš jít ven se psem, ale musíš zároveň vzít i smetí." Neoblíbené úkoly by měly kolovat, tak aby každý jeden člen rodiny jednou přišel na řadu.
Nechte dítě, aby se rozhodlo, kdy a jak chce jednotlivé úkoly plnit. Eventuálně můžete určit čas, dokdy nejpozději musí být hotové. Vysvětlete přesně, co role v sobě zahrnuje. Můžete mít seznam úkolů a povinností vyvěšen na nástěnce. Navíc napsaný seznam vám může pomoci i při výměně činností z jednoho dítěte na druhé.
Předem si promyslete, jak budete reagovat, když si vaše dítě nebude plnit povinnosti. Přiměřené sankce jsou např.. zákaz dívání na televizi, snížení kapesného nebo nutnost jít do postele dříve než obvykle. Řekněte dítěti, co ho čeká, pokud si v daném časovém úseku úkoly nesplní. Vždy si však promluvte o vzniklém problému. Neudělujte trest bez toho, abyste se s dítětem popovídali. Popište jasně daný problém: "Jirko, ty jsi dnes neutřel nádobí," a důsledek: "proto půjdeš dnes spát o 30 minut dříve." TIP: Pokud jste odpůrcem trestů, neboť si myslíte, že jen podporují nevoli, vstupte do stávky. Odmítněte dítěti například udělat svačinu do školy. Tak se dítě naučí, že se vyplatí překonávat překážky, jako je lenost, nechuť apod.
Pochvalte dítě vždy, když si splnilo své povinnosti. Nedoporučuje se však za udělanou práci děti odměňovat finančně! Práce v domácnosti by neměly zabírat dětem příliš mnoho času. Bylo by nesprávné, kdyby si nemohly uspokojit své potřeby i v jiných oblastech. Děti potřebují dostatek času na hru, na sport, záliby i domácí úkoly.
Rozhodující je i váš postoj k domácím pracem. Pokud jsou rodiče dětem dobrým příkladem, nestěžují si a berou práci občas i s humorem, to vše se přenáší i na jejich děti. Otcové by se neměli líně usadit na gauči, zatímco máma vaří a uklízí. Pak si i syn bude myslet, že tyto práce patří "exkluzivně" do rukou žen.
Chcete uklízet v bytě, ale vaše děti vás neustále pronásledují a rozhází to, co jste právě uklidili? Nehledě na to, že v domácnosti s malými dětmi je povolena jistá míra "pracovního nepořádku", nabízíme vám pár tipů, jak se mohou děti účastnit domácích prací a zažít zároveň i kus zábavy.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.