Děti a rozvoj jejich emoční inteligence

Emoční inteligence označována jako EQ je vše, co tvoří náš charakter. Není to vlastnost vrozená, ale ve velké míře závisí na rodičích, kteří stojí před důležitým úkolem. A sice vychovat ze svého dítěte vnímavého člověka, který se bude umět prosadit a najít si své místo v reálném životě. K tomu je zapotřebí nejen prostor pro vzdělání, ale i pro rozvíjení emočních a sociálních dovedností. Díky EQ máme možnost pochopit své pocity, ale také nám umožňuje, orientovat se ve vztazích mezi lidmi. My, rodiče, můžeme podporovat a rozvíjet tuto emocionální inteligenci u svého dítěte již od narození.

Důležitý první rok

Miminka si ještě neuvědomují svou osobnost, přesto, že na svět přišli s určitým potenciálem schopností a temperamentu. První dny dítě komunikuje své psychické i fyzické potřeby pouze prostřednictvím reflexů. Má své potřeby jako jsou hlad, žízeň, nutnost blízkosti a podobně. Je důležité tyto potřeby naplnit. To, že nenecháte plačící dítě jen tak, ale snažíte se udělat vše pro jeho pohodu, neznamená, že ho rozmazlujete. Pláč je způsob, jakým s vámi komunikuje. Pokud na něj odpovíte byť jen svou přítomností, bude vědět, že je tu někdo, kdo mu odpovídá. První rok života dítěte je důležitý z hlediska vytváření emocionálního vztahu a pouta k lidem, kteří se o něj starají. Pokud jsou jeho potřeby uspokojeny, pochopí, že na tyto lidi se může spolehnout a může jim důvěřovat. Zde se staví základ pro rozvoj jeho emoční inteligence.

Koncem prvního roku života se ukončí proces emoční inteligence

Utvoří se silné pouto mezi dítětem a matkou. Tento vztah je pro jeho život velmi důležitý. Jeho kvalita ovlivňuje jak se dítě cítí, ale i to, jak se projevuje navenek. Pokud se dítě naučí důvěřovat nejbližšímu člověku, kterým bývá právě matka, bude důvěřivé i vůči svému okolí a naopak. Ovlivňuje ho způsob, jakým naplňujete jeho potřeby, jak přistupujete k jeho náladám a emocím. Na základě tohoto nejdůležitějšího vztahu v jeho životě si dítě uvědomuje i svou hodnotu. Potřebuje, aby rodiče rozpoznali jeho emoce, naučili ho pochopit jejich a ovládat. Pokud dítě vyrůstá v pečlivém a milujícím prostředí, později bude samo přistupovat s přirozenou laskavostí k jiným lidem. Necitlivé, nervózně, náladové, a omezující prostředí (i ve smyslu potlačování emocí), ovlivní negativně jeho sebevědomí. Ztratí pocit bezpečí, který dítě potřebuje v rodině nejvíce.

Na co nám je EQ

Člověk, který má rozvinutou emocionální inteligenci rozumí v první řadě lépe svým pocitům. Dokáže je rozlišovat, třídit, zacházet s tím, co cítí a projevovat své pocity navenek. Dokáže pracovat s emocemi a umí je kontrolovat. V napjatých situacích nekoná afektovaně a negativní emoce jako hněv, vztek, zklamání, smutek dokáže zpracovat rychleji. Je sebevědomý a umí se správně motivovat k výkonům. Je připraven vyrovnat se s tlaky a nároky prostředí. Důležitou součástí emoční inteligence je schopnost empatie. Ta umožní rozpoznat emoce u druhého, naladit se na jeho prožívání, vcítit se do jeho situace a vyjádřit pochopení. Emoční inteligence pomůže lépe se zorientovat ve vztazích, chovat se přiměřeně situaci, problémy řešit nekonfliktně a na základě pozitivního přijímání okolím má takový člověk povětšinou i zdravé sebevědomí a sebehodnocení. Emoční inteligence vypovídá o kvalitě osobnosti a ta se formuje již od narození.

Děti si nikdy nebudou pamatovat drahé věci,

kterými jste je obdarovali, ale vzpomenou si na city, kterými jste je zahrnuli (R.L. Evans). Vliv rodiny na rozvoj emoční inteligence dítěte je podstatný. Rodiče jsou pro dítě modelem chování, sebehodnocení, ale i jeho interakce s okolím. Dítě se učí porozumět vlastním pocitům na základě toho, jak jsou přijímány rodiči. Když je nervózní a agresivní a vy na něj začnete stejně nervózně a agresivní útočit, jak se má naučit správně zvládnout tyto emoce? Nechte ho chvilku tak, zůstaňte klidní a snažte se přijít na to, proč ho vlastně nervozita a agresivita ovládla. Zda ho jen tlačí plenka, tlačí bota, bolí bříško, nebo se prostě nudí. Dítě pocítí, že místo okřikování se mu snažíte vyhovět a pomoci. Když pláče, buďte s ním a obejměte ho. Když se bojí, držte ho za ruku a ubezpečte, že jste s ním. Dítě by ve vás mělo mít jistotu, aby se později mohlo osamostatnit fyzicky i emocionálně.

Jako rodiče musíte čelit různým nepříjemným situacím

a je přirozené, že občas neudržíte své nervy na uzdě a projevíte svůj hněv. Pomůže, pokud svou přehnanou reakci vysvětlíte. (Rozhněval si mě, protože jsem tě poprosila, abys nepsal perem po stěně a tys to opět udělal). Také negativní emoce jsou součástí rodinného života a výchovy dětí. Dítě se i na základě vámi projevovaných emocí učí, co je smutek, strach, bolest, radost a jak se projevují navenek. Nemusíte být dokonalí rodiče, kteří se snaží dítě k dokonalosti vychovat, stačí když ho budete milovat a rozumět mu.