Co dělat, když dítě odmítá jít do školy?

Chce se vám pokaždé do práce? Nechce, ale musíte, jste zodpovědní a plníte své povinnosti. A co, když váš prvňáček také někdy pronese, že se mu do školy nechce? Nejčastější argumentace malých školáků jsou, že je učitelka nemá ráda, smějí se mu spolužáci, nejde mu to, chce být s vámi a nebo také, že ho něco bolí.

Co nám chce dítě vlastně říct?

Jsou jeho stížnosti na školu jen z trucu, zhýčkanosti, nesamostatnosti? Každodenní boj s odchodem do školy vás i dítě vyčerpává a neznáte příčinu? Buďte trpělivým rodičem. Snažte se své dítě poslouchat. Ptejte se ho na podrobnosti, zajímejte se o jeho problémy.

Prvňáci to mají těžké

Nové prostředí. Noví lidé. Jiný režim. Povinnosti. Samostatnost. Učení se. Disciplína. To vše ovlivňuje jejich náladu, spánek, chování a také zdraví. Dítě se dostane do prostředí, které nezná a může se stát, že ze sebevědomého předškoláka se stane ustrašený prvňák. V novém kolektivu se nedokáže prosadit a změna je pro něj příliš velká. Mluvte s ním o tom, co ho trápí. Vysvětlete mu, proč nemohl zůstat s kamarády ve školce, co všechno se ve škole naučí a co nového mu to přinese. Nezlehčujte jeho problémy. Nevysmívejte se jeho strachu a neporovnávejte (Chlapec od sousedů se do školy těší, učitelka ho chválí a ty jsi takový ubrečený). Snažte se ho podpořit a vyslechnout. Nástup do školy je zátěžovým obdobím nejen pro malé školáky, ale i pro rodiče. Dítěti přibudou nové povinnosti, které mění režim i volný čas v rodině. Naučit se psát a číst je základ. Vyžaduje to čas a trpělivost i ze strany rodičů. První rok ve škole je důležitý nejen z hlediska učiva ale i celkového vnímání školy jako takové. Máte štěstí na dobrého učitele / učitelku? Máte vyhráno! Pedagog, který dokáže dítě motivovat tak, aby učivo nebylo jen povinností, má přirozený respekt a dítě mu důvěřuje, je předpokladem toho, aby se prvňák do školy těšil. Pokud je dítě frustrované ze školního prostředí delší období, řešte to s pedagogem případně s psychologem. (Osm procent dětí neudělá testy školní zralosti, někteří rodiče přesto, dítě do školy posílají. Důkladné psychologické vyšetření může odhalit něco, co jste vy jako rodič přehlíželi. Poruchu pozornosti, poruchy učení a podobně. Proto je důležité nečekat při přetrvávajících problémech ve škole a vyhledat pomoc).

Přehnané rodičovské očekávání

Vkládáte do svého dítěte velké naděje, chlubíte se jeho úspěchy a vždy je i očekáváte? Vaše nároky na samotné dítě a jeho výsledky ve škole či v kroužcích mohou způsobit, že bude pod tlakem, který nemusí zvládnout. I když je váš junior šikovný a patí mezi ty nejlepších, vždy se může najít někdo lepší. Učivo je každým rokem náročnější a ne vždy se podaří "vytáhnout" na výborné hodnocení. Na vyšším stupni přibývají noví učitelé s jinými nároky a požadavky. K výborným přibudou i jiná hodnocení, a pokud projevíte své zklamání nad jeho (ne) schopnostmi, dítě bude mít pocit selhání. Horší známky jej netrápí jako fakt, že vás zklamal a již více na něj nebudete tak hrdí. Pokud dítě vyrůstá v přesvědčení, že je a musí být nejlepší, nedokáže se později vyrovnat se situací "být druhý". Začne se raději škole vyhýbat. Má obavu ze selhání. Mějte jako rodiče pochopení pro své dítě, aby nebylo závislé na vašeho hodnocení jeho výkonů. Pochvalte i horší známku pokud víte, že ho stála hodně námahy. Těšte se z jeho úspěchů i když nestojí na stupni vítězů. Ne všichni mohou být prvními.

Šikana

Dítě ji obvykle tají. Stydí se přiznat, že je obětí. Má strach, že pokud o tom někomu řekne, nátlak na jeho osobu bude ještě větší. Cítí se být slabé na to, aby odporovalo a bojovalo s agresory.Většina dětí, které jsou šikanovány, tiše trpí, neodváží se hledat pomoc. Pokud i ano, často se stává, že necitlivý a neprofesionální přístup učitele či vedení školy jejich situaci ještě zhorší. Pokud se i náhodou rodiče o šikaně svého dítěte dozvědí, samo je přesvědčuje o tom, aby do školy nechodili a nezasahovali. Co si všímat na dítěti? Nemluví o škole a spolužácích, je nepozorné, smutné, má slabší studijní výsledky, reaguje pasivně nebo agresivně na okolí, postupně se výrazně snižuje sebevědomí a sebejistota. Přestane si věřit a má problém být ve skupině vrstevníků, nebo mezi lidmi obecně. Co dělat? Zasáhnout. Ale rozumně. Jít do školy a vynadat třídní učitelce, nebo řediteli nepomůže. V první řadě je třeba popovídat si s dítětem. Důsledně vyslechnout všechny podrobnosti a důvěřovat jeho pocitům. Jakou pomoc od vás očekává? Zachovat se rozumně v takovém případě znamená vyslechnout si i názory ostatních na to, co se vlastně děje. Pedagog, spolužáci, školní psycholog. Každá situace se dá vyřešit.

Stále více se dnes mluví o internetové šikaně - elektronické šikaně

Jde o zneužívání mobilních telefonů a internetu na posílání agresivních a nenávistných zpráv a zastrašování jiné osoby. Úmyslné publikování nadávek, zesměšňujících informací, zveřejňování choulostivých nebo pozměněných fotografií a videí. Posílání výhružných zpráv nebo urážek, které mají poškodit a zesměšnit oběť pro okolí. Jednou z forem kyberšikany je vydávání se za oběť samotnou. Dotyčný si vytvoří blog nebo profil na sociální síti a tam komunikuje jménem oběti. Zákeřnost tohoto druhu šikany spočívá také v tom, že je nepřetržité - 365 dní v roce 24 hodin denně a informace se dostanou k většímu počtu lidí.

Úkolem rodičů je vést a vychovávat své děti

Poslouchat je, když naříkají, obejmout je, když pláčou. Vytvořit si s nimi vztah založený na důvěře a vzájemném respektu. Pouze tehdy jim můžeme pomoci, když nám důvěřují a vědí, že jim věříme. Možná jsou výmluvy vašich dětí, proč nechtějí jít do školy, opravdu jen trucujím nástupem puberty. Ale i takové situace musí rodiče zvládnout s trpělivostí.