Co by děti měly a neměly, slyšet od svých rodičů?

Co bychom rozhodně dětem říkat měli a neměli? Samozřejmě neexistuje příručka vhodných a nevhodných vět, kterou musí rodiče povinně nastudovat, ale existují určité, pro děti hodně demotivující a naopak povzbudivé věty. Některé jsme pro vás vybrali. Začneme těmi, které je dobré dětem připomínat.

Prosím, rozhodni ty

Pokud používáte tuto frázi, když žádáte dítě, aby něco udělalo nebo přestalo něco dělat, dáváte mu jasně najevo, že je to ono, které je zodpovědné za své činy. Například mu můžete říct: "Rozhodni se, zda si budeš hrát uvnitř potichu, nebo si půjdeš hrát ven." Pokud ani po pěti minutách hluk nepřestává, můžete jít za ním a říct mu: "Vidím, že ses rozhodl jít si hrát ven."Tímto se vaše dítě naučí chápat souvislosti mezi příčinami a následky a vy nebudete před ním vystupovat jako nespravedlivý rodič.

Mám tě rád, ale toto tvé chování se mi nelíbí

Pokud musíte dítě za něco potrestat, rozlišujte mezi spáchaným prohřeškem a samotným dítětem. Snažte se v něm vzbudit pocit, že spáchaný špatný skutek z něj nedělá automaticky zlého člověka. Pokud ve větě, v níž vyjadřujete nesouhlas s jeho chováním, zároveň zdůrazníte, že ho přesto milujete, učíte i sami sebe, že cílem výchovy není dítě potrestat, ale naučit ho, co je a co není vhodné.

Co si tím myslel?

Když jsou děti v zápalu hry rozblbnuté, mohou se často vyjadřovat nevhodně, jako například: "Ty blbče" nebo "Nenávidím tě", protože to je první, co je v tom momentě napadne. Vy můžete pomoci vašemu dítěti hlouběji se ponořit do jeho myšlenek, a tím pochopit, co ho ve skutečnosti tak velmi rozzlobilo. Můžete toho docílit otázkami jako např..: "Naštvalo tě, že Petr prozradil tvé tajemství, se kterým ses mu svěřil?" Pokud se dítě naučí poznávat a lépe ovládat své pocity, začne je lépe vyjadřovat vůči jiným lidem, i když nejste nablízku , abyste mu v tom pomohli.

Různí lidé mají různé potřeby

Když vaše dítě přednese dobře známé "To je nespravedlivé! I já to chci! "Snažte se mu trpělivě vysvětlit, proč se s každým v rodině nezachází vždy stejně. Pokud koupíte určitou věc pouze jednomu sourozenci, snažte se tomu druhému vysvětlit, že každý v rodině dostane to, co potřebuje, v době, kdy to skutečně potřebuje. Pokud jedno vaše dítě potřebuje brýle, nekoupíte je přece i druhému jen proto, aby je mělo i ono. Nebo pokud jedno dítě vyroste z bot, nekoupíte nové automaticky všem vašim dětem. Možná dítě tyto příklady nepochopí hned napoprvé, ale trpělivým vysvětlováním se vám to časem určitě podaří.

Miluji tě!

Tato věta určitě nepotřebuje žádný další komentář ...

A nyní ty, které nemáme používat - Chovej se normálně!

Pokud šestileté dítě pláče, protože jste mu nekoupili sladkost, nebo pokud se tříleté dítě svíjí v autosedačce a chce, abyste ho z ní vytáhli, chová se přiměřeně na svůj věk. I když nás určitě víc těší, když se naše děti chovají více vyzrále, pravdou je, že je opravdu přiměřené jejich věku, pokud se chovají vzdorovitě, žádostivě a často i sobecky. Mnoho rodičů na tento fakt zapomíná. Je pravda, že chování našich dětí nás často přivádí do beznaděje (Jak se cítíte, když se vaše dítě "hodí" v obchodě na zem, protože jste mu nekoupili jeho oblíbenou hračku?). Ale trpělivým vysvětlováním (které někdy může trvat měsíce) ho naučíme více, než pouze touto,  nic nevysvětlující větou.

Jen jsem žertoval!

Žertování na úkor vašeho dítěte se může zdát jako neškodná cesta, jak u něj vyvinout smysl pro humor. Přesto, že si to mnoho rodičů myslí, žertováním své dítě nepřipraví na to, aby umělo čelit výsměchu jeho vrstevníků. Je to, jako byste ho chtěli bitvou zocelit, aby se umělo bránit před rváči. Úkolem vás, jako rodičů, je dítě milovat, podporovat a chápat, a ne dobírat si ho něčím, co později obrátíte v žert. Pokud váš školkař přijde domů s tím, že si našel v školce přítelkyni, neutahujte si kvůli tomu z něj, ale snažte se vžít do jeho pocitů a těšit se spolu s ním. Vždyť má jen pět let ...

Proč nejsi jako tvůj bratr (sestra)?

Porovnávání dětí se sourozenci u nich vyvolává pocity frustrace a méněcennosti a způsobuje mezi nimi zbytečné neshody. Nechtějte od dítěte, aby si své úkoly dělalo tak rychle, jako jeho sourozenec nebo, aby se ten méně sportovně zdatný, vyrovnal tomu sportovně založenému. Můžete tím velmi narušit sebedůvěru dítěte. Čím více mu budete říkat, že není v něčem dostatečně dobré, tím více bude tomu věřit. Poznávejte a naučte se akceptovat slabiny, ale i silné stránky vašeho dítěte a svou pozornost zaměřte na rozvíjení jeho předností. Hodně chvalte, kritizujte s láskou a nesrovnávejte.

Neutíkej, neboť spadneš!

Navzdory vašim nejlepším záměrům a snaze chránit dítě, na takové výstrahy většinou vaše dítě nereaguje a pravděpodobně ho jen povzbudí k rychlejšího běhu. Takovými a podobnými větami vlastně očekáváte od dítěte jeho selhání. Navíc, čím více vašich upozornění se neukáže jako pravdivých (neboť dítě ve většině případů opravdu nespadne), tím více si jich nebude vaše dítě všímat, protože ví, že se mýlíte.

Co jsem ti řekl?

Většinou si umíte na tuto otázku odpovědět. Tato sarkastická otázka bývá přezíravě zakrytou obžalobou. Pokud jste opravdu naštvaní, že vaše dítě neudělalo něco, co jste mu kázali, zkuste mu říct: "Jsem naštvaný/á, že ti to musím opakovat několikrát, ale řeknu ti to ještě jednou: Ukliď si ty boty!"Když budeš zlobit, nebudu tě milovat!" Opravdu? Protože pokud to není pravda, tato a jí podobné věty bývají pro dítě velmi bolestivé. Klamání dětí bývá znakem jejich podcenění. Myslíme si, že těmito "nevinnými" lži je přinutíme chovat se slušně nebo udělat to, co od nich chceme. Takovým vynucením můžeme dosáhnout jen krátkodobé úspěchy ve výchově, ale z dlouhodobého hlediska si můžeme narušit vztahy s vlastními dětmi.

Toto není konečný seznam vět,

které bychom dětem měli, resp. neměli říkat. Sami si z dětství dobře pamatujete, které věty vám lezly na nervy, a naopak, které jste toužili alespoň jednou z úst vašich rodičů slyšet. Můžete si tento seznam klidně doplnit takovými perlami, jakou je například věta: "Já v tvém věku ..."