Čas a úklid - pojmy, které děti nechápou

Čas a úklid, to bývají dva body sváru v mnoha rodinách s dětmi. Děti nechápou, že by něco měly udělat hned a stejně to bývá i s úklidem. A od toho jsme my, rodiče, aby jsme je citlivým způsobem naučili, jak zacházet s časem a vysvětlili jim, proč je třeba potom, co si hezky hrají, hračky také uklidit.

"Pospěš si už!" Jak často řeknete během dne tuto větu?

Jednat rychle - to je tlak, kterému jsme dnes vystaveni všichni. Zvyšováním efektivity se snaží mnohé podniky vyřešit své problémy. Tato snaha ovlivňuje náš i společenský život a zasahuje i do oblastí, o kterých si myslíme, že tam nemá co hledat, např.. do rodiny. Rodina je také jakýmsi malým podnikem, který musí fungovat. Rodina nám má v první řadě dávat pocit bezpečí. Ale tento pocit ještě neuvaří oběd, nevypere špinavé prádlo ... Jak zvládnout chod domácnosti, a přitom vést šťastný rodinný život?

O rozdílném vnímání času dětí a dospělých

Naše smyslové orgány dokáží vidět, slyšet, vonět, hmatat. Jen ušlý čas cítit nelze. Vnitřní hodiny, kterými odhadujeme, jak plyne čas, se vytvářejí již v průběhu dětství. Až ve školním věku dítě pochopí, že zbytek světa má svůj chod i mimo jeho existenci, že autobus nebude s odjezdem čekat, než si zaváže tkaničky na botách. Umět vtěsnat naše činnosti do akcí probíhajících často souběžně a trvajících různý čas - je velké umění. I my dospělí to zvládáme různě. Jsou lidé, kteří se svým časem vycházejí dobře. A jsou i tací, kteří si naplánují víc věcí, než zvládají a stále se někam spěchají. Rodinu tvoří samostatná individua, z nichž každý má ty svoje vnitřní hodiny. Většinou tento scénář vypadá takto: Máma je vždy přesná, koná plánovitě. Otec je spíše spontánní a mnohé věci vyřídí až na poslední chvíli. Malé dítě, které si každé ráno myslí, že svět sestává z müsli a kakaa, kterým se tak nádherně dají dělat cestičky mezi ovesnými vločkami. Školák, kterého při ranním balení do školy napadne, že si ještě musí zopakovat násobilku, protože dnes píší z matematiky písemku. Teenager, který se v sedm večer zeptá otce, jestli ho nepustí ke kamarádovi, protože se tam koná mejdan.

Jaké je řešení?

• Jdete pozdě, čas vás tlačí a děti jsou jako zpomalený film? Nenuťte je ke spěchu. Pobídněte je spíše k malým závodům: "Kdo si obuje boty rychleji - já nebo ty?" Jejich tempo máte pod kontrolou a můžete spěchat spolu.
• Při stanovení povinností neudávejte dětem abstraktní časové údaje. S udáním času použijte určité znaky. Např. Když zazvoní zvony, přijdeš domů. Když zazvoní budík, začneš si psát domácí úkoly. Když přijde domů táta, vynes koš.
• Neočekávejte od dětí, že splní všechny úkoly, které jste jim na začátku dne zadali. Během dne jim je přátelsky připomínejte. Pokud nebudete nadávat, protože dítě samo od sebe nemyslelo na povinnosti, určitě vám takové připomenutí nebude mít za zlé.
• Nezlobte se, když dítě během hry a zábavy zapomene na čas. Pokud je pro vás důležité, aby včas skončilo hru, spojte konec hry s určitým znaky či symbolem (jako v bodě 2).

Jak to zas u tebe vypadá?! O smyslu pro pořádek u dětí a mládeže

Úklid je strašákem téměř ve všech rodinách. Děti mají odlišné představy o pořádku než dospělí. Pokud vůbec nějaké mají. Již od svého příchodu na svět se musí hodně učit. Do své malé hlavičky si ukládají vše, s čím se setkají - židličky stojí u stolu, jídlo se klade na talíř, přes telefon se dá mluvit s babičkou ... Úklid představuje pro dítě oblast, jejíž pravidla si nevytváří samo. Je pro něj těžké nejen je přijmout, ale také se podle nich řídit. Přesto při jedné jediné činnosti mají přímo neuvěřitelný pořádek - při hře. V domečku pro panenky je všechno na svém místě, na koberci vytvoří selský dvůr, kde má každé zvířátko nebo traktor svoje místo. A najednou od nich rodič chce, aby proměnil tento svůj řád na abstraktní, takový, který navíc vymyslel někdo jiný. Úklid znamená pro děti velkou námahu, protože jde o duševní akt, i když se při přenášení a ukládání věcí namáhá tělo. Podstatou úklidu je kategorizování předmětů. Nejde o červené tričko, panenku s bílými vlasy, zelenou pastelku, ale o oblečení, panenky, potřeby na kreslení. Dokud si dítě vytvoří takové třídění v hlavě, trvá mu to mnohem déle než nám, dospělým. I teenagerům se často stává, že bezradně sedí ve svém přeplněném pokoji a neví, kde začít.

Jaké je řešení?

• Pomozte dětem při rozděleni. Dbejte o to, aby každá hračka měla své pevné místo, aby dítě nemuselo pokaždé přemýšlet, kam patří věc, kterou právě drží v ruce.
• Pomozte dítěti s úklidem. Vaše pokyny musí být konkrétní: "Teď seberte všechny lego kostky a uložíme je do červené krabice". Pokud je dítě hotové, pak zadejte další pokyn: "Teď, prosím tě, dej všechny panenky na poličku."
• Udělejte z večerního úklidu rituál. Výsledek? Děti si musí uklidit pokoj ne proto, že vy jim to kážete, ale proto, že to dělají vždy, když jdou večer spát.
• Počítejte s tím, že takovou "pomoc" budou děti potřebovat do teenagerského věku.Samozřejmě, že pro starší děti už pokyny nemusí být takové konkrétní jako pro předškoláka.
• Teď to uděláme spolu

O mnohosti rodinného času

Mnozí rodinní terapeuti často hovoří o organizaci rodinného času, jejímž základem je:

• stanovit si priority
• pověřovat činnostmi i někoho jiného
• potlačovat osobní pocity
• nenechat se rozptýlit
• nedělat dvě věci najednou

V reálném životě rodiny to však vypadá zcela jinak a rodinný život nebude fungovat

• pokud nejprve umyjete okna a až pak vyndáte zpoza gauče autíčko, pro které pláče vaše dítě (stanovení priorit)
• když nakážete dětem umýt koupelnu a vzápětí nato musíte zrušit hru na piráty, odehrávající se na rozbouřeném moři ve vaně (pověřování činnostmi)
• když nevěnujete dostatečnou pozornost slzám dítěte, které se pohněvalo s kamarádem, protože vy ho právě teď chcete zkoušet z matematiky (potlačování pocitů)
• když nereagujete na "musíš" vašeho malého, protože právě vyplňujete pojistnou smlouvu (nepřipustit rozptýlení)
• když trváte na tom, že při žehlení nebudete přemýšlet nad otázkou "kolik kg brambor musí prodat rolník, aby vydělal 100 korun, když kg brambor stojí 5 korun?" (nedělat dvě věci najednou)

Mnohé publikace radící rodičům v oblasti výchovy často upřednostňují "kvalitu času" před kvantitou

To znamená, že místo toho, aby děti trávily s rodiči hodně času a ti se při tom zabývali i nějakou jinou činností, je pro dítě lepší, pokud jsou s rodiči sice kratší, ale o to intenzivněji. Není to však zcela tak. V každém případě je ale pravdou, že dítě by se nemělo u rodičů cítit jako páté kolo u vozu, ale zároveň je chybou domnívat se, že děti potřebují být neustále středem pozornosti svých rodičů.

Děti milují, pokud mohou být při tom, co dělají jejich rodiče

Příklad: Maminka chce dětem udělat radost. Rozhodne se, že je v sobotu vezme na dětské hřiště a tam budou spolu dovádět. Z tohoto důvodu chce už v pátek uklidit celý byt. Děti ji však při tom vyrušují, nadělají stopy po umyté podlaze, na koberci, který se nyní chystá vyluxovat, rozloží autodráhu, právě uložené sprchové gely v koupelně si pěkně rozdělí a jdou koupat medvídka ... Matka je s nervy u konce, přičemž dětem stále zdůrazňuje, že to právě teď musí rychle udělat, aby měla na ně zítra čas. Trochu přehnané? Snad. Ale něco podobného jste zažili určitě i vy.
Změňme scénář: "Dnes spolu uklidíme byt!" Řekne maminka dětem. Šestiletého syna nechá vynést smetí a v koupelně napustit do koše vodu (samozřejmě, že se v ní patřičně zmáčí, dokud nebude mít svetr mokrý minimálně po lokty). Potom mu dovolí, aby jezdil s mopem po podlaze. Tříleté dcerce dovolí poskládat a rozložit vysavač, i když to udělá víckrát, než by bylo nutné - má z toho přece radost. Vysávání sice trvá déle, ale ... domeček pro panenky poskládají spolu, kostky uklidí do krabice a jako odměnu za pracovitost děti ocení přestávkou s čajem a sušenkami. Večer není sice všechno hotovo, v sobotu musí maminka ještě umýt koupelnu a vyměnit povlečení, to zabere další půlden takové týmové práce. A možná bude muset návštěvu dětského hřiště vyškrtnout ze seznamu plánovaných aktivit, protože na odpoledne se nahlásila na návštěvu babička. Ale je to skutečně ztráta? Děti se zabavily, něco se naučily, celou dobu měly maminku u sebe, mohly se s ní bavit, ptát se jí, mazlit se s ní. Není to kvalitně strávený čas?

Tip

Proměňte práci v domácnosti ze zatěžující práce, která musí být rychle udělaná, na společný zážitek se svými dětmi. Samozřejmě, že každý úklid nelze povýšit na grandiózní událost. Ale když si zvyknete to, co se musí udělat, dělat spolu a tento čas si rezervovat jako společně strávený čas, odbouráte množství stresu z každodenních povinností. Výsledkem bude oboustranná spokojenost a navíc se děti přitom naučí spoustu důležitých věcí, které jim časem budou hodit nejen ve škole, ale i běžném životě.