Agresivní chování u dětí
Když sledujeme zprávy, zaráží některé z nás neustále se snižující hranice věku agresorů jednotlivých trestných činů. Nestává se to jen v zahraničí, ale i u nás. Děti jsou drzé, vůči učitelům nemají respekt a postrádají ho i vůči rodičům, kteří jsou často zklamáni ze svého dítěte a nevědí, jak mu pomoci. Přitom za chování svého potomka jsou zodpovědní i oni a to v nemalé míře. Problematické chování se později těžko odstraňuje.
Agresivitou označujeme záměrné jednání,
jehož motivem je způsobit někomu nebo něčemu újmu, bolest nebo křivdu. Při vzniku agresivního chování mají důležitou funkci předešlé zkušenosti a sociální učení. U dětí vyvolává agresivní chování hlavně frustrace, překážka k nějakému cíli. Dítě se dožaduje splnění své potřeby, což
doprovází nekontrolovaným emocionálním výbuchem.
Tvrdé tělesné tresty také vyvolávají agresivitu a nejsou ideálním řešením
Pokud už jsme rodiči agresivního dítěte, prvním krokem k jeho změně je rozvoj empatie. Je třeba s dítětem diskutovat o emocích a učit ho porozumět tomu, jak se lidé cítí, když se jim v životě nedaří. TV a knihy jsou využívané i v tomto směru. Ukazují jednotlivé emoce přiřazené k jednotlivým situacím. Zacházení s empatií a respektem je důležitým předpokladem pro správné zacházení s interpersonálními vztahy. Ideální příležitostí k nácviku zacházení s agresí je doba, kdy máte i s partnerem argumenty při diskusi v rozdílných názorech na určitou situaci. Dítě se učí principy dobrého naslouchání, ozřejmuje si potřebu času na vychladnutí horkých hlav a času důležitého pro zpracování argumentů protivníka a následné řešení problému.
Sebekontrola
Dalším bodem je sebekontrola. Pokud vy nebo váš partner často ztrácíte kontrolu nad svými emocemi, dáváte přímý příklad negativního chování svému dítěti. Pokud je to naopak, dítě se nápodobou učí sebekontrole. Dítě potřebuje znát rozdíl mezi dobrým a špatným. V médiích, knihách a počítačových hrách je mnoho agresivního chování, a pokud má vaše dítě problém s ovládáním a zpracováním agrese, měli byste kontrolovat nebo eliminovat programy a dostupný materiál s agresivními modely vašemu potomkovi. Diskutovat s ním o výběru jednotlivých programů a knih.
Důležité je, aby dítě cítilo ze svého okolí lásku,
respekt ke svým potřebám a pozornost. Pokud se dítě cítí osamělé, nemilované a nechtěné, vybíjí si své negativní emoce na jiných dětech nebo věcech, zpravidla nekontrolovaně. U potomka vznikají poruchy sebehodnocení, protože je vychováváno v chladné odmítavé atmosféře. Pocity méněcennosti si následně kompenzuje agresivním chováním vůči jiným, ale i vůči rodičům, jejichž za nedostatek lásky a pozornosti trestá. Zároveň se tím pozornosti dožaduje, i když si uvědomuje, že nebude příjemná.
Trest by měl být přímo úměrný přestupku
Potřeba stanovených a dodržovaných pravidel je také předpokladem k rozvoji odpovědné osobnosti. Od útlého věku by měly být stanoveny limity, např. kdy je čas hraní se a kdy je nutné psát úkoly. Úklid po sobě by měl být samozřejmostí. A tresty při neplnění povinností a nedodržování pravidel by měly být přesně definovány a dodržovány. Dítě musí přesně vědět, za co trest dostává, je třeba mu ho objasnit a diskutovat o správnosti jeho řízení. Trest by měl být přímo úměrný přestupku. Měla by být dodržována zásada, při níž se trestá, konkrétně se zakazují koníčky, sledování TV nebo hraní PC, či sníží kapesné. Neměly by se omezovat kontakty s kamarády, a čas trávený v přírodě. Eventuálně dát trest při, kterém mu dočasně přibude povinnost v domácnosti kromě těch, které již, má. Tvrdé tělesné tresty také vyvolávají agresivitu, nejsou ideálním řešením, kromě toho je naše zákony zakazují. Děti by při těžkých tělesných trestech, mohly začít trestat své slabších spolužáky obdobným způsobem. Těmito zásadami se formuje empatická a zodpovědná osobnost, která dokáže rozeznat správnost svého jednání a podle toho se chovat.