Topení v nízkoenergetických domech - 1.část

Datum článku: 5. 6. 2014

Energeticky úsporné domy jsou vymyšleny tak, aby měly co nejmenší tepelné ztráty. Mají kompaktní tvar a výbornou tepelnou izolaci. Téměř veškeré teplo, co se v nich vyrobí činností lidí, používáním elektrospotřebičů nebo se dovnitř dostane přes jižně orientované zasklené plochy, se v nich i udrží. Teplo se v zimě neztrácí větráním přes otevřená okna a čerstvý vzduch se předehřívá pomocí rekuperace. Navzdory všem těmto opatřením i tyto domy potřebují v našich zeměpisných šířkách tepelný zdroj a s ním související otopnou soustavu.

Topení v nízkoenergetických domech - 1.část

Jako teplo dostat tam, kam je třeba

Domy s nízkou spotřebou energie na vytápění jsou jako stvořené k použití nízkoteplotní otopné soustavy, v níž je teplota média, určeného pro transport tepla po domě, pohybuje na úrovni do 65 ° C. Teplo může po domě rozvádět vzduch (teplovzdušné vytápění) nebo voda (teplovodní otopné soustavy - podlahové, stěnové, stropní). Když zvažujete, jak si zatopit ve vašem energeticky úsporném domě, začněte výběrem otopné soustavy. Rozhodněte se, jakým způsobem budete teplo po domě transportovat, a výběr tepelného zdroje se od toho logicky odvine.

Teplovzdušné vytápění

Tento systém se na využití v energeticky úsporných domech přímo nabízí. V lepších nízkoenergetických domech (se spotřebou tepla na vytápění do 25 kWh / (m 2 za rok)) a v pasivních domech se totiž neobejdete bez systému nuceného větrání s rekuperací tepla. S rozvodnými kanálky na transport čerstvého vzduchu zde tedy můžete na 100% počítat. Mnoha investory proto potěší, když se tyto kanálky dají využít i na rozvod vytápěcího vzduchu, protože ušetří peníze na realizaci samostatné otopné soustavy. Teplovzdušné vytápění se rozděluje na systémy s cirkulací a bez cirkulace. Topný vzduch se dohřívá buď ve výměníku, kde přebírá teplo naakumulované ve vodě, nebo spirálou osazenou za rekuperační jednotkou. Předpokladem pro použití teplovzdušného cirkulačního vytápění je taková tepelná ztráta objektu, jakou je schopna zajistit větrací / topná jednotka. Kromě úspory investičních nákladů se horkovzdušný topný systém může pochlubit také pružnou regulací (nemá velkou setrvačnost), využíváním výhod, které přináší samotný systém nuceného větrání (filtrování vzduchu, předehřev nasávaného vzduchu, snížení prašnosti v domě atd.). Možností využít energetické zisky jednotlivých místností v celém domě (teplo z krbu, solární zisky) a schopností v létě interiér chladit (nejlépe s použitím zemního solankového výměníku). Jak to ale v životě bývá, každé řešení má své pro i proti. Hned první nevýhodou je vysoušení vzduchu v zimním období, což se však dá odstranit právě využitím systému s cirkulační větví a přesně definovaným množstvím přimíchávaného čerstvého vzduchu. Chybějící sálavou složku vytápění lze doplnit například stavbou kachlových kamen.Citlivější lidé mohou v domě vnímat i snížení koncentrace záporných iontů v důsledku rozvodu vzduchu v kovovém potrubí. Systém se však dá doplnit vhodným ionizátorem. Při horkovzdušném vytápění nelze regulovat teplota zvlášť pro jednotlivé místnosti a vzniká i riziko přenosu hluku nebo pachů po domě.

V energeticky úsporných domech je výhodné nainstalovat si podlahové nebo stropní elektrické vytápění

Je to zejména díky velmi malým tepelným ztrátám objektu, takže není problém topit elektřinou a nezatížit při tom rodinný rozpočet. Kromě toho potěší i malé pořizovací náklady, nulové náklady na údržbu a zvýhodněná sazba za elektrickou energii. To vše zkracuje návratnost celkové investice do vytápění. Toto řešení se však nedá považovat za ekologické, protože elektřina se nezískává pouze z obnovitelných zdrojů energie a její cena roste a růst bude. Mezi nevýhody takového způsobu vytápění lze zařadit i samotný fakt, že nemáte žádnou topnou soustavu, a tedy uvažovat s odstupem času nad změnou zdroje tepla (tepelné čerpadlo, kotel) a paliva by znamenalo velkou investici a obrovské stavební zásahy v celém domě.

Nízkoteplotní teplovodní vytápění

Velmi oblíbený systém, který každý zná ze standardní výstavby. V domě s malou tepelnou ztrátou si však musíte uvědomit, že k dosažení tepelné pohody často stačí jen tepelné zisky od činnosti jeho obyvatel a pasivní využívání sluneční energie. Pokud se tedy nemá interiér přehřívat v okamžiku, kdy přes jižně orientovaná okna začne pálit slunce, musí být topný systém navržen tak, aby byl schopen pružně reagovat na průběžné změny potřeby tepla. V návrhu regulace je třeba zohlednit, že při podlahovém vytápění je topným tělesem betonová deska s vysokou tepelnou setrvačností. V závislosti na konkrétním typu může mít podlahové vytápění tepelnou setrvačnost 2 až 8 hodin. Pokud je však zvládnutý jeho návrh a systém reaguje v předstihu již na změny teploty v exteriéru, nejen na momentální potřeby interiéru, neměl by problém s přetopení interiéru vzniknout. Vhodnou náhradou podlahového vytápění je vytápění stěnové, které si zachovává všechny jeho výhody a zároveň je možné jej využít i při letním chlazení.