Krby v domácnostech a jejich efektivní využití
Z hlediska využitelnosti se krby v domácnostech obvykle budují jako doplňkové zdroje tepla. Často se využívají v kombinaci s hlavním vytápěním, které se rozvody vede po celém interiéru. Oblíbené jsou však i z estetických důvodů, protože zkrášlují a ozvláštňují příbytek a samotný oheň navozuje příjemnou domácí atmosféru.
Klasické otevřené krby bez vložky
nejsou z praktického hlediska efektivní - jejich účinnost se totiž odhaduje pouze asi na 12 až 15%. Mnohem efektivnější jsou uzavřeny krby s vložkou, protože dosahují účinnosti až 90% a navíc se často využívají i na přihřívání vody v ústředním topení nebo bojleru.Tradiční krb je topné těleso, ze kterého se menší část tepla předává vnitřnímu vzduchu a větší část tepla přímo do tělesa.Přes prohřáté stěny obvodového pláště krbu pak teplo prostupuje do místnosti. Takové sálavé, povrchové teplo se také nazývá konvekční teplo, protože je v prostoru rovnoměrně rozložené.
Materiálové řešení
Nejpoužívanějším materiálem na stavbu krbů je šamot ve více podobách, ať už ve tvaru cihel a prken, nebo tvarovek. Všechny tyto univerzální šamotové staviva jsou vhodné pro výstavbu krbů, nakolik jsou žáruvzdorné, a to do provozní teploty až 1 300 ° C. Stejně vhodná je i průmyslově zpracována hlína s přísadami. Přírodní kámen je sice nejstarším stavebním materiálem, který se dodnes používá, ale jeho nevýhodou je vysoká objemová hmotnost a poměrně těžká opracovatelnost. Často se používají přírodní kameny jako křemen, živec, žula, vápenec, mramor, dolomit, travertin, pískovec, břidlice a jiné. Klasická cihla je oblíbeným materiálem na výstavbu krbů, avšak nelze ji použít přímo v ohništi, ale jen mimo žárové zóny. Příbuzným materiálem šamotu je dinas, který ale odborníci na výstavbu krbů velmi nedoporučují - nesnáší náhlé změny teplot a pod jejich vlivem se drolí. Zejména na tepelnou izolaci stěn krbů se často používají tepelně izolační desky. Nejčastěji se vyrábějí z minerálních vláken a z mletých expandovaných materiálů. Jako spojovací materiál na výstavbu interiérových krbů se používá šamotová malta. Nedoporučuje se pro použití do exteriéru, protože není odolná proti mrazu a vlhkosti. Na výstavbu přímého topeniště je ideální šamotová malta v kombinaci s vodním sklem. Na obklad krbů se používají zejména keramické obklady. Tepelnou účinnost tradičních krbů z hlediska funkčnosti lze zvýšit teplovzdušným nebo teplovodním systémem.Tepelná účinnost tak teplovzdušného, tak teplovodního systému dosahuje až 70%.
Horkovzdušný systém
Horkovzdušný systém zvyšuje nejen účinnost krbu, ale zajišťuje i úsporu paliva. Na jeho výstavbu jsou potřeba poměrně malé investiční náklady. Princip je v zabudování horkovzdušné vložky do kouřové komory, tehdy jde o krb se vzduchovým výměníkem tepla. Existují i teplovzdušné vložky, které se dají zabudovat do ohniskové komory, ale jsou finančně náročnější.Teplovzdušná vložka může být jednoplášťová, dvouplášťová nebo kombinovaná. Ocelová vložka je obvykle ukončena průtahem (tzv. sopouchem), který vyúsťuje do kouřovodu. Má tvar kazety s dvířky, které zpomalují proces hoření. Dvířka se nejčastěji vyrábějí z keramického skla s minimální tloušťkou 4 mm. Správné je, pokud je z čelní strany zabezpečený dvoukanálový přísun vzduchu do ohniskové komory, jakož i dvoukanálový přísun vnějšího vzduchu z bočních stran krbu. Horkovzdušný systém, pracující na principu cirkulace vzduchu, lze zabudovat téměř do každého krbu, a to bez větších stavebních úprav.
Teplovodní systém
Princip teplovodního krbu je v zabudování teplovodní ocelové vložky do ohniskové komory.Vložku obyčejně tvoří ocelové trubky ve tvaru trubkového tělesa, do kterých se přivádí voda. Celý obvod tohoto tělesa se vyhřívá horkými plyny. Přívod vody bývá na úrovni ohniska, odvod na úrovni kouřové komory. Na zařízení třeba namontovat odvzdušňovací ventil a cirkulační čerpadlo, aby se v případě intenzivního topení nenarušil systém. Na výstupu potrubí z krbu a na zpětném okruhu před napojením do hlavního vodovodního systému je zase důležitá montáž a zámek klapek.
Jiné druhy krbů
Elektrické krby fungují na základě připojení do běžné 220-voltové elektrické sítě a jsou vybaveny teplovzdušným ventilátorem. Obyčejně mají dálkové ovládání, nízkou hmotnost, ale podstatně vyšší provozní náklady. Krby spalující biolíh poskytují reálný oheň, i když nepotřebují komín. Plameny jsou bez kouře a zápachu. Tyto krby můžete bez montáže situovat do prostoru v místnosti jako samostatně stojící nebo závěsné topná tělesa. Oba druhy krbů se využívají spíše pro dekorativní účely a jsou pouze doplňkovými zdroji tepla.
Pece
Základní rozdíl mezi krbem a kamny je v dvířkách. Prvořadou funkcí dvířek na peci je regulace množství vzduchu přiváděného na spalování. Klasická pec má účinné spalování a ve srovnání s krbem do ní nepřichází balastních vzduch.Výhodou pecí jsou poměrně nízké pořizovací náklady vedle dlouhé životnosti. Nevýhodou je dlouhé nahřívání pece, což způsobuje pomalé vytápění objektu na požadovanou teplotu. Stejně jako u krbů, i u pecí rozeznáváme několik typů modelů - teplovzdušné, hypokaustické, kombinované, transportní pece a kamna, které se sice nazývají i krbovými kamny, ale s krbem nemají ve skutečnosti nic společného. Podle materiálů rozlišujeme pece na:
• kachlové - postavené z kachlí,
• zděné - omítané,
• obložené - vyzděné a obložené plochými kachlemi,
• kombinované pece s různými technologickými a materiálovými řešeními.
Doplňky a příslušenství krbů
Kozlík, rošt umístěn přímo v plameni, slouží k lepší spalování. Vyrábí se buď z litiny nebo oceli. Pokud je portál krbu přílišný, díky roštu se zlepší i tah. Nakolik je kozlík soustavně namáhán, musí mít vůli na dilataci. Nářadí, potřebné při obsluze krbu, se nejčastěji vyrábí ze železa, z barevných kovů a nerezové oceli. Moderní soupravy jsou často závěsné nebo na stojanech. Na čištění krbu a udržování ohně třeba pohrabáč a kleště. Dmychadlo třeba na dmýchání vzduchu do ohně, nejčastěji se využívá na oživení grilu. Nejvyhledávanějším materiálem košů na dřevo je proutí, ale také železo nebo plech. Alternativou košů jsou různé druhy dřevěných a kovových stojanů nebo bedničky. Na vysátí popela jsou určeny speciální kovové adaptéry vysavačů, které zaručí bezpečnost i při vysátí doutnajících uhlíků. Jejich alternativou je malá železná lopatka a smetáček.
Palivo
Jako palivo do krbů lze použít dřevo, uhlí, brikety, pelety, lignit a koks. Nejvhodnější je tvrdé dřevo - dokonale hoří a má vysokou výhřevnost. Je vhodné i z ekologického hlediska.Podmínkou však je, aby se spalovalo vysušené, protože čerstvě uříznuté dřeviny obsahují až 30% vody. Mokré dřevo v krbu, především pokud obsahuje velký podíl pryskyřice, kouří a jiskří, a zejména při otevřených krbech vzniká zvýšené riziko požáru. K dřevinám, které obsahují pryskyřici, patří zejména jehličnany, které se jako topivo do krbů velmi nedoporučují. Nejvhodnějším dřevem na spalování jsou polena z buku, dubu, habru, akátu, javoru a ostatních tvrdých dřevin. Měkké dřeviny jako topol, lípa, bříza, osika a další jsou mimo jiné i málo výhřevné, proto jsou jako topivo neefektivní. Při zakládání ohně, zejména z bezpečnostních důvodů, nikdy nepoužívejte hořlaviny, jakými jsou benzín, nafta, petrolej nebo líh. Na ukončení hoření ohně v krbu zase nepoužívejte vodu. Voda může způsobit trhliny ve stavebním materiálu ale vytváří i vodní páru, kterou většinou komín nestíhá odtáhnout. Vzniklý kouř a zápach tak zůstává v interiéru. Spalovat v krbu zbytky potravin a materiály obsahující plasty je zdraví škodlivé, protože tím vznikají plyny s jedovatými látkami, které se rozšíří do ovzduší v místnosti.
Typy krbů z pohledu architektonického řešení
- Předsazený krb je výrazně vystouplý ze zdi, obyčejně s celou hloubkou ohniskové a kouřové komory.
- Stěnový krb je vestavěný do obvodové stěny místnosti a zabírá nejmenší objem v prostoru.
- Volně stojící krb může mít kouřovou komoru umístěnou buď nad ohništěm, nebo zavěšenou do stropní konstrukce, případně podepřenou sloupky.
- Rohový krb se z úsporných důvodů volí zejména do menších místností.
- Rohový zapuštěný krb vyčnívá z místnosti do venkovního prostoru podobně jako stěnový.