Světový týden respektu k porodu

Každý rok v květnu pořádá Hnutí za aktivní mateřství Světový týden respektu k porodu. Jeho cílem je, upozornit na nejnovější vědecké výzkumy v této oblasti. Hnutí se snaží prosadit tyto nejnovější poznatky do praxe a upozornit na to, co znamená porod pro matku, dítě, otce, ale i celou společnost.

Neodnášejte mé dítě! Nebo Naše dítě je naše!

Toto téma je u nás velmi aktuální. Navzdory prosazování BFHI je většina dětí po porodu od matky oddělena a tak vyzdvihované první přiložení miminka ještě na porodním sále vůbec není umožněno, nebo probíhá mechanicky, neponechává matce ani dítěti čas, na sebe si zvyknout, najít si k sobě cestu a často k přisátí dítěte vůbec nedojde. Zároveň je to procedura, na kterou mají různé porodnice a jejich novorozenecké oddělení velmi rozličný pohled a dosáhnout toho, aby dítě mohlo zůstat s rodiči po porodu alespoň dvě hodiny, bývá v rámci prosazování svých přání, to nejtěžší. Již v roce 1975, francouzský porodník Frederik Leboyer, napsal svou přelomovou publikaci Porod bez násilí

 První hodiny po porodu,

v čem je jejich význam a proč by se nemělo lehkovážně (bez zdravotní indikace) oddělovat dítě od matky?

• Šok z narození - musí novorozenec plakat?

Děloha je pro dítě na devět měsíců domov. Je to prostředí tepla, šera - či červeného svitu, neustálého objímání a nadnášení v plodové vodě, známých zvuků tepu srdce, šumění krve v cévách. Při porodu má dítě hodně práce, jeho hlava - převážně vodící část při průchodu porodními cestami, je namáhána a stísněna. A hned po porodu je dítě oceněno na světě křikem a cinkáním nástrojů, ostrým světlem, naplno pocítí tíhu svého těla, které již nenadnáší plodová voda, zmizí i objetí, vzduch je studený a plíce se prudce rozvíjejí k prvnímu nádechu. Je zvedáno a odnášeno pryč od matky, hlavička sušená energickým dotykem.

Jak se dá poporodní šok zmírnit?

A) Můžeme ztišit hlasy a zvuky nástrojů, když začne dítě přicházet na svět. Není nezbytné mluvit nahlas, pokud nenastanou žádné komplikace, a uši novorozence si mohou postupně zvyknout na hluk nového prostředí.
B) Je možné značně ztlumit pro porodní sál typické, ostré světlo, hlavně když už je miminko bezpečně přivedeno na svět. Nebude mhouřit oči v ostrém světle, bude si moci ohlédnout maminčinu tvář, rozšířením zornic jí dát najevo svůj zájem a zároveň nastartovat vytváření primární vazby z její strany.
C) Paniku dítěte, kterou vyvolá ztráta tělesného kontaktu, můžeme zmírnit tím, že dítě jemně položíme matce na břicho, v této chvíli už je příhodně měkké a zároveň fyzickou prací při porodu vyhřáté na ideální teplotu živého "inkubátoru". Můžeme vrátit alespoň částečně pocit objetí a matka má možnost si dítě přivinout do svého náručí, když se na to cítí připravená.
D) Pokud dovolíme pupečníku dotepat, dítě samo začne dýchat plícemi a postupně nahradí starý systém novým.
E) Při dotyku na hlavičku bychom neměli zapomínat, že má za sebou namáhavou cestu a skutečně může bolet.

První kontakt - vznik lásky

V současnosti se porod podobá spíše chirurgickému zákroku, vše probíhá profesionálně, účelně. Zároveň ale matka, která devět měsíců čeká na své dítě, ho v okamžiku porodu vidí pár vteřin - minut a je odnášeno pryč na ošetření, vážení, mytí a oblékání. Dochází jakoby k "partus interruptus" - přerušenému porodu v důsledku příliš výkonných profesionálů. Porod ale není chirurgický zákrok, je to událost nesmírného biologického významu a proto by, pokud matku ani dítě neohrožují zdravotní komplikace, měli zdravotníci na chvíli ustoupit do pozadí a dát čas novorozené matce a jejímu dítěti. Je to pro ně oba okamžik klidu a odpočinku po namáhavé práci, okamžik prvního doteku, pohledu a poznávání. Na začátku stačí dítě otřít (vlhkým povrchem těla by ztrácelo příliš mnoho tepla) a všechny další vyšetření již mohou probíhat v matčině náruči. Nebo je můžeme odložit po vzájemném seznámení se. I pak bychom dítě měli vrátit matce co nejdříve. Délka pupeční šňůry umožňuje, ne náhodou, uchopit ihned dítě do náruče, matka si ho může důkladně podívat, objímat a nabídnout prs. Dítě, jehož pohled nejlépe zaostřuje na 15-30 cm (vzdálenost prs - tvář matky), tak má ideální možnost zapamatovat si obličej matky a její vůni. Její hlas zná už z dělohy, může dokonce rozeznávat i hlas svého otce. Matka a dítě si navzájem koukají do očí, vysoká hladina oxytocinu, rozšiřující zorničky, jim dává signál o vzájemné náklonnosti, nastává vytváření vzájemné - primární vazby, kde se toto konkrétní dítě a tato konkrétní matka pro sebe navzájem stávají nepostradatelnými. Oba, pokud porod nebyl obzvlášť namáhavý, budou nejbližší hodinu bdělí a těšící se ze své přítomnosti a kontaktu. Novorozenec bude v matčině náruči klidnější, jeho poporodní adaptace bude probíhat s menší mírou stresu. Matka získává zkušenost, že umí dítě utišit a nasytit, čímž se stává sebevědomější a povolanější do dalších dnů a jak dokazují výzkumy, může prožívat mateřství uspokojivější, má větší tendenci k intimitě a ochranitelskému chování, hůře svěřuje dítě do péče jiné osobě. Často se říká, že by si matka po porodu měla odpočinout a dítě na porodním sále jí to nedovolí. Pokud však porod nebyl extrémně vyčerpávající, pocítí matka během druhé doby příliv energie, který jí pomáhá přivést dítě na svět a odloučením placenty ve třetí době porodní dochází k nárazovému vyloučení velkého množství prolaktinu. Tento hormon, kromě toho, že je zodpovědný za nastartování kojení, způsobuje u matky "ostražitou bdělost", bude neklidná pokud nebude dítě mít u sebe a tolik doporučený odpočinek někdy vůbec není možný. Kdyby miminko leželo u ní, "poplašný signál" by se mohl "vypnout" a pravděpodobně by si odpočinula lépe.

Zlatá hodinka - ideální začátek úspěšného a dlouhotrvajícího kojení

Pokud dáme dítě po narození na břicho matky, i samo se reflexivními pohyby, které využívalo již v děloze, umí doplazit k bradavce, jejíž dvorec je příhodně ke konci těhotenství tmavý, aby byl na těle matky dobře viditelný. Sáním bradavky se uvolňuje oxytocin v mozku dítěte i matky, ulevuje oběma od bolesti, způsobuje ospalost, malátnost, vzájemné okouzlení - je to hormon lásky. Zároveň, protože je těsně po porodu hladina prolaktinu i oxytocinu v těle matky vůbec nejvyšší, je to jedinečný čas na stimulaci tvorby mléka. Dítě od narození až do 30 - 120 minut po porodu prožívá tzv.. 1. aktivní fázi, ve které zkoumá okolí, hladí rukama maminku, snaží se o přisátí k bradavce. Pokud je mu to umožněno, bude mít větší tendenci sát během prvních dnů po porodu, jeho adaptace bude aktivnější, bude se častěji budit, vypije více kolostra a získá více imunitních látek. Matka profituje z častějšího sání také, pravděpodobně předejde bolestivému nalití prsů v počátku tvorby přechodného mléka ve 3. až 5. dnu po porodu.

Imunita

Přiložení miminka na břicho má i velký imulogický význam. Kůže dítěte je v děloze "sterilní", průchodem porodními cestami a po narození se začíná osídlovat bakteriemi. Pokud miminko hned po narození položíme na matčino břicho, bude jeho kůže kolonizována bakteriemi matky, které jsou jejímu imunitnímu systému známé a "rozpoznané" jako neškodné, imunitní systém bude tak snáze schopen identifikovat a bojovat s cizorodými bakteriemi. Snižuje se i pravděpodobnost osídlení - napadení bakteriemi z tzv.. nozokomiálních nákaz (nemocničních, odolných kmenů). Dalším faktorem imunity je první přiložení: prvním kontaktem s bradavkou, prvními kapkami kolostra novorozenec dostává potřebnou glukózu a první imunologické látky. Zároveň přes kůži bradavky, svými slinami, dává matčinu tělu informaci, jaké protilátky má v budoucnu tvořit.

Bezproblémové odloučení placenty, snižování krevních ztrát a dobré zavinování dělohy

Včasné přiložení miminka k prsu, uvolňováním oxytocinu, pomáhá i rychlému odloučení placenty. Miminko zároveň svou hmotností tlačí na vrchol dělohy. Každé kojení vyvolává stahy dělohy, která se tak rychleji po porodu zavinuje a snižuje množství krevních ztrát rodičky. Je těžké tak propletený a ve své komplikovanosti úžasně jednoduchý systém je možné  rozdělit do bodů, tak moudře příroda chrání matku a dítě a vzájemně jim pomáhá úspěšně přežít porod. Zároveň je ale třeba si uvědomit, že ne vždy všechno jde optimálně a medicína umí zachránit rizikové situace, kde by již příroda nestačila. Proto je třeba co největší vzájemné úcty těchto dvou veličin a v první řadě, k úctě k tak úžasnému ději, jako je zrození dítěte a matky.

Na závěr ještě vzkaz všem maminkám,

jejichž první hodinka, byla jiná, než si původně představovaly. Nezoufejte, protože na vytváření primární vazby se svými dětmi máme dost času i později a na vzájemnou lásku celý život. Proč však nevyužít hned první, jedinečnou příležitost?