Stres ženy na mateřské dovolené

Stres - slovo, které si přiřazujeme spíše k pracovně přetíženým lidem, než k maminkám na “dovolené”. Přesto se může vyskytnout i u maminek, které bez komplikací porodily, miminko je zdravé a rodině viditelně nic nechybí.

Vše je zdánlivě v pořádku,

miminko prospívá a má se k světu, přicházejí však chvilky, když má maminka pocit, že se jí věci vymykají z rukou. Možná někdy cítí nával hněvu. Místo toho, aby plačící děťátko utěšila, okřikne ho. Později si to vyčítá. A pak, po probdělé noci, v kratičké chvíli šílenství, přepadne ji chuť ječícím tvorem pořádně zatřást. Umlčet ho. Ví, že je to nesprávné a bojí se sama sebe. Svých myšlenek. Maminka prožívá pocity, o kterých se běžně nemluví ... Není to nic, o čem by si ráda promluvila s ostatními maminkami, se kterými chodí na kávu nebo na procházku. Stydí se o tom promluvit  i s partnerem. Zeptat se své mámy většinou nemůže, protože se nechce vystavit nevyžádané kritice. Točí se v bludném kruhu. Miluje své miminko, ale zároveň má někdy sto chutí se sebrat a utéct z domu ke svému předchozímu bezdětnému životu.

Pocity, které jsou zcela přirozené.

Změna životního stylu, jakým je narození potomka, je sama o sobě stresem. Žena, která byla zvyklá spát sedm nebo osm hodin denně, která měla čas na své zájmy a aktivity, se stává "otrokem" malého prcka. To, že mu svůj život podřídila dobrovolně ještě neznamená, že tuto obrovskou změnu musí zvládnout bez mrknutí oka. Dalším faktorem, který přispívá do mozaiky celkového obrazu, jsou hormony. Stejně jako bylo těhotenství jiným stavem, je z hlediska hormonálních hladin v organismu jiným stavem i v šestinedělí a kojení. Ne nadarmo byla kdysi "nedělka" umístěna "do kouta", čili do klidné části domu, oddělená od zbytku domácnosti. Tam byla po celou dobu i s miminkem, staraly se o ni ženy z celé širší rodiny a ona měla na starosti pouze sebe a své dítě. Nemusela hned po porodu (či dnes po návratu z porodnice) vpadnout do kolotoče každodenních povinností.

Dnešní životní styl od nás vyžaduje plný výkon

Asi žádná maminka si nemůže dovolit ležet šest týdnů v posteli a ladit si mysl pohledem na "hezké obrázky" (v koutě bývala nedělka oddělená vyšívanou plachtou, nazývanou také koutnice, dnes by se mohla namísto vyšívané plachty dívat například na zamilované seriály nebo si číst oddechovou literaturu ). Jsme tlačené společností i mediálním obrazem dokonalé šťastné rodiny k tomu, co nejdříve po narození potomka se vrátit zpět na svou předtěhotenskou váhu,  být krásné, usměvavé a zářivé. V časopisech a na internetu vidíme fotky celebrit, které se již pár dní po porodu vracejí do společnosti, krásnější a štíhlejší než kdykoliv předtím. Jsme konfrontovány se svou vlastní nedokonalostí. Cítíme se vinné, že nejsme dost šťastné. A tak jednou nad ránem, když podesáté vstáváme k miminku, které trápí kolika, nezvládáme přetlak vlastních emocí a znovu se objeví ta strašná touha malým prckem třást, pokud nezmlkne. Ale ovládnete se, protože vaše miminko za to rozhodně nemůže a vy se přece nebudete ventilovat na bezbranném tvorečkovi!