Období mezi dvaceti a třiceti roky je ideální pro budování kariéry a zakládání rodiny

Datum článku: 8. 6. 2017

Generace dnešních dvacetiletých má úplně jiné starosti než jejich rodiče. Ti se již většinou starali o ně, a třeba i o jejich sourozence. Myslíte si, že odkládat důležitá rozhodnutí a životní kroky je lepší? Že to bude po třicítce lepší? Psychologové před tímto "užíváním si" si varují!

Období mezi dvaceti a třiceti roky je ideální pro budování  kariéry a zakládání rodiny

Třicet a více let

Dnešních mladí lidé sice na oko nemají vážné problémy, ale i tak spokojeností nepřekypují. Bývají zmatení, protože dělají to, co skoro všichni kolem nich a také tak cítí, že jim něco důležitého chybí. Naopak, čtyřicátníci si často přejí, aby kdysi dělali věci úplně jinak.

Kde jste byli dosud?

Mnoho mladých lidí si chce vyhradit období od dvacítky do třicítky na jakési hledání sebe samých. To zahrnuje bydlení v podnájmech s podobnými mladými lidmi, zábavu, střídání zaměstnání, které by mělo být jen přechodné, cestování a volnomyšlenkářství. A pak jim kolem třicítky zazvoní v hlavě zvonec a začnou se ohlížet po něčem, co by je uživilo i bavilo zároveň. Ale s budováním kariéry je vhodné začít už po dvacítce. Třicátník s životopisem s deseti nesouvisejícími zaměstnáními nemusí na pohovoru zapůsobit, i když je kvalifikovaný a skončil školu s červeným diplomem. Zaměstnavatele tento fakt až tak nezajímá a kladou si hlavně jednu otázku: "Kde byl dosud?"

Potřebné kontakty

Někteří dvacátníci bývají zmateni množstvím možností. Často se stane, že si nevyberou. Raději upřednostní kavárenský život a různé nenáročné pomocné práce, než by měli někde skutečně začít budovat kariéru a využívat svůj potenciál. Psychologové upozorňují i na to, že takový život, se pro ně po čase může stát pastí. Měli by začít pracovat na tom, co opravdu chtějí. Zvolit si oblast, v níž se vidí, a postupně získávat zkušenosti. I nudná práce na správném místě může přinést zkušenosti a kontakty, které mohou člověka posunout.

Hlavně nezávazně

Podobně jako se seriózní prací, mnoho mladých otálí i se závaznými vztahy. Partneři se střídají nebo setrvávají ve vztazích, které nemají budoucnost. Neptají se, jestli by s ní nebo s ním chtěli i zestárnout a mít děti. Mnohdy se do popředí opět dostává svoboda a otevřené možnosti, až se ty možnosti kdesi kolem 35. roku začnou zužovat.

Rodina

Mladí by si měli ujasnit, co vlastně hledají. Po dvacítce jsme na cestě hledání si nové rodiny. Právě rodina je ta, ke které se všichni vracíme, a která bývá během celého života našim stabilním pilířem. Vybrat si základ své budoucí rodiny je proto podle ní důležité. Mladí lidé by se také neměli spoléhat na mýty o tom, že několikaleté společné bydlení před manželstvím je dobrou prevencí rozvodů. Podle výzkumů to tak vůbec není. Stejně neplatí, že čím později se páry vezmou, tím větší šanci mají, že jim to vydrží. Ve skutečnosti nejvíce vydrží sňatky uzavřené od 25-32 let věku partnerů. Předtím i potom se perspektiva zhoršuje.

Děti počkají?

Mnoho žen sice s dětmi počítá, ale některé je dobrovolně plánují až po pětatřicítce, či dokonce kolem čtyřicítky. Jako důvod uvádějí, že si chtějí s novomanželi nejprve pár let užít, dokončit pracovní projekt nebo si pořídit dobré bydlení. Psychologové to ale za dobrý nápad nepovažují. Čtyřicátnice se musí snažit v průměru 20 měsíců, aby otěhotněly, přičemž každá třetí čelí potratu. Ve věku 42 let je šance na otěhotnění během jednoho cyklu už jen 2% . Pokud se to i podaří, je třeba počítat s komplikacemi. K péči o malé děti se často připojí i ošetřování stárnoucích rodičů, což může být spolu s vysokým pracovním nasazením ve vyšším věku vcelku náročné. O tom, že se budou starat i o vnoučátka, si velké iluze nedělají.

Kdyby by mládí vědělo, kdyby stáří mohlo

Období mezi 20. a 30. rokem života nás formuje nejvíce. Děláme během něj většinu rozhodnutí, které určí, jakým směrem se bude ubírat náš život. V tomto čase je i náš mozek na tato rozhodnutí nejvíce připraven. Je ještě dostatečně plastický, díky čemuž se snadněji učíme nové věci a lépe se nám daří, stát se lidmi, kterými se stát chceme. Mladí lidé by proto toto období neměli promarnit. V opačném případě se může stát, že začnou za svými vrstevníky zaostávat pracovně i v partnerských vztazích, a až potom nabudou pocit, že ze života mohli vytěžit víc.

Autor: Martina Dvořáková