Jak úspěšně čelit citovému vydírání?

Slovo vydírání samo o sobě zní tvrdě, až mafiánsky a připomíná kriminální praktiky. Znamená to, dosáhnout svého záměru od druhé osoby nekalými tahy. Ale co, když se děje v rámci rodiny? V blízkém vztahu? A právě v tom má vyděrač výhodu - to, že s ním máte vztah, mu nad vámi dává převahu a možnost vás vydírat. Využívá proti vám vaše city.

Citový šachy-mat

Těmito prostředky vás citový vyděrač drží v šachu. Snaží se vynutit si to, co chce za každou cenu, vydupat si to. Manipuluje, přikládá pomyslný nůž na krk. Provokuje. Doslova vás zavalí nepříjemnými city (vina, výhrůžky, výčitky a podobně). Citové vydírání bychom mohli zařadit mezi nevyspělé dětské chování.

Vydírání v sobě nese několik prvků

• vyhrožování - pokud nesplníte vydírání požadavky, budete postižení či potrestáni;
• vyvolání strachu - pokud nesplníme požadavky, hrozí konflikt, neshody;
• vyděrač zná naše slabá místa, které používá proti nám;
• hraje na city, dostává se nám pod kůži;
• vyděrač je neústupný a vynucuje si své stůj co stůj;
• závazek - jsme ve vztahu a to nás zavazuje plnit vynucované;
• pocit viny - nesplnění požadavků má schopnost vyvolat v nás pocity viny.
• bonus - citoví vyděrači nám dokáží neuvěřitelně lézt na nervy.

Tři úrovně vydírání

První úroveň: požadavek vyděrače ( "něco chci"); druhá úroveň: citový nátlak - "pokud mě máš rád, tak ..."; třetí úroveň: přitvrzení: "pokud to neuděláš, tak ..." (se něco stane, udělám tohle, neudělám tamto ..).

Čtyři druhy vydírání

Trestání: hlavním prostředkem je vyhrožování vydíráním. Vyděrač hrozí, že něco udělá nebo neudělá. Sebetrestání: je znakem značné nezralosti vyděrače. Snaží se být milován za každou cenu, obsah zprávy vydírání je: "ublížit si, pokud ...". Trpiteloství: těžká forma, zahrnující tahy jako nutnost "číst jejich myšlenky" (musíte to vidět a vědět) a obviňování jiných za vlastní problémy. Mučení: také vysoký stupeň ve vydírání - vyděrači nastolí jasné požadavky, a pokud je oběť splní, dostane to, na co má nárok jinak naprosto přirozeně. Oběť se musí chovat tak, jak to chtějí oni. Vydírání se využívá úspěšně na různých úrovních vztahů: vydírání ze strany rodiče, ze strany partnera a ze strany dítěte.

Citové vydírání ze strany rodiče

Pochopitelně je nasměrováno vůči dětem. Funguje to například tak, že si rodiče přílišnou péčí, velkými citovými a materiálními skutečnostmi zavázali své děti a později od nich žádají daň za svou "oběť" - chtějí mít kontrolu nad svými dospělými dětmi (jako projev vděčnosti, povinnosti a podobně). Prosazují si u dětí své záměry prostřednictvím tlaku, přání, Apelují na city, na vzájemný vztah a podobně.

Citové vydírání ze strany dítěte

Dítě může vydírat hlavně tehdy, když se mu nechce dovolit to, co by chtělo. Děje se to zejména tehdy, pokud rodiče nedokážou dát dítěti jasné hranice chování. To je otázka výchovy jako takové a její principů. Dítě se naučilo, že pokud trochu přitlačí na rodiče, dosáhne, co potřebuje. Může se tak z něj stát malý tyran. Zkouší různé způsoby, "dobíjí pevnost" (například výraz prosby na tváři, pláč, trucování apod.).

Citové vydírání ze strany partnerů

Ženy nejčastěji vydírají výčitkami, slzami a nevinným výrazem ve tváři. Vědí, že vyvolají v partnerovi pocity lítosti - partner je tedy oslabený a je možné začít manipulaci. Toto manipulační chování může žena využívat záměrně, tedy jasně jít za svým cílem nebo podvědomě - jako automatickou reakci, chování, které se spustí, když věci nejdou podle jejích představ. Muž může manipulovat výhrůžkami, že si něco udělá sobě či partnerce, mrzutostí, dokáže plakat, prosit na kolenou, slibovat, předstírat zdravotní problémy či fingovat záchvat hysterie. Paleta chování je na obou stranách pestrá, stačí předvést dobrý herecký výkon.

Jak to zvládnout?

Rozuzlení je paradoxně v nás - v manipulovaných. Co je třeba udělat je nedat se, odolat. Odpor sice vyvolá ve vyděrači hněv a hysterii, ale je třeba vydržet. Zde se hodí asertivita. Funguje jako sebeobrana - vydíráním jsme napadeni a měli bychom se bránit. Odstraňování vyděračství je zápas, který vchází pod kůži.

Zde je několik rad

• Měli bychom vyděrači nejprve porozumět - je to o něm: pochopit, že je na tom špatného a snaží se na nás shodit vlastní pocit viny. Je třeba si říci: "Toto je o něm / ní, ne o mně." To vás postaví nohama zpět na zem.
• Odtud - potud: sami v sobě si určit, co jsme pro vyděrače ochotni udělat a co už ne. A toho se držet.
• Nehájit se: zaujmout objektivní postoj s "chladnou hlavou", nenechat se vtáhnout do vyděračské debaty: "Rozumím, co se s tebou děje, co chceš, ale tohle ne ..." nebo "Nejprve se uklidníme a pak to rozebereme klidně .. . "apod. Zastavíme tak proud konfliktu.
• Komunikovat, podat pomocnou ruku: vyděrači je třeba říci, kde máme své hranice a že je právě překročil. Je třeba si stát za svým rozhodnutím a odolat. Dát mu vědět, že jste ochotni mluvit o jeho / jejím problému a žádosti, pokud se uklidní.
• Vydírání a podobné jevy se dějí vždy tam, kde lidé nerozumějí sami sobě a nevhodně komunikují. Důležité je toto chování označovat a odhalovat. Pokud někdo vydírá, svědčí to o značné osobní nezralostí, jakési pošramocené duši během minulých vztahů - možná byl daný člověk sám vydírán, zažil to, viděl to, někde se to naučil. Ať už vědomě, nebo nevědomě. Ale ani to není omluva - každý je zodpovědný sám za sebe a za to, jak se chová. I partner, i rodič, i dítě. Není nic špatného chtít od blízkého korektní a férové ​​chování.