Deset rad, které oceníte ve zralém věku

Naše populace stárne a stárneme i my. Někdo lehce, někdo má z toho deprese a problémy. Se zralým věkem to je jako s celým životem. Je jeho nedílnou součástí a někdo má radost ze života a maličkostí. Jiný se zbytečně zaobírá malichernostmi. A podle toho i stárne. A jsou mezi námi i lidé, kteří jsou staří skoro už od narození. Neberme stárnutí příliš vážně a pojďme se společně podívat, co je na něm podivuhodného, zajímavého a osvobozujícího.

1. Neměřte úspěchy finančním zhodnocením

Jako mladá “ucha” jsme se na svět dívali růžovými brýlemi. Nabírali jsme nové zkušenosti a zkoušeli zažít nepoznané. Naše sny jsou nedosažitelné, protože míříme příliš vysoko, do oblak. Je snad nad Slunce jasnější, že ne každý z nás bude nejprodávanějším autorem bestsellerů, úspěšným podnikatelem nebo široko daleko známým environmentalistou v boji proti kácení stromů z deštných pralesů. Nestresujte se pro to! Být úspěšný, neznamená mít úspěch v ziskově prosperujících záležitostech. Přispět do komunity, stát se dobrou manželkou / manželem, rodičem. Nemá to nic společného s dosaženým vzděláním, prací nebo výškou honoráře.

2. Smiřme se s tím, že nejsme dokonalí

Obrovský, mylný závěr nám vměstnal představu, že důvěra se postupně rozvíjí, čím jsme starší. Přibývají roky a vrásky, naše důvěra sílí. V pohádce se šťastným koncem to tak funguje. Důvěra zažívá vzestupy a pády. V životě nás potkají různé příležitosti a lidé. Pochyby se vplíží do našich životů, aniž jsme o ně stáli. Být zralým, neznamená přiblížit se k dokonalosti. Skutečné umění je smířit se se skutečností, že nejsme dokonalí. 

3. Čas se nikdy nevrátí

Hledání harmonie, společenského života, rodiny, přátel... Sladit vše se zdá nemožné. Čím jsme starší, tím si intenzivněji uvědomujeme, že peníze lze získat a vydělat. Čas strávený se svými nejbližšími, nikdy nevrátíme. Utíká mezi prsty, a že jednou ho nebudeme mít. Do té doby si ho užijme s těmi, na kterých nám záleží a neplýtvejme ho na nesmyslnou honbu za penězi.

4. Rodiče jsou nenahraditelní

Určitě každý se alespoň jednou dostal do takové fáze, kdy lomil rukama a stroze konstatoval: "Chovám se jako moje máma / táta." Projdeme si fází puberty, bouříme se vůči všemu, co rodiče dělají. Ale po létech umíme ocenit jejich moudrost, získanou zkušeností a hlavně přítomnost. Naše svazky s nimi zesílí. Už neplatí vztah kárající rodič -  dítě k politování. Změní se na rovnocenné partnery na cestě životem.

5. Práce a vnitřní hlas jsou dvě rozdílné věci

Práce je naším způsobem obživy. Ať do ní chodíme rádi nebo ne. Zde je na místě si připomenout, že nežijeme ze vzduchu a přežívat ze dne na den není pěknou vyhlídkou do budoucna. Práce je prostředek, který nám slouží na to, abychom si mohli dovolit žít podle zvoleného životního standardu. Na křižovatce rozhodnutí nás zastaví vnitřní hlas, přes který si toužíme splnit svůj dávný cíl. Uskutečnit své ambice a sny. Je jen na nás, zda se necháme vést svým, někdy riskantním snem. Nebo budeme celý život dokola vykonávat stejnou práci celý život, jen protože se bojíme změny.

6. Přátelé jsou důležití

Vztahy si vytváříme už odmalička. Kamarády známe ze školky, školy, univerzity ... Otázkou je, jak dlouho tato kamarádství vydrží. Nastoupíme do práce, čas se výrazně zredukuje. Právě tehdy zjistíme, co pro nás znamenají lidé, se kterými se přátelíme. Je těžké sladit čas pro sebe, přátele a rodinu. Opravdové přátelství udržujeme pravidelnými setkáními, rozhovory, smíchem a společnými zážitky.

7. Umění odpouštět

Jak stárneme, děláme víc a víc chyb a nesprávných rozhodnutí. Nedokonalost je přirozená věc. Poučit se z chyb je velmi důležité. Umět odpustit sobě a druhým je skutečné umění a je to známka vyššího stupně dospělosti.

8. Neporovnávejme se s ostatními

Sociální sítě jssu zaručeným prostředkem, jak zůstat v kontaktu s kolegy z práce, známými nebo kamarády. Přihlásit se na stránky jednou za čas a pravidelně neuškodí, ale každou chvíli být zavěšen na síti je návykovou závislostí. Bojuje se s ní stejně těžce, jako kdybychom byli závislí na alkoholu. Ukazuje dokonalý život druhých. Proto si zvykneme, porovnávat se s nimi a chceme se jim vyrovnat. To vede k nespokojenosti nad vlastním životem, protože se jim nikdy nevyrovnáme. Jsme jiní! Zkusme si to uvědomit co nejdříve a s tímto poznáním to bude jednodušší. Začarovaný kruh se nezastaví, pokud z něj nevystoupíme.

9. Umět relaxovat

Máme dlouhodobý, stabilní příjem a příležitosti, jak uspět v osobním a pracovním životě. Času nazbyt nezbývá, je třeba rychle jednat. V tak těžké a uspěchané době jako je ta naše, je problematické najít si čas na pročištění mysli, pohodu a vnitřní klid. Okrádáme se o hodnoty. Ať jsme jakkoliv vytíženi, neděle je pravým dnem na odpočinek. Udělejte si program podle vlastní režie. Odmění se vám celé vaše tělo.

10. Nestresujte se

To, kolik negativních věcí v životě nahromadíme, se odrazí na tom, jak bezútěšně vidíme svou budoucnost. Jistě, záměrně se rozhodnout čelit velkým výzvám v životě a být připraven na všechno je jedna věc (na věci, které se přihodí v životě, se nepřipravíte, jednoduše se dějí). A tou druhou je, obávat se o budoucnost, co přinese - tím pádem nevnímáme přítomnost, protože se strachujeme o budoucnost. A to je třeba pustit z hlavy. Jinak si život dostatečně nevychutnáte. Platí to v každém věku a ve tom zralém zvlášť! Jiný život už nepřijde! Vychutnejeme si ten, který nám byl na různě dlouhou dobu dán.