Sebeúcta jako imunitní systém
Člověk se zdravou sebeúctou dokáže obhájit svá práva a také je schopen ctít práva těch druhých. Chce být dobrý mezi dobrými. Dokáže navazovat pozitivní vztahy a spolupracovat. Nemá potřebu bojovat s druhými lidmi o moc, protože vidí, že může mít vliv na to, co se ho týká.
Sebeúcta a mezilidské vztahy
Člověk s nízkou sebeúctou je méně schopen pozitivních citů k druhým. Pokud byl vychován ke srovnávacímu sebehodnocení, hledá u druhých chyby, snaží se je shodit. Jejich chování často vede k tomu, že je druzí začnou po čase odmítat a tím se jejich problémy hromadí. Lidé s nízkou sebeúctou se těžko sžívají se skupinou, jsou snadno zranitelní. Drží se raději zpět, snaží se být neviditelní. Dalším projevem naopak může být silná touha začlenit se do nějaké skupiny, což vede k tomu, že je možné je snadno zmanipulovat a ovlivnit, často nežádoucím směrem.
Sebeúcta a vnitřní normy správného chování
Poučování, moralizování, příkazy, pochvaly - to jsou prostředky, které dospělí často používají na jednání s dětmi, kolegy, podřízenými a také s rovnocennými rodinnými příslušníky. Jejich společným jmenovatelem je nadřazená pozice, což neprospívá k budování sebeúcty ve smyslu představy o sobě samém jako o hodnotné a kompetentní osobě. Když člověk cítí tlak, většinou se odmítá chovat podle požadavků, a to bez ohledu na jejich rozumnost a oprávněnost. To vše potlačí snaha zachovat si tvář a vlastní důstojnost. Aby se hodnoty, sociální normy a limity skutečně dostaly dovnitř člověka a byly přijaty, je třeba dát člověku už v dětství v rámci dohodnutých hranic prostor pro vlastní přístup a aktivitu. Pokud jsou pravidla a dohody vytvářeny spolu s dětmi, dáváme tím najevo důvěru v jejich schopnosti a odpovědnost. Jedině za těchto podmínek je šance, že budou respektovány a dodržovány i tehdy, pokud nebude nablízku kontrola. Totéž platí pro dospělé lidi. Pokud budete někoho neustále sledovat a kontrolovat, ať už v práci nebo doma, jakmile se tento pohled odvrátí, člověk přestane dodržovat zaběhnutý stav. Ale pokud bude své činnosti provádět v podstatě dobrovolně, protože si uvědomí jejich obecný přínos, ať už v práci nebo rodinném životě, bude tak postupovat stále, protože si uvědomuje správnost svého řízení bez ohledu na to, zda to někdo sleduje nebo ne.
Sebeúcta jako prevence sociálně patologických jevů
Děti a mladí lidé se zdravou sebeúctou jsou podstatně méně náchylní k tomu, aby ubližovali sobě a druhým. Říkáme, že sebeúcta slouží jako imunitní štít proti nejrůznějším sociální patologickým jevům, protože člověk, který si sám sebe váží, pravděpodobně nebude dělat něco, co by ho snížilo ve vlastních očích. Souvisí to s hodnotovým žebříčkem a vnitřními normami chování. Dítě, které si myslí, že ho dospělí považují za špatné nebo neschopné, se někdy chová tak, jakoby se chtělo dospělým pomstít za pocit neúspěchu. Častěji kouří, požívají alkohol, drogy, projevuje se u nich agresivní chování, kradou, šikanují. Mezi delikventi bylo zjištěno podstatně více osob s nízkou sebeúctou než u běžné populace. Samozřejmě, není to stoprocentní pravidlo. Je mnoho lidí, kteří byli v dětství a mládí zneužíváni, a přece se jim podařilo dopracovat se ke zdravé sebeúctě. Toto ale vyžaduje pevnou vůli a víru v sebe a často si tito lidé někoho postaví za vzor a ten jim pak jakoby vštípí zdravé sebevědomí a hodnotové normy.