Rodiče a projevy jejich lásky k dětem

Rodičovská láska je něco, co bereme jako samozřejmost a ani nás nenapadne, že by mohla mít také své meze. Dítě ji potřebuje slyšet, vidět i cítit. Ale jak ji správně vyjadřovat?

Jaké jsou vhodné a nevhodné projevy lásky? Milovat bez podmínek je náročné. Znamená to, že přijmeme dítě bez výhrad, takové jaké je:

• Milujeme ho, i když má křivý nos, pihy či velké uši.
• Milujeme ho, ačkoli nedokáže hrát na housle.
• Milujeme ho, i když dostalo pětku z matematiky.
• Milujeme ho, i když včera na souseda vyplázlo jazyk.
• Milujeme ho, i když rozbilo vzácnou vázu a počmáralo stěnu ...

Když unavené z celodenního dovádění usnou, skloníme se nad jejich nevinnými tvářičkami, abychom je obdařili polibkem. Urovnáme jim polštářek a srdce se nám naplní radostí. Tehdy zapomínáme na vše, čím nás dnes naštvaly. Taková má být rodičovská láska - bez podmínek. "Bezpodmínečně milovat znamená milovat své dítě i tehdy, když nenávidíme jeho chování." (Dr. Ross Campbell).

Milovat očima

Jistě jste i vy potkali člověka, se kterým se vám nekomunikovalo dobře. Nedíval se vám do očí, neusmál se a vy jste měli pocit, jakoby jste ho obírali o vzácný čas. Nepůsobil dobrým dojmem, a tak si vysloužil nálepku - nesympatický. Vidíte, jaký rozhodující může být oční kontakt - přímý pohled do očí druhé osoby? Ruku na srdce. Vzpomeňte si, kdy se vy nejčastěji díváte dětem do očí?
... když jim chcete po x-té připomenout, aby si obuly pantofle
... když jim chcete přikázat, aby vynesly odpadkový koš
... když je kárátete, protože s mladším sourozencem se opět hádají o pastelky
... když je upozorňujete, aby se domů vrátily v dohodnutý čas

Příkazy, zákazy, napomenutí, pokyny, výčitky

Pohled do očí jako nástroj vyjadřování negativních pocitů není pohledem milujícího rodiče. U malých dětí se může zdát, že takový postup přináší ovoce. Děti rodiče poslechnou, protože se bojí. Tato fáze poslušnosti je však jen dočasná. S nástupem dospívání se strach mění na hněv, odmítání, depresi. Očima lze vyjádřit to, co nejsme schopni říci slovy, ale co děti tak velmi potřebují slyšet: "Miluji tě.Věřím ti. "I když vám občas vyletí z úst slova, která byste nejraději vzali zpět, oči mohou napravit nebo alespoň zmírnit váš slovní výbuch. Dítě zapomene na to, co jste mu řekli, dříve si zapamatuje váš "přijímající" pohled."Bohužel, mnozí rodiče se snaží dělat pro vlastní děti tolik věcí, a přitom se na ně zapomínají dívat." (Marianna Pacucciová).

Milovat dotykem

Matka by měla od narození dítěte jemně reagovat na jeho potřeby a také je naplňovat. Jednou ze základních potřeb je těsný tělesný kontakt. Mnoho studií již poukázalo na pozitivní vliv nošení baby-šátků, masáží, kojení či plavání kojenců. Je dobré, že dnešní matky se nebojí těchto nových trendů a uvědomují si jejich pozitivní účinky. Dokud je dítě malé, dostává se mu poměrně hodně pozornosti. Jsme okouzleni malými ručkami, nosíkem, nožičkami ... Jak miminko roste, tělesných projevů ubývá. Jaksi nás přestává fascinovat jeho tělíčko, které najednou vyrostlo z kolébky. Podle jistého průzkumu děti nejčastěji pocítí dotek rodiče při převlékání, usazeni na židli a do autosedačky. Den však nabízí mnohem více příležitostí k vyjádření lásky, nemyslíte? Nejde zastavit čas, ale když přibrzdí naše životní tempo, objevíme mnohem více příležitostí, kdy dítě potřebuje být obdařené naším dotykem. V potřebě množství tělesného kontaktu nejsou rozdíly mezi chlapci a dívkami. Nejsnáze se však chlapcům projevuje cit tělesným kontaktem ve věku 12 - 18 měsíců. Pak projevy ubývají. Jednou z příčin je mylná představa rodiče, že chlapec bude zženštilý nebo již takové projevy nepotřebuje. Ve starším věku se rodičům může dokonce zdát, že chlapec odmítá jakýkoliv tělesný kontakt, hlavně před svými kamarády. Ale i dospívající syn doteky potřebuje, mění se jen jejich povaha. Už si nežádá polibek, hlazení, mazlení. Potřebuje něco chlapského - hravé zápasení či boxování, žertovné požduchování, kamarádské herdy, chlapské objetí. Dívky ve věku 7 - 8 let nedávají tak výrazně najevo svoji nenaplněnost citových potřeb. V období před pubertou se může dokonce zdát, že dívka nemá žádný problém. Vnitřně však může velmi trpět, pokud se necítí milována. Naopak chlapci, pokud citově trpí, dokážou svou nespokojenost projevit hned. Křivka potřeby tělesného kontaktu u chlapců s narůstajícím věkem klesá. U dívek stoupá vzhůru a svůj vrchol dosáhne ve věku 11 let. Je to věk, kdy dívka zoufale potřebuje cítit, že je milována. Projevy lásky očekává hlavně od otce. Jde o důležitý mezník ve vývoji dívek - přípravu na dospívání. Otec hraje důležitou roli při dvou nejdůležitějších aspektech dospívání - při formování představy o sobě a sexuální identitě.

Milovat pozorností

Rodiče často z pocitu viny, zahrnují děti materiální pozorností. Jistěže, je dobré dítě občas odměnit nějakým dárkem. Nicméně jakékoliv materiální dary, kterými chtějí rodiče vynahradit svou nepřítomnost, nemohou nahradit upřímný zájem o potřeby dítěte. Dárek v podobě drahé hračky, značkového oblečení či elektroniky nikdy nenahradí cit, který se rodí při společných rozhovorech, procházkách, výletech. Takové pozornosti dítěti rozhodně nestačí. Potřebuje mnohem víc - naši soustředěnou pozornost. Věnovat dítěti soustředěnou pozornost je o to obtížnější, protože dítě se většinou dožaduje naší pozornosti ve chvíli, kdy nám to nejméně vyhovuje. Musíme pověsit prádlo, právě mícháme těsto, vysáváme ... Věnovat pozornost dítěti bychom měli ve chvíli, kdy to potřebuje, a ne, když máme čas. Neboť ten nemáme většinou nikdy. Vždy se najde něco, co ještě musíme udělat. Časté odmítání vede k úzkostlivým stavům, kdy dítě začíná v rodině cítit, že vždy je něco důležitějšího než ono samo. Odborníci se ve své praxi setkávají s jednou zvláštností. Existuje skupina dětí, zejména dívek, které na nedostatek pozornosti reagují vyzývavým chováním. Jsou ukecané, afektované, vyzývavé, dotěrné k vrstevníkům i k učitelům. Pokud vám situace skutečně nedovoluje věnovat pozornost dítěti, dejte mu najevo očima nebo dotykem, že ačkoli se mu nyní nemůžete věnovat, stále je pro vás důležité. Čím jsou děti starší, vyžadují déle trvající soustředěnou pozornost. Už jim nestačí pětiminutový rozhovor, chtějí vidět opravdový zájem rodiče. Při jednom či dvou dětech se dá věnovat dostatek času oběma dětem, v případě vícečlenné rodiny je to složitější. Čas, který bychom věnovali jen jednomu dítěti, se hledá těžko. Ale i zde lze využít chvíle, kdy vyzvedáváme dítě ze školy či z kroužku a namísto autorádia dáme přednost dětskému žvatlání ... Nebo se vydejte na nákup pokaždé pouze s jedním dítětem. Takto i děti ve vícečlenných rodinách budou mít pocit, že mohou mít rodiče jen pro sebe. Pohlazení očima či rukama nás hodně nestojí. Soustředit se na to, co nám dítě říká, věnovat mu pozornost, to už vyžaduje čas a energii. Musíme se vzdát činností, které bychom dělali raději, ale investice do vlastních dětí je tím nejlepším vkladem do jejich budoucnosti. Soustředěná pozornost, přestože je náročná na čas a důslednost, je nejmocnějším prostředkem k naplnění citových potřeb dětí.

Nevhodná láska

Všichni toužíme po lásce. Být milován je přirozenou touhou člověka. Ve snaze udělat naše děti šťastnými zapomínáme, že i projevy lásky mají své hranice. Jen málokteří rodiče si dokážou přiznat, že svou nevhodnou láskou dítěti ublížili. Nechápou, proč se jim dítě vymklo z rukou. Vždyť mu dali tolik lásky. Láska, která nenaplňuje citové potřeby dítěte, podporuje jeho závislost na rodičích, a která oslabuje jeho sebedůvěru, je nevhodná. U malého dítěte je závislost na rodičích samozřejmostí. Je zcela odkázáno na jejich péči. S přibývajícími léty by se však měla zmenšovat. Dítě postupně přichází do kontaktu s jinými osobami, seznamuje se s okolním světem, vytváří si vlastní mínění o světě kolem sebe, učí se odpovědnosti. Nezapomínejme, že i dítě má právo být nespokojené, má právo říct, pokud se mu něco nelíbí, když mu něco vadí. Vyžadování slepé poslušnosti a zneužíváním rodičovské autority se u dítěte postupně vytváří závislost na rodičích. Dítě vyrůstající v takovém prostředí se stává nepřiměřeně poddajné, nenaučí se čelit problémům a v dospělosti se snadno stane kořistí silných osobností. Jiným důsledkem "přivlastňovací lásky" je vzepření se rodičovské autoritě a neochota přijímat jakékoliv rodičovské pokyny.

Na závěr několik tipů.

Pokud jste dnes na své dítě "pozapomněli", máte šanci to napravit:

• Vezměte svého špunta na kolena, přečtěte si spolu obrázkovou knihu a hlaďte ho po vláskách.
• Během procházky držte dítě za ruku.
• Chyťte dceru kolem ramen a vezměte ji s sebou na nákup.
• Za dobrou známku dítě pochvalte a nezapomeňte mu říci, že jste na něj pyšní. Přidejte i úsměv a polibek na čelo.
• Při oblékání čepice se dívejte dítěti do očí a nakonec ho pohlaďte po tvářích.
• Udělejte si volný den ( i během školního roku), který strávíte pouze s dětmi - v kině, zimními radovánkami, návštěvou plovárny či sledováním pohádek. Den můžete uzavřít rodinnou večeří v restauraci. (Nakonec, takový volný den může prospět i vám!)

Rodiče by si měli uvědomit,

že lásku musí projevit svým dětem dříve, než je začnou učit, kárat a napomínat. Rodičovská náruč by měla být stále pro potřeby dětí otevřená.