je to vlastně období přechodu mezi mladším školním věkem a samotnou pubertou. V tomto období nepozoruje ještě nějaké výrazné fyzické změny, kromě růstu do výšky, avšak můžeme si už všimnout jisté odchylky v chování, jako předzvěst budoucích změn. Projevuje se to zejména v oblasti citů, prožívání, chování, sociálních vztahů. Typická je nevyzpytatelnost reakcí, náladovost, emoční přecitlivělost až záchvaty introvertnosti (utažení se do sebe), "chytání za slovíčka", zranitelnost vlastní osoby, nečekaně zralejší nazírání na svět, první platonické lásky. Spouštěčem samotné puberty jsou hormony, které vyvolávají 1. menstruaci u dívek a poluci u chlapců, čili většinou kolem 12.-13. roce.
během kterého probíhají fyzické změny, díky kterým se z dětského těla stává dospělý jedinec, schopný reprodukce. Je to období pohlavního dozrávání s nástupem funkce pohlavních žláz. Na konci puberty je jedinec fyzicky připraven k plození, dochází k zrychlenému růstu.Dospívající (pubescenti) kladou větší důraz na samostatnost a uvědomování si vlastní osobnosti, zvýrazňuje se citová stránka a sexuální zájmy. Kvůli prudkým změnám v organismu jsou v tomto období dospívající velmi zranitelní.
Vlivem prudkého a nerovnoměrného růstu se stává, že dítě je nemotora, zhoršuje se koordinace pohybů. Častou tzv.. "lenost" může způsobovat snížená výkonnost, negativní zážitky, spojené s nekoordinovanými pohyby a oslabení kondice vlivem změn organismu. Dítě v pubertě se totiž často porovnává s vrstevníky a jeho dočasná nešikovnost způsobuje snížení jeho sebevědomí, musí se naučit akceptovat sám sebe takový, jaký je, a to je i úkolem rodičů, aby mu s tím pomohli. Dále výrazné hormonální změny způsobují zvýšenou náchylnost k onemocněním, snížení fyzické síly, vytrvalosti a také imunity. Jak již bylo zmíněno, zhoršuje se motorika vzhledem k nerovnoměrnost růstu končetin a vývinu svalstva, rychlý růst končetin. Pubescent věnuje větší pozornost již automatickým pohybům (vlivem zvýšené sebekritičnosti) a ta způsobuje pohybovou disharmonii. Mezi nejvýraznější fyzické změny v pubertě bezesporu patří vývin primárních (pohlavní orgánů) a sekundárních (ochlupení, růst prsních žláz u dívek) pohlavních znaků. Začátek vývinu sekundárních pohlavních znaků můžeme pozorovat již v předpubertálním stadiu.
Pokud jde o poznávací procesy, v tomto období dítě již přesně vnímá plochu, prostor, čas, odhaduje velikost, hmotnost, rozlišuje jemné vůně, odstíny barev, sluchové a chuťové podněty. Do vnímání zapojuje i dosavadní zkušenost, očekávání, potřeby, zájmy.
Pubescent se intenzivně zabývá sebou samým, hodnotí své postavení v rodině, ve skupině vrstevníků, chce poznat své pozitivní a negativní stránky. Podle známého německého psychologa je puberta obdobím hledání a rozvoje vlastní identity. Pubescent si začíná být vědom toho, že je sám schopen kontrolovat své touhy, pociťovat své potřeby, definovat sebe sám a své cíle. Chce zaujmout své místo ve společnosti, ať už ve víceméně zažitých rolích, nebo i v rolích, které představují výzvu pro zažité způsoby ve společnosti. Je to také období, ve kterém si vytvářejí plány. Objevuje se intimita s druhým pohlavím, která je někdy mladému člověku proti jeho vůli a bezprostřední budoucnost ho konfrontuje s příliš velkým množstvím konfliktních možností a rozhodnutí. Mezi těmito rozhodnutími je asi nejtěžší výběr povolání (s tím související výběr střední školy). Člověk musí náhle učinit rozhodnutí, které má dlouhodobé následky. Ale v tomto období člověk dospívá i k sebehodnocení, které se váže k jeho zevnějšku (vzezření).Tělesné schéma je součástí identity jedince, proto tělesné změny citlivě subjektivní prožívá. Tělesná atraktivita se stává sociální hodnotou. Typickým znakem je kolísání aktuálního sebevědomí, pubescent často mění sebehodnocení, rychle znejistí při srovnání s dospělými.
U jedince se projevuje tendence reformovat svět, hodnotí, posuzuje, kritizuje, analyzuje jiné. Na druhé straně však je citlivý na morální posuzování jeho vlastní osoby, reaguje demonstrativně a vzpourou. Je schopen morálně usuzovat, i jednat. Požaduje platnost pravidla fair play, s důrazem na stejnost hodnocení ve všech aspektech, spravedlnost.
Mezi hlavní vývojové úkoly patří v období dospívání:
1. emancipace od příliš úzké závislosti na rodině
2. navazování vztahů k vrstevníkům stejného i opačného pohlaví
3. hledání vlastního postavení (své role) ve společnosti a hledání smyslu vlastní existence.
Rodina poskytuje dítěti základní citovou jistotu a útočiště ve všech problémech, s nimiž se setkává.Uvolnit se tedy z tohoto "hnízda" jistoty není pro všechny děti snadné. Každé dítě proto hledá způsob, někdy klidně a postupně, jindy spíše určitou revoltou (proto se zvykne o pubertě říkat, jak o druhém období vzdoru). Je pochopitelné, že děti v tomto věku hledají na svých rodičích chyby, které dříve neznali, chyby skutečné, nebo jen zdánlivé, jsou nadmíru kritičtí, na druhé straně však někdy přijímají zcela nekriticky názory a postoje opačné, třeba jen proto, že jsou opačné.
aby se s ním mohl identifikovat, ale zároveň touží po objektivní nezávislosti. V případě, že rodič vyžaduje od pubescenta v určitých situacích chování dospělého a v jiných chování dítěte, vyvolává v něm vzdor a negativismus, protest. Blízký dospělý dokáže pubescenta poskytnout bezpečnost, jistotu a to akceptací, soustředěnou pozorností, časem a způsobem komunikace - bez výčitek, komentářů a kritiky! Nikdy nepůsobí urážka nebo výsměch tak špatně a nenadělá tolik škody na psychice jako právě v pubertě. Důležité je, aby rodiče dokázali přetlumočit, vysvětlit a přiblížit chování jiných, které je pubescentu nepříjemné. Je třeba nevnucovat svůj názor, poskytnout prostor pro vyjádření vlastních myšlenek a názorů. Reakce dospělých na provokaci pubescentů: je důležité reagovat na obsah řečeného, ale ne na způsob, jakým to bylo řečeno - věcnost! Ze strany rodičů je zapotřebí velká trpělivost, sebeovládání, rozvaha a shovívavost.
navazuje nové a intenzivnější vztahy k vrstevníkům. Nejprve obvykle k vrstevníkům stejného pohlaví, a to nejprve k celé skupině, později k jednomu "nejlepšímu" příteli. Později stále častěji i k vrstevníkům opačného pohlaví (nejprve střídá a hledá, později nachází stálejší vztah).
až oportunisticky, starší sourozenci bývají vzorem. V tomto věku se také vynořuje potřeba referenční skupiny - skupiny, do které chce jedinec patřit, potřeba konformity (přizpůsobení se určitým pravidlům skupiny). Přátelské vztahy se vytvářejí na základě kritéria věrnosti. Na konci puberty a během období adolescence člověk začíná hledat svou vlastní roli ve společnosti a ve světě vůbec. Dospívající si kladou otázky, které předtím dětem ani nepřišly na mysl: jaký je smysl života, proč jsem na světě, jako je možná nekonečnost světa v prostoru a čase a jaká nepatrná část světa jsem já, jak je možné, že můj život je konečný. .. Ale ptají se samozřejmě i na konkrétní postavení mezi lidmi: jak se na mě druzí dívají, co si o mně myslí, pokládají mě za pěkného, ošklivého, dokážu vůbec něco.
ať už ve fantazii, nebo ve skutečném vztahu k druhému člověku (i platonický). Období puberty může být rozhodujícím pro rozvoj sexuality člověka a vyžaduje citlivé výchovné vedení ze strany rodičů a vychovatelů.Otázkám sexuality se v rodinách často nevěnuje dostatečná pozornost a tak je to spíše prostředí vrstevníků, médií a okolí, odkud získává mladý člověk informace a ne jednou i zkušenosti o sexualitě jako takové.Vlivem zrychlené fyziologické vyspělosti se začátek sexuální aktivity posunul hluboko pod hranici zralosti, což přináší často krát nechtěné těhotenství, nucené sňatky a vzrůstající počet pohlavních onemocnění. Často se setkáváme s názory, že mluvit s dětmi o otázkách týkajících se pohlaví, je nevhodné. Opak je však pravdou. Jakkoliv je to pro rodiče těžké, nebo nepříjemné, je třeba v pravý čas pubescentu vysvětlit osobité zvláštnosti přechodného období, naučit ho tlumit probuzený pohlavní pud, pomoci mu najít si místo ve světě přitažlivých a zajímavých činností, převést jej přes přátelství a lásku k pozdějšímu rodičovství . Sexualitu v životě člověka tedy nelze přehlížet a ve výchově potlačovat nebo zanedbávat.
tedy schopností početí potomka (15 - 17 let), kdy nastupuje poslední fáze dospívání - adolescence.
Milí rodiče, hlavně ti, kterých se to týká v tomto čase, mějte dostatek potřebného nadhledu a pevné nervy. Možná nezaškodí vzpomenout si na svou pubertu. A vy, kteří máte ještě malé děti, užívejte si s nimi bezstarostné dětství, které rychle utíká a již se žádný prožitý okamžik nevrací.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.