Za předpokladu dodržování racionální stravy a odpovídající regenerace lze skutečně pravidelným cvičením docílit podstatného zlepšení a to zejména silových faktorů výkonnosti. Je tedy možné zlepšit sílu absolutní, výbušnou a částečně i vytrvalostní. Fitness je však trochu širší pojem, protože jeho vyznavači dosahují rovnoměrný rozvoj všech faktorů výkonnosti, tedy nejen síly, ale i koordinace a také potom vytrvalosti.
Vytrvalostní schopnosti mají mezi ostatními faktory výkonnosti výjimečné postavení, protože existují pozitivní vazby mezi nimi a rozvojem ostatních faktorů výkonnosti, také síly. Metodika stimulace vytrvalostních schopností pak těží ze všeobecných poznatků o tréninku v aerobním režimu. Aerobní zatížení je možné definovat jako trénink, jehož intenzita je nižší nebo se rovná intenzitě tzv. anaerobního prahu. Ta je subjektivně vnímána jako stav, při kterém jedinec kontroluje své dýchání, je schopen plynule mluvit, přičemž tréninková zátěž se mu subjektivně jeví jako lehká, resp. střední a subjekt by měl být schopen v ní zůstat 45-60 minut. Objektivně lze tuto intenzitu určit pomocí tepové frekvence. Pro běžnou populaci je úroveň anaerobního prahu v intervalu cca 150-180 tepů / min., v závislosti na věku a klidné tepové frekvenci subjektu.
Mezi nejdůležitější přednosti aerobního tréninku patří jeho příznivý vliv na práci lidského srdce a na činnost kardiovaskulárního systému. Trénink v aerobním režimu tak přispívá k lepšímu prokrvení, tedy i vyživení zatěžovaných svalových partií a ke zrychlení metabolismu, zejména kalorií ve formě tuku. V kombinaci s pravidelným strečinkem lze hovořit o účinné prevenci před zraněním a přetrénováním, což ocení zejména jedinci s nižší výkonností. Jejich vazy a šlachy tak v intenzitě odpovídající aerobnímu režimu nejsou vystaveny nadměrné zátěži a tělu je poskytnuta doba nezbytná k adaptaci na nové tréninkové impulsy. Systematickým aerobním tréninkem je navíc posilování imunitního systému jedince.
Na základě poznatků o aerobním tréninku tedy začínajícím sportovcům nezbývá nic jiného, pouze jim doporučit aktivitu ve střední intenzitě odpovídající tepové frekvenci nižší než 150 tepů / min, prováděnou 3x týdně v délce cca 45-60 min. Jako vhodná varianta pro tuto činnost se jeví využití veslovacích či eliptických trenažérů, které zatěžují většinu svalových partií, příp. běžeckých pásů či stacionárních rotopedů. Stejně tak indoor-cyclingové tréninkové programy využívající monitory tepové frekvence (spinning a pod.). Představují pro začátečníky skvělý start pro jejich další tělesný rozvoj a jsou stejně kvalitní přípravou pro kondiční cvičení ve fitness. Vytvořením potřebného aerobního základu však využití aerobního tréninku zdaleka nekončí, protože získanou úroveň vytrvalosti si třeba nadále udržovat. Z výše uvedených důvodů by aerobní trénink měl být pevnou součástí tréninkového plánu každého sportovce bez ohledu na jeho výkonnost nebo věk.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.