Problémy se mateřskou školkou?

Odmítá vaše dítě chodit do školky? Může jít o momentální rozmar, ale také za tím může být i hlubší problém. Větu “ Nechce se mi do školky, tak dnes nepůjdu!” občas uslyší většina rodičů malých “školkáčků”. Důležité je, jak se k tomu postavíte vy, rodiče.

Co se za tím může skrývat?

To je první a nejdůležitější otázka, kterou si musí rodiče položit, když jejich dítě odmítá jít ráno do mateřské školy. Opatrně se mohou pokusit zjistit, o jaké důvody jde. Na otázku "Proč nechceš jít do školky?" Nám děti pravděpodobně nedají jasnou odpověď. Dítě totiž většinou není schopno říct, proč pláče, nejí nebo nekomunikuje. Důvod je jednoduchý. Ono to prostě neví. Možná ani jemu samému není mnohdy jasné, jaká je vlastní příčina. Zde pomůže jen klidný rozhovor, například večer před spaním, kdy se s dítětem popovídáme o pěkných i méně pěkných zážitcích ze školky, o písních a hrách, nejlepších kamarádech a také o dětech, které dítě nemá příliš v lásce. Nechte mluvit dítě a pozorujte přitom, kdy bude veselé a kdy bude působit utrápeně. Tím získáte první opěrné body. Možná je ve skupině dítě, ze kterého má vaše dítě strach nebo které se mu vysmívá. Možná došlo v poslední době k hádkám nebo dokonce rvačkám, které odrazují dítě od školky. A někdy mohou vést jen malé změny v rutině všedního dne ve školce k tomu, že se v ní děti nebudou cítit dobře - oblíbená paní učitelka je nemocná, nejlepší kamarád včera nepřišel, posunul se čas svačiny apod. Tyto nepatrné maličkosti, které dospělí by téměř ani nezaregistrovali, mohou dětskou duši natolik trápit, že zvolí raději únik a odmítne jít ráno do školky.

Mami, zůstaň u mně!

Ne vždy však musí být spouštěčem každodenní život ve školce. "Chci zůstat u tebe," naříká Honzík, když se s ním chce máma rozloučit u dveří vedoucích do třídy. Bolest z rozloučení se sice po pár minutách ztrácí, ale chlapec je smutný, když mu máma při odchodu zamává. Anetka dělá zase cirkus už doma. Právě začala skládat puzzle a nechce být nyní absolutně nikým rušena. A její odpověď je jednoznačná: "Dnes nejdu do školky." Doma je prostě lépe. A pak je tu ještě Danda, který stejně bojkotuje školku: On už totiž patří k "velkáčům", příští rok půjde do školy a školka se mezitím podle něj stala místem pro miminka. Cítí se velmi nevytížený a působí unuděným dojmem. Školka - to je pod jeho úroveň. V takovém případě by se měli rodiče obrátit na paní učitelky a promluvit si s nimi o tom, zda a jak lze udělat poslední rok ve školce pro děti díky nějakým novým nabídkám atraktivnějším.

Motivace pomáhá

Nechuť jít jednou za čas do školky nemusíme vůbec považovat za problém. Tak jako každý dospělý člověk, který má někdy větší a někdy menší nebo žádnou chuť podřídit se potřebám chodu všedního dne, tak má i dítě dny, kdy se těší na nová dobrodružství a pak přijdou fáze, kdy by nejraději zůstalo doma a drželo se máminy sukně. Tyto fáze odmítání školky nejlépe pominou tehdy, když se dítě ve školce dostane mezi své kamarády. Proto při takové sporadické nechuti pomáhá většinou motivace: udělejte vašemu dítěti den ve školce atraktivním: "Tvoji kamarádi si dnes jistě udělají opět bunkr ve třídě. Určitě by si chtěl být při tom. Nebo ne?"

Jiná situace nastává tehdy, pokud ráno co ráno dochází k úmorným bojům s dítětem

Tehdy jsou příčiny uloženy hlouběji. V tomto případě je důležité, abyste si promluvili o tom s učitelkou. Jak se dítě chová ve skupině? Nestahuje se nápadně do pozadí? Nepůsobí bázlivě, nevytíženě nebo naopak přetaženě? Těžko se integruje do skupiny? Staly se nějaké situace, které by mohly objasnit odmítání školky? A jak lze opět motivovat dítě a přivést jej do kruhu přátel? Přijatelným řešením by bylo, v případě, pokud máte čas, účastnit se aktivně určitou dobu během dne dění v mateřské škole, například tím, že byste provázely skupinu na procházkách nebo výletech a tak byste vytvořili spojení mezi mateřskou školou a domovem.

Šikana: Když dítě trpí

Odborníci na výchovu dnes hovoří o fenoménu šikany i v mateřské škole - ale to, že nějaké dítě vyčlenily ostatní děti ze skupiny, zde bylo vždy. Pokud máte podezření, že některé děti ve třídě vaše dítě trápí a utlačují, musíte s tím něco dělat. Toto již dítě samo nevyřeší. Pravděpodobně nezůstanete ušetřeni rozhovorů s vedením mateřské školy a s rodiči ostatních dětí. V případě, že se potvrdí, že vaše dítě trpí ve skupině útoky jiných dětí a učitelky si s tím neví rady, měli byste trvat na přeřazení dítěte do jiné skupiny. Pokud to není možné, pak je třeba zcela změnit mateřskou školu.

Pochopení i důslednost

Schopnost pochopit jiného člověka a důslednost jsou dvě vlastnosti, které bychom měli mít na zřeteli při řešení problému "odmítání školky". Dejte dítěti pocítit, že máte pochopení pro jeho odmítavé chování: "Já někdy také vůbec nemám chuť jít do práce." Účinné bývá, pokud apelovat na zralost vašeho dítěte: "Bohužel pouze malá miminka si mohou dělat, co chtějí ..." Vsaďte se, že takové srovnání se dítěti určitě líbit nebude. Vždyť kdo by už jen chtěl být malým miminkem? Druhá vlastnost, důslednost, je neméně důležitá. Pokud neexistují podstatné důvody, měli byste dodržovat ranní rutinu a přivést do mateřské školy i ubrblané dítě. Každý člověk, i malé dítě, potřebuje pro svůj život návyky. Pokud by se rituály neustále narušovaly, zvykne si dítě na nestabilitu - a tím dříve se dostanete opět do diskuse o nezbytnosti navštěvování mateřské školy. Pokud jste toho názoru, že jednou za čas si dítě potřebuje odpočinout od školky, pak neudělejte společně strávené dopoledne příliš atraktivním. Pokud dítě zpozoruje, že nemáte čas na společné hry nebo výlety a že dopoledne probíhá mnohem nudněji než v mateřské škole, nebude mít pocit, že mu doma něco utíká nebo že něco promešká.

Náročné fáze v životě předškoláka

Během navštěvování mateřské školy se objevují fáze, které dítě jistým způsobem "provokují" a do jisté míry znejisťují. Po jejich zvládnutí však děti s posíleným sebevědomím pokračují bez problémů dál.

• Fáze č.. 1: Po úspěšné adaptaci (cca 6 týdnech): Děti chápou stále více a více, že v mateřské škole existují pevná pravidla a hranice, jakož i povinnosti. Kouzlo nového postupně vyprchá a pro děti se dny stávají stereotypními. Zde pomůžete dítěti nejlépe vlastní, přesně určenou dráhou. Berte jeho obavy vážně, ale dejte dítěti jasně najevo, že mateřskou školu bude navštěvovat i nadále. Ráno se rozlučte krátce a jasně s optimistickým výhledem "později se zase uvidíme". Dejte dítěti do rukou něco důvěrně známého, osvědčená je například malá knížečka s fotkami mámy, otce, domu, psa ... Pokud dítě zvládne tuto fázi, získá kousek samostatnosti.
• Fáze č.. 2: Po 2-3 měsících dochází doma najednou k bojům, dítě odmítá dodržovat pravidla. Nárůst sebevědomí a odvahy, kterou nyní děti v mateřské škole získaly, je vede k tomu, aby svou sílu vyzkoušely nově v "bezpečném hnízdě". Zde se doporučuje zůstat ve výchově laskavým, ale důsledným. Po dalších 2-3 měsících děti tuto fázi překonají úplně normálně.
• Fáze č.. 3: Celý první rok můžeme považovat za dobu adaptace. Dopřejte dítěti čas, aby si odpoledne odpočinulo. Porovnejte jeho námahu a vyčerpání s vaším pracovním dnem. Nebuďte zklamaní z toho, že dítě už nebude mít po příchodu ze školky chuť na další setkání s kamarády nebo vašimi známými. Nedivte se ani tomu, že bude jen málo vyprávět. Nepřetěžujte ho příliš mnoho akcemi nebo kroužky.
• Fáze č.. 4: V posledním roce navštěvování mateřské školy je důležitá myšlenka na blížící se nástup do školy. Právě zde může vést strach z nového začátku k nejistotám, které se projevují nejrůznějším způsobem: některé děti jakoby udělaly ve vývinu krok zpět, jsou nesamostatné nebo velmi stydlivé, jiné zase agresivní. Rodiče často pochybují o tom, zda je jejich dítě zralé do školy. Kromě trpělivosti je zde třeba zabývat se spolu s dítětem tématem rozloučení se školkou. Může to být formou knih, seznamu věcí a událostí, které se do začátku školního roku ještě odehrají (nákup školní tašky, vypadávání zoubků ...), nebo formou konkrétní otázky, že mateřská škola připraví předškoláky na vstup do školy.