Podlaha z přírodního materiálu

Podlaha je významnou součástí každého interiéru, věnujte proto jejímu výběru náležitou pozornost. Musí lahodit oku i nohám. Měla by se snadno čistit i ošetřovat. A materiál i barvu zvolte v souladu se stylem celé místnosti.

Dřevo

Dřevo se již po staletí využívá jako oblíbená podlahovina. Svými teplými barevnými tóny, jemnou vůní a na dotek příjemnou strukturou dodává interiéru atmosféru domova. Výhody dřevěných podlah jsou v jejich vynikajících tepelně izolačních vlastnostech. Při vysoké vlhkosti vzduchu ji absorbují a při nízké uvolňují, čímž vytvářejí příjemné klima. Mají nízký elektrostatický náboj, takže nepřitahují prach, a proto se i jednoduše udržují čisté.Typická je pro ně příjemná nášlapná elasticita. Dnes můžete vybírat z nepřeberného množství domácích i exotických druhů dřevin vyznačujících se specifickou kresbou a šířkou barevného spektra.

Pokládání

Standardní jsou dva přístupy - buď celoplošné lepení nebo položení plovoucí podlahy. Montáž podlahoviny celoplošným přilepením k podkladu je finančně náročnější (přibližně dvojnásobek ceny v porovnání s instalací plovoucí podlahy). Celoplošně lepená podlaha je však při změnách teploty a vlhkosti stabilnější, takže je možné omezit dilatační spáry, a má také lepší akustické vlastnosti.

Pojem plovoucí podlaha

se často spojuje s laminátovými podlahami. Plovoucí však může být i dřevěná podlaha, a dokonce i podlaha s nášlapnou vrstvou z linolea. Nejde totiž o druh materiálu, ale o typ konstrukce, která není pevně spojena se stropem a stěnami, ale mezi nimi zůstává dilatační spára zakrytá lištami. Dilatace vytváří prostor pro objemové změny podlahy při kolísání vlhkosti vzduchu v místnosti. Důležité přitom je, aby se ani vrstvy pod nášlapnou vrstvou v žádném případě nepřipevňovaly k podkladu (nelepily, nepřibíjeli). Musí na podkladě volně "plavat" - proto označení plovoucí podlaha. Pokud by byly vrstvy podlahy pevně spojené s podkladem, mohla by se při zvýšené vlhkosti deformovat. Důležité je, aby byl podklad před položením podlahy suchý a rovný.

Podlahové vytápění

Dalším faktorem, který je třeba brát v úvahu při koupi dřevěné krytiny, je podlahové vytápění. Je nutné dodržet některé technické podmínky a zvolit tu pravou dřevinu. Na změny teploty je citlivý například bambus, buk, javor, Tigerwood a nedoporučuje se ani jatoba. Použít se může dub, jasan, olše nebo iroko, zvláště vhodné dřeviny jsou hevea a merbau. Na zachování správné tepelné prostupnosti a stability konstrukce krytiny jsou vhodné vícevrstvé podlahy s tloušťkou 10 až 15 milimetrů.

Lakovat nebo olejovat?

Lak je tradiční a vytváří lesklý a dokonale hladký povrch. Má však omezenou životnost. Po několika letech je třeba podlahu zbrousit až na dřevo a znovu přelakovat několika vrstvami.Počítat je třeba i s tím, že místnost se bude muset vymalovat, protože při této renovaci se intenzivně práší. Pro olej říká jednak výrazně jednodušší renovace a s tím spojená delší životnost, jakož i přirozený matný vzhled dřeva, které je příjemnější a teplejší na dotek. Protože může volně reagovat na změny v prostředí, zachovává si i svou barvu.

Údržba

Běžná údržba lakované i olejované dřevěné podlahy je jednoduchá. Povrch stačí setřít důkladně vyždímaným mopem a do vody podle potřeby přidat přípravek na odstraňování nečistot, který je speciálně určen na lakované dřevo, nebo neutrální mýdlo na naolejované podlahy. Jednou až dvakrát do roka by se lakované parkety měli přetřít přípravkem, který vyrovnává mikroskopické trhlinky v laku a vytváří ochranný film. Naolejované dřevo je dobré občas oživit tenkou vrstvou ošetřovacího oleje, který se nechá asi deset minut působit a pak se setře suchým hadrem. Nohy nábytku je vhodné podlepit měkkým materiálem.

Jaké dřevo vybrat?

Jednou z nesporných výhod dřeva je, že díky jeho přirozenému vzhledu nemůžete při výběru šlápnout úplně vedle. Tradiční slovanské dřeviny - dub, buk, smrk, javor, třešeň - jsou typické pro naši zeměpisnou šířku, proto působí přirozeně. Ve srovnání s dovozem exotických dřevin z pralesů jsou navíc i ekologičtější. Pokud chcete dodat interiéru dekorativní základ s výraznými barvami, strukturami a vůní vzácného koření, zaměřte se na exotické dřevo. Z exotických dřevin se velké oblibě těší merbau, který se dováží z jihovýchodní Asie. Stromy rostou v oblastech blízko pobřeží a ve vyšších nadmořských polohách. Vnější dřevo je světle žluté, vnitřní je hnědošedé až tmavě červenohnědé, zřetelně odděleno. Barvu mění pouze nepatrně. Barevným skvostem je dřevo z palisandru, který roste v nížinných deštných pralesích a monzunových lesích přední Indie, Jávy a Srí Lanky. Dřevo je žlutavé, jádro může dosahovat až tmavě fialovou barvu, někdy s tmavě hnědým žilkováním. Díky těmto barevným akcentům je výrazné a velmi dekorativní.

Keramika

Po staletí ručně vyráběná terakota dodává svou osobitou barevnou kresbou prostoru nezaměnitelný charakter. V drobných povrchových defektech, nerovnostech a barevné nestálosti podlahy spočívá její kouzlo, navozující atmosféru útulného domova. Z domovské Itálie se dováží pod názvem cotto. Povrchová úprava cihlové podlahy se provádí buď původními metodami lněné fermeže a včelího vosku, nebo s použitím moderních technologií. Podlahu je třeba mýt vodou s přídavkem speciálního mléka na údržbu terakoty. Její přirozená výrazná struktura však přináší trochu komplikovanější úklid a rychleji se opotřebuje.

Moderní glazurovaná sestra

V případě, že vás vystrašila náročnější údržba přírodního "cotta", použijte keramickou dlažbu. Ta už dnes dokáže tradičně vyráběny dlaždice velmi zdařile imitovat. Cihlové, pískové a oranžové tóny vypálené hlíny jsou velmi populární, proto se výrobci zabývají vývojem co nejvěrnějších barev a struktur, takže možnosti výběru se neustále rozšiřují.

Výhody a nevýhody ve srovnání s terakotou

Dlažby keramická dlažba nikdy zcela nenahradí. Přírodní barevný rozptyl, autentickou kresbu a různorodou strukturu povrchu nelze dosáhnout průmyslovým zpracováním. Cotto je také příjemnější a teplejší na dotek. Keramická dlažba se však jednodušeji udržuje, je odolnější a nabízí širší výběr barev a vzorů. Terakota výborně akumuluje teplo a obě podlahy mají dobrou tepelnou vodivost, proto jsou vhodné pro podlahové vytápění. V případě glazurované podlahy, z níž jde chlad, se dokonce doporučuje.

Pokládání a údržba keramické dlažby

Při pokládce keramické dlažby je třeba dbát na tvarovou stálost podkladu, na jeho dostatečnou pevnost a nosnost. Důležitá je přilnavost, která se zajišťuje penetrací savých podkladů. Zejména v koupelnách je nutná hydroizolační fólie nebo dvouvrstvý nátěr. Po nalepení se dlažba dle potřeby vyspáruje silikonovým tmelem. Jednou z hlavních výhod keramické podlahy je její snadný úklid běžnými saponáty. Lepší, ale také dražší jsou ty, jejichž vlastnosti jsou přizpůsobeny na keramické povrchy. Čím zásadnější jsou protiskluzové povrchové úpravy keramické dlažby, tím více času zabere údržba.