Aktivní regenerace sil je důležitá nejen pro sportovce

V každodenním sportovním životě se často setkáváme s názorem, že ten, kdo se věnuje vrcholovému sportu,  musí mít době vyvinutý hlavně svalový systém. Tento mu pak přirozeně zajišťuje dosahování vrcholových výkonů,  a to i bez zvláštní péče o tento systém, který právě nejčastěji limituje konečný sportovní výsledek.  Běžná je pak tendence nebrat v úvahu nějaké ty nevyváženosti postoje, chůze nebo jiné následky běžných svalových dysbalancí. Často panuje mínění, že přetěžování svalů patří jaksi samozřejmě k specifice sportu, zejména vrcholového. Vyústěním takového názoru je pak známé přísloví: "Sportem k trvalé invaliditě". Přitom je třeba znovu zopakovat, že svalová soustava představuje okolo 40% hmotnosti lidského těla a hraje nejčastěji limitující roli v konečném sportovním výsledku.

Členové realizačních týmů by si při opakovaných zraněních nebo sportovních neúspěších

měli častěji položit i otázku, zda sportovci regenerovali, tedy obnovovali své síly po zatížení správně a dostatečně. Z toho vyplývá, že nejdůležitější je docílit tzv. relaxačně - uvolňovací fázi tréninkového procesu, tedy využívat přiměřené vyrovnávací cvičení po každém nadměrném zatížení pohybového systému a jeho svalové části především.

Dnes, když se regenerace sil vrcholového sportovce, ale i každého civilizovaného člověka

stala "módou", čemuž odpovídá i její pravidelné prosazování jako součásti tréninkového procesu a denního režimu, jsme svědky dalšího extrému v rámci tzv. "spotřebitelských" tendencí. Je to kult prvků pasivní regenerace. Sportovec (nebo kdokoli z nás) je při regeneraci vcelku pasivní a obnovu sil - regeneraci - namísto něj dělá, tedy urychluje zdravotnická technika, rehabilitační pracovník nebo masér. Známé prostředky pasivní regenerace - vodní a tepelné procedury, masáž a sauna - jsou dnes již pravidelnou součástí režimu nejen našich vrcholových sportovců, ale i kteréhokoliv z
nás, pokud se rozhodl "začít se sebou něco dělat", a tak bojovat proti následkům dnešní civilizace.

Naopak, u našich vrcholových sportovců i u většiny z nás se projevuje tendence

podceňovat prvky tzv. aktivní regenerace. Při ní většinu regeneračních procedur provádí sportovec sám a moderní zdravotnická technika mu přitom pouze pomáhá. V čem se projevuje nedoceňování prostředků aktivní regenerace? Hlavně v nedocenění tzv. kompenzačních cvičení po zatížení a v nedoceňování prvků gymnastiky a akrobacie.

Bohužel, jsme svědky jednostranného přetěžování,

nedostatečného zařazování doplňkových sportů do tréninku na jednom sportovišti a podceňování tréninku ve volné přírodě. Vždyť kolik našich mladých hokejistů nezná kromě hokeje téměř žádný jiný sport či činnost? Nevědí, co je to plánovaný aktivní odpočinek během vlastního volna, hobby, což je snaha o aktivní psychickou relaxaci a aktivní zvládnutí stresových stavů - autogenní trénink.

Bohužel tento stav je dnes již tak vžit v naší populaci, že potrvá určitě mnoho let,

dokud se s tím něco neudělá. Zatím je to postavené jen na určitém počtu lidí, kteří si již uvědomili jak důležité je ať už pro sebe nebo pro své svěřence, nepodcenit  nejmenší detail dlouhodobé sportovní přípravy.