Záhada "tvrdého" spánku objasněna

Datum článku: 9. 5. 2013

Proč některé lidi ze spánku nic nevyruší?  Někteří lidé umí usnout téměř všude a ze spánku je nic nevyruší. Jsou známy případy, kdy lidé dokonce prospali zemětřesení. Jiným však stačí na probuzení i jemný, neškodný šramot. Vědci zjistili, čemu vděčí někteří lidé za to, že dokáží spát i na rušném místě.

Záhada "tvrdého" spánku objasněna

Vědci tvrdí, že přišli na to, co ovlivňuje kvalitu spaní

a věří, že tato zjištění pomohou při léčbě poruch spánku. Odborníci z Harvardovy university tvrdí, že lidé za nerušený spánek vděčí aktivitě v části mozku zvané thalamus. Tato část mozku zprostředkovává přenos vjemů z okolí (kromě čichu) do dalších částí mozku. Vědci tvrdí, že obecně platí, že čím je thalamus během noci aktivnější, tím si může člověk dopřát hlubší spánek. Zjistili, že měřením mozkových vln během spánku se dá hodně zjistit o schopnosti mozku blokovat rušivé vlivy z okolí. Čím aktivnější je thalamus během spánku, tím je větší šance, že člověk se dokáže vyspat i v hlučném prostředí. Thalamus nějakým způsobem dokáže zabránit, aby se rušivé vlivy okolí dostaly dále do mozku.


Zatím není známo,


jak přesně thalamus vjemy blokuje. Vědci se domnívají, že nějaké psychoterapeutické postupy, léky nebo elektronická zařízení by mohly povzbudit aktivitu této části mozku během nočních hodin. Na této studii se zúčastnilo dvanáct dobrovolníků, kteří měli spát tři noci v hlučné laboratoři. První noc je nechali spát bez dalších rušivých vlivů, ale během druhé noci je "otravovalo" vyzváněním telefonu, zapínáním světla či konverzace více lidí najednou. Vliv aktivity v thalamu na kvalitu spánku byl takový evidentní, že ho zaznamenali hned první noc, "tvrdí vědci, kteří měřili aktivitu mozku pomocí speciálních senzorů.


Vědci předpokládají, že lepší pochopení aktivity mozku během spánku pomůže lidem spát,


když chtějí spát a budit se jen tehdy, když už je na vstávání čas. Cílem je najít řešení, které by člověku pomohlo odpočinout si i v současném světě plném rušivých vlivů. Toto nové zjištění nás posunulo o důležitý krok blíž k cíli.

Autor: Lenka Kostková