Vznik stresu a nebezpečná krátkodobá strategie

Stres nevznikl jako průvodní jev moderní civilizace, ale je fylogeneticky vytvořeným a geneticky zakódovaným poplachovým a adaptačním mechanismem, vyskytujícím se mimo člověka i u vyšších živočichů. Dnes už však člověk nebojuje o svůj holý život v drsných přírodních podmínkách. Ačkoliv mezilidské a existenční konflikty mají nespočet nejrůznějších forem. Přinesl současný způsob života z hlediska patopsychologie stresu jeden společný faktor - na řešení převážné většiny životních konfliktů není třeba mobilizovat zásoby energie, netřeba zvyšovat krevní tlak ani zrychlit srdeční frekvenci.

Řešení konfliktů obyčejně nevyžaduje vrcholný fyzický výkon,​

ale probíhá většinou v podobě více nebo méně vzrušených dialogů, telefonických rozhovorů, napjatého vyčkávání po dny a noci apod., tedy s převážným zapojením psychické a intelektuální složky lidského organismu. Za těchto podmínek je tedy většina metabolických a nervových složek stresové reakce zbytečná, nepotřebná, ba dokonce škodlivá. Tato úvaha tvoří jádro podstaty chronických a opakovaných stresů, které se vyskytují v průběhu života a ovlivňují vznik některých civilizačních onemocnění. I když tento patogenetický mechanismus je velmi složitý a podléhá modulačním vlivům mnoha vnějších a vnitřních faktorů, přece se některé základní vztahy začínají rýsovat poměrně dost konkrétní. Tak se např. definitivně ukázalo, že snad nejvýznamnějším patogenetickým faktorem ve stresové reakci je rychlá a výrazná aktivace sympatiku a vyplavení katecholaminů.

Při obecném pojmenování se stres jeví jako univerzální jev,

se kterým se setkávají všichni lidé. Stres, může mít fyzické, emocionální, intelektuální, sociální a duchovní následky. Tyto projevy jsou obvykle smíšené, protože stres ohrozil fyziologickou homeostázu jedince. Emocionální následky stresu mohou mít podobu negativních nebo nekonstruktivních pocitů o sobě. V intelektuální oblasti stres ovlivňuje schopnosti vnímání a řešení problémů, v sociální oblasti ovlivňuje vztahy jedince k ostatním a v duchovní oblasti může změnit jeho obecné názory na život.

Mnohé nemoci, např. hypertenze, dvanáctníkové vředy, průduškové astma a ateroskleróza věnčitých tepen srdce,

souvisí přímo se stresem. Stres lze definovat jako stimul životní událost případně jako soubor okolností, který vyvolává přerušovanou odpověď doprovázenou zvýšenou vnímavostí jedince na onemocnění. Stres lze definovat i jako reakci, jisté narušení způsobené škodlivým podnětům nebo stresorem. Tato definice stresu bere tedy v úvahu spíše reakci než životní události.

Projevy prožívání stresu, fyzické i psychické, slouží v podstatě jako mechanismy či strategie jeho zdolávání,

vyrovnávání se s ním. Zdoláváním rozumíme okamžitou odpověď jedince na ohrožující situaci. Naopak adaptace znamená finální odpověď nebo změnu, která nastane. Vyrovnávání se zda zdolávání lze popsat jako zpracování problémů a situací, resp. zápas s nimi. Strategií vyrovnávání rozumíme vrozené nebo získané způsoby reagování na měnící se prostředí, problémy či situace. Strategie mohou být dlouhodobé nebo krátkodobé. Dlouhodobé strategie mohou být konstruktivní nebo realistické.

Krátkodobé strategie stres dočasně redukují na snesitelnou hranici,

ale z dlouhodobého hlediska jsou neefektivní. Jedince mohou ovlivnit dokonce destruktivně až škodlivě. Příkladem krátkodobých strategií je popíjení alkoholu, užívání drog, denní snění a fantazírování nebo spoléhání se, že vše vyřeší čas.