Problémy v rodině a jak je řešit
Představte si stresující situaci, zátěž, kterou momentálně neumíte řešit racionálně. Z evolučního hlediska nás neustále ovlivňuje pohotovost reagovat za takových podmínek automaticky, únikem nebo útěkem. A není pravděpodobné, že ve stejné situaci by všichni reagovali pouze stejnou jednou z těchto dvou možností. Za určitých okolností je vhodnější únik za jiných útok. Ale kdo ví, která z těch reakcí je právě tehdy tou lepší? Možná nikdo. Ale zkusme se na to podívat z dlouhodobého hlediska. V našem životě se zvyknou krizové reakce opakovat a to jak na ně reagujeme, má vliv na náš další život.
Mezi stresující situace v rodině může patřit
např. i dlouhodobý konflikt v domácnosti nebo celkově špatné vztahy. Tyto situace se může člověk pokusit řešit svépomocí, s využitím odborníků nebo jinak, může bojovat se zátěží nebo se např. odstěhovat z domu, zda požádat o rozvod, čili unikat. Oba způsoby mají dopad na další fungování. V některých situacích jako je např. domácí týrání by většina dala za pravdu člověku, který by zvolil únik. Ale ne podle některých psychologů. Psychologové např. poradili klientce obracející se o pomoc v médiích, která se rozhodovala, že přeruší veškeré kontakty se svou matkou, se kterou měla dysfunkční vztah a která ji denně psychicky deptala, aby to nedělala a zkusila jiné způsoby k obnovení vztahu. Některé z čtenářských komentářů jako reakce byly pozitivní, znalé, ale několik odmítalo stanovisko psychologů a klientce radili, aby od matky odešla a přestala ji kontaktovat, když jí psychicky ubližovala. Dávali řečnickou otázku, na kterou si i odpověděli. Proč by se měl člověk smířit s týráním? Život je přece příliš krátký.
V povědomí lidí jsou, jak se ukazuje při rodinných problémech, jen tři možná řešení,
jak se vyrovnat s opakovanými nefunkčními rodinnými vzorci:
1. Odtržení člena rodiny, se kterým si dlouhodobě nerozumíme i s jeho spojenci a odmítání kontaktu.
2. Zpevnění charakteru, stability a bránění se.
3. Nevyjádřit se, např. při verbálních útocích poslouchat jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Samozřejmě, že poslední dvě řešení jsou náročné
a snadněji se to řekne, než provede. První řešení se jeví jako ideální - jednoduché. Proč ho pak psychologové nedoporučují v rodinných problémech? Protože součástí rodiny jsme, jestli se nám to líbí nebo ne. Většinou každý, i člověk pocházející z dysfunkční rodiny, touží po milujícím rodiči nebo jiném členu rodiny poskytujícímu lásku. Přesto, že efektivní řešení některých vztahových problémů se zdají být nemožné a člověk jen tak nedokáže změnit jiného člověka, nebo jeho chování, máte moc se alespoň pokusit o zlepšení těchto vztahů adekvátními způsoby.
Není to jednoduché, a často to vyžaduje pomoc terapeuta
vyškoleného v zacházení s dysfunkčními rodinami. Ale stojí to za to úsilí, protože i když se vztahy nepodaří obnovit, budete vědět v budoucnu jako přistupovat k problémům a nenechat se jimi vytisknout do pozadí. Oslabíte nebo zničíte tendenci unikat před problémy, a pravděpodobně i v budoucnu budete hledat možnosti adekvátního řešení. Kromě toho neřešené nefunkční rodinné modely poměrně často ovlivní jedinci vztah k vlastním dětem.