Ergon - práce, therapia - léčení. Vychází z předpokladu, že člověk má schopnost zlepšit kvalitu svého zdraví a života právě pracovními návyky a aktivitami. Ne nadarmo se říká, že práce šlechtí člověka. Je pro člověka zcela přirozená, nutná a prospěšná, neboť mu dává smysl života. Prací člověk naplňuje životní cíle a díky ní má pocit, že je na světě potřebný a jeho existence má smysl.
pomáhat rozvíjet jeho kvality a schopnosti.
jako jsou školy, domovy pro seniory, dětské domovy, domovy a léčebny pro postižené či závislé a podobné. Ergoterapie se tam využívá na různé cíle. V dětských domovech se děti prostřednictvím ní učí a osvojují si různé sociální role, aby se po opuštění domova mohli řádně začlenit do běžného života, najít si práci a postarat se o sebe. Ve výchovných ústavech se klienti prací odpoutávají od svých závislostí a negativních vlivů, které na ně zanechalo prostředí, z něhož odešli a od kterého si odvykají. Snaží se pochopit, že v práci mohou najít nový smysl života i útočiště od svých problémů. Že mohou něco vytvořit, těšit se z toho a být prospěšní i pro jiné.
že jsou ještě pro společnost prospěšní a potřební, že jejich práce má význam. Nemají pak čas myslet na nemoci, samotu, díky čemuž mohou snadněji překonat smutné nálady či deprese. Ergoterapie může v takovém případě pomoci i lidem, kteří sice byli zvyklí pracovat, mají na to sílu, ale z důvodu samoty a stáří o práci postupně ztratili zájem. To by byla jakási psychická stránka ergoterapie.
a často bývá i součástí rehabilitace. Postižení jedinci, lidé po mozkových příhodách či dopravních nehodách mohou právě díky ergoterapii zlepšit a navrátit svou ztracenou či oslabenou motoriku, pohyblivost, koordinaci či paměťové schopnosti. Tato forma terapie jim může navrátit sílu jít dál, zapomenout nebo dostat se do předešlé kondice. Samozřejmě, nejde to samy od sebe, ale za pomoci sebekázně a pevné vůle, kdy se dají docílit opravdu pozoruhodné výsledky.
podporovat zdraví a celkovou tělesnou i duševní pohodu jedince, pomáhat rozvíjet jeho kvality a schopnosti, naplňovat jeho sociální role a začleňovat jej do společnosti a každodenního života. Stejně jako všechny druhy terapií, i tato patří do rukou zkušených a vyškolených ergoterapeuti, kteří by měli znát fyzický i psychický stav klienta, prostředí, ze kterého pochází a umět posoudit jeho schopnosti a možnosti, aby je spolu s klientem mohli dále rozvíjet.
U dětí se začíná zejména hrou, u starších dětí lehčími pracemi. Ve výchovných centrech či sociálních domovech klienti často vytvářejí nové věci, užitkové či ozdobné předměty, které zkrášlují jejich prostředí a dělají jim radost. Také mají možnost zapojit se do každodenních činností, např.. úklidu, přípravy stravy, praní či žehlení, kdy opět nabývají ztracené pracovní návyky. Někdy se dokonce stává, že pro takové lidi se práce stane koníčkem a činností, kterou vykonávají daleko od rodiny, za zdmi domova a později ji vykonávají i doma a přiučují i ostatní.
a věnuje se jí stále více lidí. Je třeba říci, že v takovém případě nejde jen o formu terapie, ale i o ušlechtilou činnost s cílem pomáhat těm, kteří to potřebují.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.