Když se rozzlobíme,......

V běžném životě nastávají situace, při kterých se rozzlobíme a neumíme si s vlastním hněvem a vztekem poradit. Někdo nás rozzlobí svou poznámkou nebo jednáním a přesto, že víme, že nám nechtěl záměrně uškodit nebo ublížit tak nás to i tak rozzlobí. Je dobré vědět, co bychom měli tehdy udělat.

Nenechávejte si tyto pocity jen pro sebe,

dejte dotyčnému najevo, že vám to ublížilo nebo rozzlobilo. Snažte se své pocity a myšlenky prezentovat klidně.

Hledejte informace, které vedly k chování osob, které vás naštvali

Nejdříve si poslechněte okolnosti.

Důležité je promluvit si o vzniklé situaci

V diskusi se tak dá předejít hádce a nastolit oboustranně přijatelný kompromis. Toto jsou mírnější formy hněvu, kdy vzniklá situace dokáže rozladit, naštvat.

Některé lidi však ovládají výbuchy hněvu,

které mají silnější dopad na mezilidské vztahy. Překračují únosné hranice hněvu. I v tomto případě se dá zvládnout projevy nevhodného chování nácvikem a uvědomováním.

Úcta a láska

Pokud si vážíme sebe, dokážeme si vážit i jiných, pokud se máme rádi, dokážeme to i u jiných. Při řešení konfliktů je třeba, abychom druhou stranu respektovali.

Důvody silného hněvu

Je třeba přemýšlet, jaké pohnutky nás vedou k hněvu, jestli se dokážeme ovládat, zda je pro nás podstatný výsledek, jak dlouho hněv trvá, atd..

I během vlastního hněvu si je třeba uvědomovat, co vlastně cítíme,

ale snažit se o uvědomění si, co při konkrétní situaci cítí i druhá strana. Rozpoznávat, kdy a co stupňuje hněv a zabránit tomu.

Začít racionálně myslet, ne jen přežívat

V hádce si promyslet odpovědi a ne je "házet" na toho druhého jako bomby z děla.

Ukončit hádku nebo diskuzi tím, že je vyřešena

a není třeba se k ní ani v myšlenkách vracet.

Pokud máme partnera nebo kolegu, který trpí záchvaty vzteku,

záleží nám na něm a chceme, aby se ho naučil ovládat, není třeba mu jen dát přečíst tento článek, ale aktivně mu pomoci. Pokud se chce hádat, nenechat ho o samotě, snažit se mu pomoci a neposilovat jeho hněv oponování, ale snažit se spíše poslouchat a uvědomit si, co se stalo, proč je takový rozzlobený a co spustilo tyto pocity.  Uklidňovat ho. Naznačit dotyčnému, jaké důsledky může mít jeho hněv. A při předcházení hněvu podporovat a oceňovat jeho osobu. Hněvem a vztekem se projevují zejména osoby s nízkým sebevědomím, s komplexem méněcennosti, o kterém nemusíme vědět, protože navenek se prezentuje úplně jinak, např. jako frajer, který všechno zvládne. Své slabosti se může snažit kompenzovat i pomluvami jiných, čímž vyzdvihuje sebe. To zákonitě vede ke konfliktům a problémům v mezilidských vztazích. Není třeba ho hned odsuzovat, ale snažit se mu pomoci malými kroky pomocí oceňování a pochval k dosažení zdravého sebevědomí.

Děti a hněv

Tento mechanismus platí i u dětí. Pokud se cítí být akceptovány a ceněné okolím, nemají potřebu na sebe upozorňovat vyvoláváním hádek. Není třeba přehánět potřebu mít autoritu u dětí, u partnera nebo u kolegů za cenu potlačování jejich charakteru a vyvolávání pocitů méněcennosti a slabosti. Oboustranný respekt a schopnost diskutovat vede k lepším vztahům a samozřejmě i k lepší náladě.