Jak se vyrovnat se smrtí blízké osoby?

V průběhu našeho života se musíme vyrovnávat s mnoha životními ztrátami. Zvláštní kapitolu tvoří vztahové ztráty, které souvisejí s přestěhováním, rozvodem, rozchodem či změnou zaměstnání. Nejintenzivnější formou vztahové ztráty je smrt milované osoby. A i s tou je třeba se vyrovnat. I když je to hodně těžká životní etapa a zkušenost.

Smutnění je přirozený proces projevící se těmito symptomy

• emocionální (hněv, úzkost, pocity viny, ale i lhostejnost, úleva),
• vegetativní (napětí, přecitlivělost na hluk a světlo, slabost, sucho v ústech, krátký dech),
• kognitivní (zmatenost, roztržitost, zapomnětlivost, nutkavé zabývání se vzpomínkami, halucinace),
• poruchami chování a životosprávy (poruchy spánku, chuti k jídlu, hyperaktivita, pláč, noční můry).

Charakteristické rysy smutnění

1. Hledání ztraceného objektu - je to obecný vzorec chování při truchlení. I když je ztráta nezvratná, stále osobu hledáme, čekáme, že každou chvíli přijde.
2. Neregulovatelnost truchlení - intenzitu a četnost truchlení nelze regulovat. Pod vlivem asociací, vzpomínek a výročí se smutnění projeví jako prudký příliv citů. Brzdou v procesu truchlení je, když si tyto pocity nepřipouštíme a potlačujeme je.
3. Spirálovitý a lineární model truchlení: lineární model představuje smutnění jako přímku, která směřuje k určitému cíli. Podle něj se člověk může zcela vyrovnat se smrtí blízkého. Spirálovitý model představuje smutnění jako pohyb po spirále, která začíná v bodě emocionálního dna a stoupá do výšky, jak se truchlící postupně vyrovnává se smrtí. V určitých intervalech (svátky, výročí) se přibližuje nad dno, ale už to bolí stále méně a méně. Tento model je realitě bližší. Pomáhá povzbuzovat truchlícího člověka, aniž pociťoval stud, když prožívá nečekaný nával emocí, přestože společenský tlak říká, že se to už "nepatří".
4. Časové zkreslení - truchlící nevnímá minulost a budoucnost, snaží se zůstat v přítomnosti, aby mohl být stále nějakým způsobem spojen se zemřelým. Tento stav může přejít do časového zmrznutí, kdy se truchlící nemůže dostat za okamžik, kdy došlo k úmrtí. Opět se může proces truchlení zablokovat.
5. Zaměřenost truchlícího člověka do svého nitra - intenzivní pocity a emoce jsou často tím jediným, co dokáže truchlící člověk zvládnout. Ztracením blízké osoby ztratil i část sebe, která byla spjata se zemřelým. Tato fáze je také přechodná, ale pokud přetrvává, je třeba zajistit, aby se člověk vrátil do společnosti.

Etapy truchlení

Truchlit opravdově, neznamená zcela zapomenout na ztraceného člověka, ale získat od něj dostatečný odstup, aby bylo umožněno vytvoření nových emocionálních vazeb. Zesnulý žije ve vzpomínkách, které budou podbarvovat náš život, ale neměly by mu dominovat. Smrt blízkého člověka znamená šok pro lidský organismus, který se chrání před jeho plným zásahem do vědomí znecitlivěním, resp. omráčením. Ze začátku chybí pocity nebo emoce, člověk cítí "prázdno". Interval mezi šokem a objevením se emocí může být několik minut až dní. Šok přejde do popírání, které většinou zahrnuje první tři měsíce po smrti. Druhé stádium (3 měsíce - 2 roky) je období akutního truchlení. Poslední stádium - období řešení, trvá od 2-3 let po úmrtí blízké osoby. I zde je třeba zohlednit velké rozdíly mezi lidmi, proto je toto časové vymezení pouze orientační.

Sedm fází truchlení

Proces vyrovnávání se se smrtí z hlediska pozůstalých nám blíže přiblíží Schneiderova fázová teorie truchlení. Podle něj existuje 7 základních fází, které nemusí následovat přesně za sebou, mohou se vracet, ale i opakovat:

1. Počáteční uvědomování si ztráty blízkého. Člověk si detailně uvědomuje, co v té chvíli dělal, inteznívně se zaměří na podrobnosti události. Zažívá najednou několik pocitů, nebo jakési umrtvené, nejisté pocity - ty opravdové přijdou později. Mnozí nemohou celé dny usnout, příp. se jim o tom zdá. V této fázi ztrácejí životní rovnováhu a smysl života. Často mají duševní i tělesný pocit blízkosti ztracené milované osoby, mohou trpět sluchovými i zrakovými halucinacemi.
2. Pokusy limitovat uvědomění si ztrátyČlověk se snaží vyrovnat se se smrtí dvěma typy strategie, které může střídat: a) strategie, které popírají reálnost ztráty. Pozůstalý chce "otupit" bolest prostřednictvím vysokého nasazení v zaměstnání, intenzivní péčí o jiných, vědomým zapomínáním apod .; b) strategie, které popírají význam ztráty. Pozůstalý chce popřít, snížit význam ztráty, snaží se soustředit jen na negativní stránky mrtvého, aby si nemusel připouštět svou bolest. Je podrážděný, neklidný, odstrkuje od sebe své blízké.
3. Uvědomování si ztráty v úplném rozsahu (člověk se dostává na dno). Truchlící je vyčerpaný z předchozích strategií, už ví, že smrt blízkého je reálná, začíná její čelit. Aktivně truchlí, přehodnocuje svůj hodnotový systém, není schopen vidět pozitiva života, prožívá nejhlubší zoufalství. V této fázi je třeba dávat pozor na případné sebevražedné myšlenky truchlícího a urychleně vyhledat odbornou pomoc.
4. Získávání perspektivy. Truchlící se odvrátil od emocionálního dna. Získal objektivnější pohled na míru vlastní odpovědnosti za ztrátu a snaží se najít rovnováhu mezi negativními stránkami smrti blízkého a pozitivními stránkami života. Cílemm tohoto období je akceptace toho, co se stalo, truchlící má příležitost klidného smíření se s minulostí.
5. Integrace ztráty. Truchlící dělá aktivní kroky, které signalizují, že se oddělil od těch aspektů svého života, které se už skončily, resp. nemají smysl. Přijme odpovědnost za svůj vlastní život bez zesnulého člověka, např. začne opět chodit do společnosti.
6. Přeformulování ztráty v kontextu růstu. Zahrnuje plánování vlastního života novým a dynamickým způsobem, změnou hierarchie hodnot, nalezení nového smyslu života, životního stylu a přesvědčení.
7. Tansformace ztráty. Znamená emocionálně investovat do nových vztahů. V závěrečné fázi člověk vychází z ulity zaměřenosti na sebe a znovu zaměřuje život na společnost, je otevřený novým zážitkům.

Proces úspěšného truchlení nikdy není lehký,

ale není ani nemožný. Častokrát jeho průběh komplikují nebo blokují různé faktory:

• Když je blízký nezvěstný (neví se, zda je ještě naživu nebo je mrtvý),
• kdy byl obětí hromadného neštěstí (nedá se identifikovat jeho tělo nebo zemřelo několik blízkých osoby najednou),
• když je smrt náhlá, nepředvídatelná, násilná,
• když je smutnění příliš intenzivní (nízká frustrační tolerance na zátěž) nebo je naopak bez prožívání zármutku.

Komplikované truchlení

Pozůstalý prožívá tak intenzivní smutek, že projevuje nepřizpůsobivé chování, zůstává ve stavu zármutku a ztráty nebo se psychicky zhroutí. Tehdy je třeba včas vyhledat pomoc psychologa nebo psychiatra.

Smutková reakce, kdy je třeba vyhledat odbornou pomoc

• chronická - trvá dlouho, bez uspokojivého řešení,
• odložená - tlumení, potlačování ztráty se projeví později, i při menším podnětu se objeví velké smutnění,
• zveličená - přehnaná až ničivá reakce,
• maskovaná - pozůstalý trpí symptomy, ale neuvědomuje si, že jsou způsobeny smrtí, většinou se jedná o psychosomatické potíže.