I společná večeře se může stát rodinnou tradicí

Datum článku: 2. 1. 2014

Pamatujete si své rituály v rodině a s rodiči z dětství, když jste společně večeřívali nebo vám máma či táta četli před spaním? Byly pro vás tyto rituály důležité? Rodinné rituály a tradice jsou zvláštní způsoby, jak dělat věci, které se opakují znovu a znovu. Prostřednictvím tradic a rituálů se zprostředkovávají hodnoty a názory, upevňuje se stabilita a pocit sounáležitosti mezi jednotlivými rodinnými příslušníky.

I společná večeře se může stát rodinnou tradicí

Rituály jsou důležité,

vnášejí pohodu a klid do našeho života a vytvářejí stabilitu a drží rodinu pohromadě. Většina rodin udržuje alespoň takové tradice jako je oslavování narozenin, jmenin, Vánoc či Velikonoc. U menších dětí i první nástup do školy a u větších promoce. To jsou zažité tradice dnešní společnosti v naší kultuře.

A co vytvoření nových specifických tradic v každé rodině, vytvoření si vlastních rituálů?

Bylo by to užitečné? Podle odborníků určitě, a to nejen pro dospělé, ale zejména pro děti. V našem životě často dochází ke změnám jako je např. svatba, rozvod, změna práce nebo stahování, což utváří prostor na prožívání různých emocí od radosti až po hněv a zklamání, ale jeden činitel mají společný. Tím je stres, který změna, i když si to neuvědomujeme, přináší. Právě proto jsou rituály tak důležité, vnášejí pohodu a klid do našeho života a vytvářejí stabilitu a drží rodinu pohromadě navzdory překážkám a zvýšeným nárokům.

Jak sdílet společný čas

Pokud máte pocit, že i vaše rodina prošla změnami nebo, že by jí neškodilo trávit více času spolu, popřemýšlejte nad tím, zda byste uvítali nové rituály a jaké by mohly být. Nemusí to být aktivity, které budete dělat denně, můžete se spolu setkat jednou za týden nebo měsíc. To záleží jen na vás, příkladem může být setkávání u společného stolu, čili při jídle. Je jedno, jestli to budou snídaně, oběd nebo večeře. Společnost pediatrů doporučuje společné večeře tak často, jak je to možné, jako cestu k posílení rodiny a podporu rozvoje dětí. Existuje mnoho způsobů jak sdílet společný čas. Společné večeře, či jiná jídla se neodrážejí jen na pocitu stability a sounáležitosti, ale vede děti, např. i ke zdravějšímu stravování, k preferování potravin s menším obsahem tuku a cukru, k přijímání většího množství ovoce a zeleniny. Rovněž může tento faktor působit i na rodiče. Budou se lépe stravovat, aby u stolu působili jako pozitivní vzor pro své děti. Společné jídlo, je přínosem i pro výchovu teenagerů. Ukazuje se u nich vlivem rituálů menší pravděpodobnost k podléhání depresím, k užívání drog, či k projevům násilí. Bývají více motivováni ve škole a mají lepší vzájemné vztahy.

Určete si pravidla

Pokud to chcete zkusit, určitě si pravidla. Deklarujte např. čas rituálu, v tomto příkladu večeře jako " posvátný ". Časově ho ohraničte, aby děti neutíkaly od stolu, vypněte televizi, ztlumte telefony a bavte se jako rodina. I v době večeře se snažte být flexibilní, určujte ji podle potřeb a rozvrhu rodiny. Nemusí to být každý večer, ale třeba třikrát do týdne nebo o víkendu, poznamenejte si to do společného kalendáře. Ten čas bude patřit jen vaší rodině a nemusíte být jen doma, můžete společně navštívit restauraci. Do přípravy jídla také můžete zapojit rodinné příslušníky, děti mohou umýt zeleninu, dáte si s partnerem sklenici vína, on může připravit maso a ona přílohu. To je jen na vás. Při jídle udržujte uvolněnou konverzaci, snažte se vyhýbat citlivým tématům. Rituálů může být mnoho, po večeři si můžete společně pustit televizi, udělat si popcorn, nebo si společně zahrát společenskou hru. Děti mají rády čtení před spaním a páry mohou zavést masáže.

Tradice a rituály se využívají i v terapii,

protože v našem životě hrají důležitou roli a jejich nedostatek může vést k snadnější ztrátě pohody. Rituály jsou důležité také v jiných oblastech, např. v práci také pomáhají upevňovat vztahy. Zkuste zavést společnou kávu po příchodu do práce a možná zjistíte o svých spolupracovníkách zajímavé informace, které vám pomohou k vzájemnému lepšímu porozumění.

Autor: Martina Dvořáková