Droga jménem "sebezraňování "

Sebepoškozování, také nazývané "krvavou drogou se zjizveným úsměvem", jehož cílem podle psychiatrů není sebevražda, spíš nezralá snaha o přežití.  Sebepoškozování, kterému se říká i sebezraňování, bičování se či odborně automutilace je akt fyzického násilí, které člověk způsobuje sám sobě. Jde o vyjádření psychické bolesti s pomocí bolesti fyzické. Sebezraňování je vysílání signálu, jakési volání o pomoc.

Příčinou je prožívání psychické zátěže, kterou člověk neumí jinak zpracovat a řešit

Při fyzické bolesti se produkují endorfiny, "hormony štěstí", které následně uvolňují prožívaný stav napětí, zejména stres a úzkost. Proces sebepoškozování má přímo rituální charakter-příprava něj, samotné ubližování si, následně ošetření. Mezi nejčastější formy sebezraňování  patří škrábání, řezání, píchání, propichování, pálení a podobně.

Osobní tajemství dotyčného

Problém sebepoškozování není takový ojedinělý, jak si možná mnozí myslí. Jde však o osobní tajemství dotyčného, o kterém se velmi nemluví. Nejčastěji se vyskytuje v období vrcholu puberty ve věku 11-25 let, ale objevuje se i v pozdějším věku. Podle některých tvrzení se vyskytuje tři-až čtyřikrát častěji u dospívajících dívek než u chlapců a skutečný výskyt v populaci se dá vzhledem k skryté formě tohoto chování těžko zjistit. Ve Spojených státech se píše o jednom procentu populace, ve Velké Británii odhadli, že o akt sebepoškozování se už někdy pokusil jeden z patnácti mladých lidí. Mimochodem, společensky akceptovaným sebepoškozování je tetování a piercing.

Léčba musí být komplexní

Na téma sebepoškozování bylo vytvořeno několik internetových stránek. Některé z nich mají však doslova temný charakter a odborníci je považují za nebezpečné, protože ukazují nové trendy destrukčního procesu, které mohou ohrožovat zdraví člověka. Na druhé straně-v naší společnosti jsou lidé postižení sebepoškozováním onálepkovaní jako blázniví a psychotičtí, bojí se proto požádat o pomoc. Tajemná povaha tohoto problému zvyšuje pocity studu a izolace, a to bludný kruh jen uzavírá. V případě odhalení tohoto problému je nejdůležitější pomoc ze strany nejbližších a vyhledání odborníka, kterým může být psychiatr, psycholog či psychoterapeut.
Léčba léky zahrnuje léčbu antidepresivy, používá antipsychotika, stabilizátory nálady, léky proti úzkosti. Nezbytná je i dlouhodobá psychoterapeutická péče. Nejdůležitější zásadou zůstává pokusit se, aby sebepoškozující nezůstal se svými prožitky izolovaný, sám. Každý má obyčejně někoho, o kom ví, že to s ním myslí dobře. Jemu je možné naznačit, že se něco děje a požádat o radu, ať už nejde o situaci a chování, když je třeba konzultovat odborníka na duševní zdraví.

Nejčastější způsoby sebepoškozování

• Řezání / stříhání: Nejčastější způsob sebepoškozování. Běžně se používá nůž, žiletka, kousek skla nebo jiné ostré předměty. Většina pořezání se nachází na ramenou, nohou, zápěstích a hrudi, někteří lidé se pořezají i na břiše, obličeji, prsou, genitáliích. Nejčastěji se však vyskytuje na ramenou či zápěstích, kde si lze snadno vymyslet výmluvu, např. ,, Pořezala jsem se při vaření ".
• Popáleniny: Obvykle se dělají cigaretami, zapalovačem, zápalkami, horkými či hořícími předměty. Podobně jako při řezání lidé se pálí na ramenou, zápěstích, nohách, hrudi.
• Zásahy do ran / pomýlené léčení: Většina lidí si zasahuje do hojení ran, ale za sebepoškozování se to považuje tehdy, když se to dělá kontraproduktivně. Někteří lidé si permanentně seškrabávají strupy, strkají si do ran jehly, špendlíky nebo jiné předměty, aby nově otevřeli ránu, která se jim nezamlouvá, a "vyoperovali" z ní vše, co tam podle nich nepatří.
• Údery: Udeření se pěstmi, obvykle do hlavy nebo stehen.
• Extrémní okusování si nehtů: Mnozí lidé si okusují nehty, o sebepoškozování  však jde, pokud zasahuje až do pokožky a vede ke krvácení.
• Škrábání se: Běžné škrábání se může zvrtnout na chorobné. Kůže se rozškrábe až do krve, kromě nehtů sebepoškozující na to používají i ostré předměty jako nůž, hřeben, tužku a podobně. Nejednou se to děje nevědomě.
• Vytrhávání si vlasů, resp. chlupů: Nazývá se také trichotilomanie. Postižený si vytrhává vlasy, ale může jít i o obočí, bradu či jiné ochlupení. Snaží se to maskovat např. kloboukem nebo v případě obočí slunečními brýlemi.
• Lámání si kostí: Vzácné, ale o to vážnější forma sebepoškozování. Nemocný na to používá těžké předměty, jako jsou kladivo, cihla apod. Někteří lidé se házejí o stěnu či o dveře.

Projevy sebepoškozování z praxe psychiatra

Sebepoškozování jako projev vážného duševního onemocnění-jde o situaci, když pacient koná pod vlivem psychotické poruchy myšlení nebo vnímání. V této skupině se vyskytují vážně poškození jako amputace prstů, končetin.   Sebepoškozování jako uvolnění vnitřního psychického napětí-v této podobě se může vyskytovat u mentálně retardované lidí, u lidí s poruchami osobnosti, ale i u lidí, kteří zjevně netrpí jinou psychickou poruchou. U rozumově zaostalých se nejčastěji vyskytuje bouchání hlavou do zdi, škrábání kůže. Při poruchách osobnosti jde nejčastěji škrabaní kůže. Sebepoškozování jako demonstrativní chování. Může být účelové, kde je evidentní ze zištných  cílů- např. uvěznit, ale někdy zištný motiv chybí, např. u předstíraných poruch. Nejčastěji se psychiatři se sebepoškozováním setkávají při předstíraných sebevraždách. Tam jde o jakési volání o pomoc: "Podívejte se na mě, jsem v bezvýchodné situaci! " Sebepoškozující se chování se u agresivních lidí projeví, když zamezením agresivity navenek obrátí jedinec toto chování proti sobě.