Dlouhodobá psychická zátěž způsobuje velmi závažná onemocnění

Při pohledu na svět kolem člověk vidí stále více nemocných lidí a narůstající množství nových onemocnění. Lidé kolem mají tendenci svalovat vinu na různé choroboplodné zárodky, znečištěné prostředí a globalizaci, ale i na dědičnost, věk a jiné původce svého stavu. Přitom v některých případech mohou lidé svůj zdravotní stav ovlivnit.

Při vzniku onemocnění si u člověka nelze odmyslet jeho celkový tělesný a psychický stav,

jeho náladu, jeho současnou životní a sociální situaci. Tyto faktory na každého člověka působí různě, např. dítě a starý člověk má slabší obranné mechanismy jako člověk na vrcholu svých sil. Samozřejmě existují i rozdíly mezi lidmi. Jeden dokáže zvládnout zátěžovou situaci s úsměvem na tváři, protože ji chápe jako výzvu a jiného tato situace srazí na kolena. Někoho tréma před zkouškou motivuje k vyššímu výkonu a pro jiného znamená výpadek všeho, co se naučil. Tyto faktory ovlivňují i zdraví člověka.

Dlouhodobá psychická zátěž ovlivňuje organismus a způsobuje změny v jeho fungování

Psychosomatika jako pojem má svůj původ ve starověké řečtině a to ze dvou slov " psyché " - duše a " soma " - tělo. Jejím úkolem je zkoumat vztahy mezi těmito dvěma slovy hlavně z vlivu psychických funkcí a pochodů na organizmus. Dlouhodobá psychická zátěž, mezi kterou patří hlavně stres, burned out ( syndrom vyhoření), různé interpersonální a vnitřní konflikty, ale i deprese a frustrace, ovlivňují organismus a způsobují změny v jeho fungování. Spolupůsobení zátěže psychického a fyzického rázu má za následek vznik psychosomatických onemocnění, kterým se v posledních letech dává stále větší důraz a věnuje se jim množství výzkumů.

Nejčastějším psychosomatickým onemocněním z tohoto hlediska je

dlouhodobě zvýšený krevní tlak vysoko nad normu, esenciální hypertenze. Za psychosomatické onemocnění provázené respiračními poruchami je nejčastěji považována bronchiální astma. Projevuje se dušností, která přichází v záchvatech různého stupně závažnosti. Další kategorii jsou gastrointestinální poruchy, jejichž projevem jsou bolesti břicha, nadýmání a poruchy trávení (funkční dyspepsie ) - průjem a zácpa. Dalším známým onemocněním v této kategorii je vředová choroba dvanáctníku a žaludku, kdy dochází ke zvýšené činnosti dvanáctníku a zvýšené sekreci žaludeční šťávy. K endokrinologickým onemocněním tohoto druhu patří diabetes mellitus, který se vyznačuje hyperglykémií při absolutním či relativním nedostatku inzulínu. Mezi metabolické poruchy se řadí anorexie mentální, bulimia nervosa a některé formy obezity. K psychosomatickým onemocněním v dermatologii se přiřazuje i psoriáza, jinak nazývaná lupénka, která je druhým nejčastějším kožním onemocněním. To jsou ty nejznámější, je jich však podstatně více.

Léčba

K léčbě patří proto lékařské postupy současně s poskytováním psychologických a psychoterapeutických postupů. Pacientům, kteří odmítají vliv psychiky na svou nemoc, se ze začátku aplikují čistě somatické léčebné postupy jako akupunktura, fyzioterapie nebo farmakoterapie. Psychoterapie je vhodná všude tam, kde se pacientův stav navzdory dobře stanovené somatické diagnóze a postupu somatické medicíny, proti očekávání lékařů, nelepší. Hlavním cílem terapie je změnit pohled pacienta na nemoc ve směru psychologického způsobu vidění. Stačí zde připomenout dobré zkušenosti s autogenním tréninkem a jinými relaxačními metodikami, jejichž nácvik i nahrávky se dají nalézt na internetu. Dalším prostředkem, který se může na léčbu psychosomatických onemocnění využívat, je rodinná terapie. Tento přístup se snaží o pochopení a léčení psychosomatických onemocnění člověka v rodinných souvislostech.

Každý člověk je do určité míry ovlivněn svým sociálním prostředím,

vztahy s lidmi a to zejména v rodině, která by měla představovat určitý druh sociální opory člověka.

Někdy se v medicíně využívá placebo efekt,

který je na bázi víry člověka v účinnost prostředku, který mu je podán jako lék, přesto že tento účinek postrádá. Předpokladem člověka k ideálnímu fyzickému a psychickému stavu je spokojenost, dostatek odpočinku a aktivit, které vyvolávají pocit radosti.