Divadlo jako lék - dramatoterapie

Hrajete rádi divadlo? Nebo jste byli ve škole členem divadelního kroužku? Divadlo zde bylo už dávno a v minulosti mělo větší tradici než dnes, před nástupem médií jako televize, rozhlas nebo internet se využívalo divadlo nejen jako forma zábavy, ale mělo za úkol přinést něco hodnotného, naučného nebo morálně obohacujícího a zároveň bylo prostředkem setkávání a společenského vyžití.

A i divadlem se zabývá dramatoterapie,

která využívá různé formy hraní. Spadá sem pantomima, sociodrama, loutkové divadlo, dramatoterapie, psychodrama a jiné. A kromě hry jako takové se využívá i jako terapie.

Např. průkopnicí dramatoterapie je Sue Jenningsová,

která pracovala na začátku své kariéry jako tanečnice a herečka a techniku dramatoterapie začala používat při práci s lidmi s fyzickými nebo psychickými problémy. Hojně se využívá i v práci s mentálně handicapovanými dětmi, přičemž je učí korekci svého chování, sebeovládání a odpovědnosti.

Přes hraní rolí se rozvíjí se empatie, poslech, fantazie, ale i tvořivost

Využívá se i při terapii dětí, kde je velmi oblíbená. Děti se díky stylizovaní do určitých rolí nebo např. pomocí loutek dokáží vcítit do jiného člověka, ale zároveň pomocí "role" nebo loutky dokáží lépe popsat nebo zahrát své emoce, pocity, nebo myšlenky, což jim za normálních okolností může z různých důvodů způsobovat problémy.

Loutkové divadlo je u dětí velmi oblíbené

a léčba pomocí dramatoterapie má již svou tradici. Pomocí divadla se snaží, aby děti zprostředkovali své emoce v nemocničním prostředí. Kromě léčebného účinku je pozitivem i rozptýlení stereotypu, který děti v nemocnici prožívají a vnesou jim do nudných dnů trochu zábavy a vzrušení. Dítě a loutka je totéž jako dítě a ledajaká hračka, kterou může vyjadřovat pocity nebo se stylizovat do role. Hračky jsou pro potěchu dětí a nejednou při jejich hře vidíme, jak vyjadřují své pocity, to co je trápí, co je těší, nebo úplně obyčejně, jaký přežili den.

Stejné příběhy můžete použít i vy u svých dětí,

když jsou nemocné doma v postýlce a je jim smutno za kamarády, ale i v jiných situacích, když nechtějí jít do školy nebo se bojí jít k zubaři a tomu přizpůsobit i příběh. Může to být individuální, ale i skupinová forma práce, kde si děti, ale i dospělí rozvíjejí sociální a komunikační dovednosti, protože je jednodušší se zapojovat a aktivně reagovat ve hře než v běžném životě. Např. děti v nemocnici, ale i v ústavní péči občas zaostávají v komunikačních nebo sociálních zkušenostech, které tímto způsobem mohou nabrat.

Dramatoterapie také rozvíjí sebevědomí, odbourává napětí,

pomáhá v rozvoji představivosti, která udržuje mladého ducha a umožňuje také lepší schopnost vcítit se do jiných. Může tímto způsobem rozvíjet i předvídání důsledků chování a zlepšit tak vztahy s okolím.

Párová terapie

Využití může být i v párové terapii, kdy si jednotlivci vymění své role a druhému tak zprostředkují své vnímání jeho chování. Tuto metodu můžete vyzkoušet i vy doma se svými dětmi nebo s partnery, vaše vztahy se mohou zlepšit, ale také si užijete spoustu zábavy. Domácí konflikty, které za normálních okolností nabírají grády, zkuste pomocí maňásků kontrolovat a odehrát tak, abyste vyřešili situaci s nadhledem, jaký vám nabízejí.