Od kdy je třeba začít s výchovou dítěte?
Kdy je třeba začít dítě vychovávat a rozvíjet jeho přirozenou inteligenci? Je to ve věku kojeneckém, novorozeneckém nebo dokonce ještě před narozením?
Na otázku, kdy je možné dítě učit a vychovávat,
odpovídají nezasvěcení lidé, že od doby, kdy má dítě alespoň trochu rozumu, kdy se s ním dá komunikovat, něco mu vysvětlit, ukázat, dokázat a ono je to schopné pochopit. Slavný Sigmund Freud a jeho následovníci však spolehlivě dokázali, že každý z nás přijímá množství "výchovných" podnětů zcela podvědomě a dokonce tak hluboko, že jsou celý život v nás hluboce zakořeněné, aniž bychom si to uvědomovali. Tak se dospělo k úvahám o výchově v kojeneckém věku, pak v novorozeneckém a nakonec už při nitroděložním vývoji. My se dnes zaměříme na "výchovu" a "učení" během prvního roku života.
Potřeba smysluplného světa je jednou ze základních psychických potřeb,
které musí být uspokojeny v pravý čas a v pravé míře, pokud se má dítě pozitivně vyvíjet. A ten čas nastal právě nyní - a bude trvat celé dětství. Výzkumy dokazují, že děti, které vyrůstají v tzv. "podnětném prostředí" od útlého věku, dokáží rozvíjet více mozkových neurologických spojení důležitých pro učení než jiné děti. A teď se určitě ptáte - a co je to vlastně to "podnětné prostředí"? Není to nic komplikovaného, nic nákladného, ale vyžaduje to vaši pozornost a váš čas. Je to vlastně to, co mnoho dobrých rodičů dělá instinktivně a z lásky, netušíc, že právě budují výborný základ pro další rozvoj inteligence dítěte.
Persistence prostředí
Učení má své podmínky a své zásady. Jedna z nich je, že situace se musí opakovat a ve věcech má být pořádek, určitý řád a pravidelnost. To znamená, že určité podmínky musí zachovávat i lidé starající se o dítě. Už malé dítě poměrně bezpečně rozezná "své" lidi, nejprve podle vůně, později zrakem. Proto je důležité, aby se tito lidé příliš nestřídali a neměnili. Malé dítě vůbec netouží ani po cestování, má rádo stejné vnější prostředí. Cítí se bezpečně a spokojeně, když se ráno vzbudí v téže postýlce a tatáž osoba si ho něžně přivine k sobě a mluví na něj. Položí ho do velké postele a takto dostane pít mléko, bezpečně mezi otcem a matkou. Pokud i nemůžete zůstat dlouho s dítětem doma, období minimálně do pololetí je z tohoto hlediska mimořádně důležité a mateřská osoba jednoznačně nezastupitelná.
Mateřská osoba
Záměrně jsem nepíšeme máma, i když obvykle je to pro dítě právě ona. Ale mateřskou osobou může být i otec (hlavně ten na mateřské), babička, dědeček, starší sestra, prostě ta osoba, která dítěti věnuje nejvíce času, péče a hlavně citové jistoty. V sedmém měsíci se u dítěte objevuje velmi silný citový vztah k mateřské osobě, který může vést v některých případech i k odmítání ostatních lidí. Za měsíc později dítě pociťuje silný strach z cizích lidí, resp. lidí, jejichž delší dobu nevidělo. Stačí, že otec odjede na dva týdny na služební cestu a dítě má po příchodu z něj strach. Touto velmi důležitou vývojovou změnou, i když různé intenzity, procházejí všechny děti. Tímto chováním nabývá dítě citovou jistotu a oporu, která později bude jeho základnou pro postupné osamostatňování se. Známý americký psycholog E. Erikson usoudil, že v poslední čtvrtině prvního roku života se u dítěte vytváří zásadní a základní důvěra v lidi. A z toho vyplývá i důvěra v sebe sama. Proto, čím více citové jistoty a opory dítě v raném dětství dostane, tím je větší předpoklad jeho samostatnosti a sebevědomí v dospělosti. V opačném případě hrozí, že dítě nebude důvěřovat sobě ani druhým a bude citově nestálé. Z tohoto hlediska je mimořádně důležité vytvořit stálé, harmonické a citově vřelé prostředí. Je to předpoklad nejen na učení, ale i na základy budoucích citových vztahů. Psychologové upozorňují na to, že rozvod rodičů v prvním roce života má na dítě mnohem negativnější vliv než se dosud předpokládalo. Rovněž citově nestálá, hysterická nebo depresivní matka, která v jednu chvíli jde dítě "udusit" od samé lásky a v další něj křičí, působí na dítě velmi negativně.
Poslouchat a odpovědět
Od prvního dne narození dítěte je velmi důležité, aby dostalo citlivou, zodpovědnou a láskyplnou péči, aby rodič dokázal interaktivně reagovat a patřičně odpovědět na jeho podněty. Nebo jednoduše řečeno, když dítě pláče, aby okamžitě reagoval - je hladové, žíznivé, unavené, má mokrou plenku? Nebo chce "pouze" pochovat? Nebojte se pochovat malé dítě, kdykoliv o to zažádá. Rady "odborníků", že dítě je potřeba nechat vyplakat, že ho takto zbytečně rozmazlíte, jsou již dávnou minulostí. Dnes psychologové tvrdí, že dítě do šesti měsíců nemůžete ani častým chováním ani ničím jiným, čímž mu projevujete svou rodičovskou lásku, rozmazlit. Po šesti měsících věku dítěte můžete začít velmi postupně s učením, aby umělo chvilku na vaši pozornost počkat samozřejmě přiměřeně věku a chápání dítěte. Včasná interakce dítěte a rodičů je velmi cenným výchovným prostředkem. Začíná zde probíhat výměna podnětů mezi dítětem a rodiči, výměna akce a reakce, základy vzájemného porozumění a soužití.
Věnovat čas
Výzkumy jednoznačně poukazují, že jen v bdělém stavu se mohou rozvíjet schopnosti sociální komunikace a učení. S postupným vývojem bdělosti se schopnosti dítěte rychle obohacují, zvyšuje se fyzická pohyblivost, přibývají hlasové projevy. Často se setkáváme s přístupem mladých maminek, které jsou nešťastné z toho, že malé dítě je velkou část dne "vzhůru" a nespí celý den jako sousedčino dítě. Je nakrmené, přebalené, tak proč pláče? Často "jen" proto, že vyžaduje pozornost rodiče, prostě se nudí. A tím, že přijdete na to, jak ho zabavit a zaujmout, uděláte hodně pro vaši společnou citovou vazbu, jakož i pro rozvoj jeho inteligence. Aktivní dítě není negativum, naopak, je to plus, samozřejmě, pokud je čas spánku pro dítě dostačující. Psychologové zjistili výrazný rozdíl v inteligenci dítěte "bdělého" a dítěte "spacího". Důrazně však upozorňujeme, že nemá smysl a naopak je velmi nesprávné nutit dítě k bdělosti a pozornosti, když chce spát. Nemějte obavy, když bude častěji a déle vzhůru a vy si pro něj najdete spoustu času, rozdíl určitě doběhnete!
Dítě je osobnost
Dívejte se na vaše dítě odmalička jako na jedinečnou malou osobnost. Mějte na paměti, že dítě je individualita, a nikoli vývojový automat nebo učebnicové schéma! Přizpůsobte stimulaci jeho povaze a temperamentu. Například klidnější a flegmatičtější dítě bude spokojené s pomalou hrou s jednou hračkou trvající delší dobu, a naopak, živé, aktivní dítě taková hra neuspokojí, vyžaduje temperamentní hrou více podnětů a častou změnu situací. Stejně, každé dítě má během dne období aktivní a období útlumové a v souladu s tím mu bude vyhovovat veselá, bláznivá hra nebo tichá, klidná hra či čtení. Pokud budete své dítě pozorně sledovat, dokážete mu porozumět.
Vyprávění
O stimulaci rozvoje řeči se hodně mluví a píše, proto jen tolik: často si s vaším dítětem povídejte, už od narození. Mnoho novorozenců hlas matky nebo otce uklidňuje. Mluvte často o tom, co právě s dítětem děláte ("Teď tě pomalu položím do vaničky a budeš se koupat."), Dávejte mu jednoduché otázky ("Kde je míč?"). Už malé dítě "vypráví", používá k tomu oční kontakt, pláč, smích nebo spokojené broukání, řeč těla, to vše jsou signály, které si pozorný rodič všímá a reaguje na ně. Tím, že stojíte nad postýlkou a děláte na dítě různé grimasy, různé to "ťuťuťu", něžně na něj promlouváte a nahlas komentujete jeho projevy, máte z toho nejen radost, ale dítě velký užitek. V prvním pololetí se totiž stimulací sluchového aparátu vytváří základ pro budoucí rozvoj řeči. Pokud má takových podnětů dítěte nedostatek (sluchově postižené děti, děti v ústavní péči), dochází k výraznému zpoždění ve vývoji řeči, resp. až k zastavení vývoje. A v tom je právě ten důmysl a vtip přírody, že vybavila nás dospělých jakýmisi mechanismy, které děláme automaticky, pro vlastní potěšení a neuvědoměle tak reagujeme na vývojové potřeby dítěte dávno předtím, než se vůbec ohlásí určitá psychická funkce, která z těchto potřeb vyrůstá. Věděli jste, že jen jeden člověk z tisíce (bez ohledu na zda je to muž, žena, starý nebo mladý člověk) dokáže na úsměv dítěte neodpovídat úsměvem?
Rozvíjení smyslů dítěte
Ještě předtím, než bude dítě lézt a chodit, pomozte mu přiblížit svět kolem něj. Dovolte mu dotknout se, podržet nebo ochutnat věci, které jsou v jeho blízkosti nebo o které projeví zájem. Dovolte mu, aby poznávalo a objevovalo vlastnosti různých předmětů (různé tvary, barvy, materiál, vůni, chuť) a aby tak mohlo vidět svět z jiného pohledu. Když bude dítě pohyblivé, upravte nějaký prostor v domě (čím ho bude více, tím lépe) tak, abyste v něm dítě mohli nechat volně pohybovat a objevovat. I když svoboda objevování pro vaše dítě bude mít negativní vliv na pořádek v domácnosti, stojí to za to!
Znovu a znovu
Každý rodič ví, že dítě má rádo ustavičné opakování - tisíckrát s ním hrajete Vařila myšička kašičku. A když po dvacátém čtení pohádky o Sněhurce a trpaslících v jeden den, mu chcete přečíst i něco jiného, spustí hysterický pláč a dožaduje se svých trpaslíků. Možná se vám někdy zdá, že to už asi není normální, ale nemusíte mít strach. Malé dítě opravdu libuje opakování stejných věcí. Pravidelný režim dne, opakující se rituál před spaním v něm vytváří pocit jistoty a bezpečí, stejně jako oblíbená hra nebo pohádka. Navíc, je to dobré z hlediska rozvoje jeho inteligence. Když jsou synaptické neurologické spojení opakovaně aktivovány toutéž stimulací, stanou se imunní od zmizení během "vypouštěcího" procesu mozku, jinými slovy, vytvoří se permanentní spojení, které usnadňují dítěti učení. Takže, milí rodiče, nezoufejte, když se s dítětem tisící jednou hrajete stejnou hru, naopak, dělejte to, co chce vaše dítě znovu a znovu. Tím však nechceme říci, že nemáte dítěti rozšiřovat obzor novými hrami nebo novými knížkami, ale rozhodně ne tehdy, když novou knihu o Popelce odstrkává a trvá na té své. Když bude mít chuť prohlédnout si novou knížku, udělá to, a možná pak budete číst právě tuto Popelku znovu a znovu. Jeho instinkty neomylně vědí, co je pro něj nejlepší.
Buďte v jeho blízkosti, když si hraje
- Už malé dítě si dokáže někdy na chvíli zahrát samo a tento čas postupně roste. Přesto, přisedněte někdy k němu, i když si hraje samo. Děti vždy přivítají, když si rodič sedne k nim na zem a oni si hrají v jeho blízkosti. Nemusíte, ale můžete se zapojit do hry. Malé dítě to nikdy neodmítne. Mnohem důležitější než čas, který rodič s dítětem stráví, je jeho kvalita.
- Nechtějte od dítěte příliš.
- Děti se učí nejlépe, když množství a druh stimulace vystihne jeho temperament, úroveň vývoje a zájmy či preference a náladu.
- Proto mějte na paměti: Učení má být pro dítě hrou, nikoli povinností. Učení má probíhat v krátkých a zábavných lekcích. Dělejte s dítětem pouze to, co ho baví, o co má zájem a z čeho má radost. Učením rozumíme stimulaci smyslů a tvořivosti dítěte, a ne např. časné mechanické učení čtení (to nemá velký efekt na rozvoj inteligence). Přílišné očekávání vedou ke stresu a nervozitě, což má negativní vliv na učení
- Když dítě přestane učení zajímat, dá vám to patřičně najevo: Bude nepozorné, dívá se kolem sebe a hledá jinou věc na hraní, dává si ruku nebo prsty před obličej, zavírá oči, otočí se nebo usíná. A v tu dobu je nejvyšší čas hraní ukončit.