Nedejte se zabít váhavostí

Váhavost. Odkládání. Odsouvání věcí na později. Slova, která říkají: "Dnes ne, možná zítra, a možná ani zítra ne, možná později." Vtipná omluva, ve které se říká, že co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří, máš pro sebe dva dny volna. Zdá se, že odkládání věcí na později a váhání jsou fenomény, s nimiž se určitě každý z nás potkal. Je to takový náš malý tichý nepřítel, který vůbec ale vůbec nevypadá nebezpečně, ale to je jen nebezpečné zdání. Rovněž v přírodě ty nejsmrtelnější tvorové a rostliny vypadají tak nevinně, člověk by přímo neodolal a dotkl se, nebo alespoň ovoněl. A to by asi bylo to poslední, co by ve svém životě udělal. Odkládání a váhání sice nemá ve většině případů takové smrtelné následky, ale také nám umí pěkně znepříjemnit život.

Váhání je vytvořeno tím, co je a tím, co by mohlo být. Málokdo z nás je zcela a bezvýhradně spokojený s tím v jaké situaci se nachází. Více nebo méně se ji snažíme změnit, vylepšit, upravit, aby více vyhovovala našim potřebám. Je to však cesta, po které našlapujeme ne velmi opatrně, tak se celý náš život změní na posednutí kontrolou celého našeho okolního světa a to nám samozřejmě také na klidu nepřidá.

Váhání je okamžik, kdy si uvědomujeme, co bychom měli udělat, změnit, napravit. Již v tomto okamžiku jsme se dostali poměrně daleko, dále než většina lidí, kteří nikdy neuvažovali nad tím, jak by věci v jejich životě mohly být jinak. Ale to je jen jeden krok. První krok. Velmi důležitý, ale vůbec ne dostačující. Víme, co máme udělat, dokonce někdy víme, i jak to máme udělat. Máme k dispozici všechny zdroje, které k provedení našeho úkolu potřebujeme. Postavíme se na startovní blok a... nic se nestane. Jsme připraveni vyrazit. Dosáhnout cíle. Ale když zazněl výstřel, tak jsme se zasekli. Dokonce se sami sobě divíme.

Jak je to možné? Sám sebe nepoznávám. Proč jsem nevyrazil? Proč stále stojím na místě, když stopky běží a já už bych měl být v plné parádě na závodní dráze.

Před mnoha lety jsem byl poprvé na meditačním tréninku. Sám jsem pořádně nevěděl, do čeho jdu, ale protože jsem v té době zkoušel všechno, co mi přišlo pod ruku, řekl jsem si, že taková zkušenost mi nemůže nijak uškodit. Měl jsem štěstí na meditační učitele, kteří se opravdu o mě dobře postarali a tak jsem bez újmy na psychickém zdraví uměl přejít přes mnohá úskalí intenzivního meditačního tréninku. Učili jsme se mimo jiné meditaci v chůzi. Povedla se nám:

Postavte se na jeden konec pomyslného chodníku, který teď bude vaším pracovním prostorem. Podívejte se asi 10 metrů před sebe. To je váš cíl. Uvědomte si, kde stojíte. Rozhodnete se, že chcete vyrazit…. Ale ten pohyb neuděláte… všimněte si, co těsně předchází vašemu pohybu. Je to něco, co bychom mohli nazvat jako hnutí mysli. Tendence mysli pohnout se jistým směrem. Je to záměr.

Pokud se člověku daří všímat si ve své mysli a podaří se mu to opravdu dobře, už nikdy nevybuchne v záchvatu hněvu, zlosti či žárlivosti. Záměr je takovou mocnou silou, že v některých kulturách se jeho zvládnutí spojuje s ovládáním magických schopností mysli.

Říká se, že váhání je způsobeno slabou vůlí. Ale vůle není něco, co předchází činu. Vůle má spíše podobu myšlenkové úvahy. Záměr však není myšlenka. Je to velmi nenápadný fenomén, který si skutečně vyžaduje jistou míru všímavosti, abyste s ním mohli pracovat. Pokud tedy chcete svůj záměr a vaši schopnost rozvíjet, tak vám nezbude jen si ho… všímat. Pozorujte se, pozorujte, co se děje těsně před tím, než něco uděláte. Muži, pozorujte co se děje ve vaší mysli těsně před tím, než se otočíte za pěknou ženou. Ženy, pozorujte co se děje ve vaší mysli, těsně před tím, než se otočíte za pěknou… kabelkou:) Okamžik těsně před tím, než se to stane se ve vaší mysli, objeví záměr. Pokud jste ho zaregistrovali, tak se pro vás stal něčím uchopitelným a rozvíjejícím. Je to první krok k tomu, aby se vaše záměry staly silnými a dodaly vám energii potřebnou k překonání váhání a odkládání.

A co vy? Jaké jsou vaše zkušenosti s váháním a odkládáním? Jak zvládáte tohoto mocného nepřítele?