Malé děti nelžou, jen zapomínají a mají bujnou fantazii

Jak si vysvětlit, když malé dítě evidentně lže? Je už tak špatné a nebo za to nemůže? Snadno mu jeho lež dokážete, ale ono si trvá na svém? Proč malé děti “lžou” a o jaké lži vlastně jde, si vysvětlíme v našem článku. Můžete si zde také přečíst, jak správně na toto jejich chování reagovat a docílit toho, aby s nimi dítě časem přestalo.

Když dítě zalže poprvé, nechtějí tomu rodiče uvěřit

Ztratili iluze o svém pravdomluvném dítěti (vždyť až dosud věřili výroku, že jen opilci a malé děti mluví pravdu), někteří jsou dokonce pohoršeni. A přitom přehlížejí, že lži mohou mít různé příčiny - a odklon od reality nemusí být ještě na dlouhou dobu opravdovou lží.

Jak k tomu dochází?

Až do věku tří až čtyř let dítě není schopno rozlišovat mezi realitou a fantazií. To znamená, že jedno až dvouleté dítě nerozpozná lež od skutečnosti. Tyto jejich výmysly a chvástavost souvisí pravděpodobně:

• S příliš bujnou fantazií: Jejich kreativita se rozvíjí tak rychle, že někdy samy uvěří tomu, co právě povídají. Nepřehání někdy tak trochu každý z nás?
• Se zapomnětlivostí: Jak si může dvouleté dítě pamatovat, kdo si vzal to nové autíčko první? Ono jen ví, že ho chce nyní zpět. A když ho pokáráte za počmáranou stěnu v bytě a ono řekne, že si to také neumí vysvětlit, pak nelže, jen prostě zapomnělo, že ty čmáranice pocházejí od něj. Nebo si dítě zoufale přeje, aby to nebylo ono - a samo sebe přesvědčí o tom, že to nemohlo udělat.
• Se syndromem anděla: Když dítě dostává od rodičů znamení, že ono přece nemohlo udělat nic špatného, ​​uvěří tomu i samo. "Máma i táta mě milují, protože jsem takový zlatý. Dobrý chlapec by nevylil své mléko. Jaké mléko? Nevidím žádné rozlité mléko. "

Co se s tím dá dělat?

Řešení se vám může zdát navenek kontraproduktivní - nechcete přece odměňovat lež - ale nejlepší způsob, jak zareagovat v takových situacích, je uvolnit se a naslouchat velkolepým příběhům vašeho dítěte. Živá fantazie je obecně neharmonická a patří k normálnímu vývoji dvouletého dítěte. V konečném důsledku i vy čtete svému dítěti pohádky. Proč by nemohly některé z jeho repertoáru patřit k vašim oblíbeným? Totéž platí i pro "neviditelné přátele". Vymyšlení kamarádi nejsou vzácností a jsou také znakem normálního vývoje fantazie vašeho dítěte. Tak i vaše dítě má svého věrného přítele a jmenuje ho Emil. Musíte často na Emílka čekat, nebo vaše dítě prostě oznámí, že jeho přítel jede s vámi na dovolenou a musí ho jít sbalit. Často musí máma s tátou Emílka hledat, ačkoliv ho v životě neviděli. Existuje totiž jen ve fantazii vašeho dítěte. Pokud chce dítě dokonce svůj zlý skutek hodit na "kamaráda", nemusíte si dělat starosti, tvrdí psychologové. Z emocionálního hlediska mají vybájené přátelé důležitou funkci: dávají dítěti možnost objevit, kým chtějí být. 

Není nutné potrestat své dvouleté dítě v případě,

že trochu přikrášlí skutečnost, ale můžete podporovat opatrně jeho chápání skutečnosti způsobem, který je přiměřený jeho věku. Zde jsou některé strategie:

• Nasměrujte své dítě na mluvení pravdy. Namísto toho, abyste reagovali rozzlobeně na "přestupek", poděkujte mu za to, že vám něco vyprávělo. Pokud budete na něj křičet, sotva uvěří, že říkat pravdu se vyplácí.
• Žádné obžaloby! Formulujte své poznámky tak, abyste dítě podpořili v samostatnosti, a ne ho od ní odlákali: "Ptám se, odkud se na této stěně zjevily čmáranice? Přála bych si, kdyby mi je někdo pomohl odstranit. "
• Dítě příliš nepřetěžujte. Nemějte příliš očekávání nebo pravidel. Jednak jim nebude rozumět a na druhé straně není schopné řídit se podle nich a bude nuceno lhát, aby vás ochránilo od zklamání.
• Budujte důvěru. Dejte dítěti pocítit, že mu důvěřujete a že ono může důvěřovat vám. Nic není důležitějšího, než dát čestnost na první místo v žebříčku vlastností. Buďte dobrým příkladem.
• Podle možnosti se vyhýbejte i polopravdám. Pokud má být například vaše dítě očkováno, neříkejte mu, že to nebude bolet (i tak zjistí, že to bolí). Pokuste se dodržet slovo a pokud to nejde, pak se omluvte za porušený slib.

Nejdůležitější je

chválit dítě za to, že vyšlo s pravdou ven. Pokud se přizná, že snědlo čokoládu bez vašeho svolení, odolejte nutkání vynadat mu, ale poděkujte mu za jeho upřímnost. Takové pozitivní povzbuzeni dělá zázraky.