Když se dítě nudí......

Přestože děti mají spoustu hraček a řadu různých zájmů, neznamená to, že se nemohou nudit. Občas větu o tom, jak se nudí uslyší většina rodičů. I když nuda by se v životě dětí neměla běžně vyskytovat.

Děti nemusí mít organizovaný čas

Zdá se vám to divné? Nuda je dokonce předpokladem pro to, aby byly děti samostatné a kreativní. Děti tedy nepotřebují mít organizovaný volný čas pro svůj vývoj. Jen tak se naučí poradit si samy a něco začít podnikat. Proto se doporučuje rodičům, aby na větu "Co mám teď dělat?" vůbec nereagovali. A pokud dítě dál naříká? Zůstat klidní! Nuda není problém rodičů, ale dítěte. Rodiče nejsou baviči. Kdo neustále odolává žádostem ze strany dítěte o zábavu a aktivity, vytváří si dlouhodobé problémy. Dítě bude i v budoucnu dlouho škemrat, dokud mu nebude vyhověno a nebude pobavené. A nenaučí se rozvíjet své nápady. Rodiče by měli raději říci: "Ty už něco vymyslíš, co tě zabaví." Dítě se musí potom chopit iniciativy - a většinou ho napadne něco kreativního dříve, než se nadějeme. A tak vznikají nejlepší nápady na hru. A přesně o to jde. Děti zažijí, že se umí osvobodit samy od pocitu nudy. Takové děti se umí i později dobře pobavit.

Zdrženlivost ale neznamená, že rodiče nechají děti v momentě nudy úplně samotné

Při dlouhotrvajících náporech naříkání je vhodné společně popřemýšlet, co by syn nebo dcera mohli tedy dělat. Často je to tak, že rodiče mají dva, tři nápady, ale vtom náhle dítě řekne: "Už vím. Udělám něco úplně jiného! ", protože ho přece jen něco napadne. Zní to jednodušeji, než to ve skutečnosti je?Přesně tak. Neboť rodičům i dětem takové kňourání a naříkání o nudění neprospívá. Proto my, rodiče, skáčeme jako průvodci her a "vynálezci" nápadů, abychom se vyhnuli tomuto naříkání. A někdy to děláme z čisté solidarity, protože si ještě velmi dobře vzpomínáme na nekonečné odpoledne a dlouhé večery z vlastního dětství.

Co je vlastně nuda?

Je to dlouhá chvíle, čas se tehdy táhne jako žvýkačka. Tak, jak si rodiče umí darovaný čas vychutnat a užít, děti, naopak, nevědí co s ním. Totiž pro děti - a nejen pro ně - je někdy obtížné zjistit, co vlastně chtějí. To pak vyvolává nepříjemné pocity, děti jsou umrčené a nervózní. Často se za nudou neskrývá nic jiného než přesycení vnějšími podněty. Počítač, televizor, MP3 přehrávač - vše lze ovládnout jedním stiskem knoflíku - a přece jsou nudné. Protože neposkytují prostor pro vlastní nápady. A pokud mají k tomu děti naplánované dny ve školce, škole, na trénincích nebo hodinách klavíru, jak se pak mají naučit vymyslet něco samy? Závěry vyznívají pak paradoxně: Nuda vzniká kvůli trvalé zaneprázdněnosti. Děti potřebují čas, v němž mají prostor pro své sny a lenošení. A nuda patří k tomu. Znamená požadavek na fáze odpočinku a neorganizovaného volného času i následující? Žádné hodiny klavíru, aby byl prostor na nudu? Mám svému synovi okamžitě zatrhnout kurz plavání? Psychologové radí: Děti by měly navštěvovat kroužky a uměleckou školu - ale bez nucení. Mimoškolní aktivity máme podporovat, ale nevynucovat.

Nuda má mnoho podob

Často jsme ale my, dospělí, i slepí nebo málo citliví pro to, co děti vidí a vnímají: Pokud se malé děvčátko vytrvale dívá z okna, přestože se už stmívá, nemusí to ještě znamenat, že se nudí. Může sledovat například něco zajímavého na ulici nebo se oddává svým myšlenkám a fantaziím. Říci malé: "Nechceš si jít nějak pěkně hrát?" By byl první krok k opravdové nudě. I ten, co neustále ruší své dítě při hře, může vyprovokovat tímto způsobem nudu. Pokud si právě pod jídelním stolem postavilo úkryt, je frustrované, pokud ho máma vyzývá k tomu, aby to uklidilo. Pokud se to stane párkrát po sobě, příště pravděpodobně nezačne vůbec nic stavět. Nudné jsou pro děti i situace, kdy musí čekat, protože musí potlačovat svou přirozenou touhu po pohybu. V čekárně u lékaře se cítí stejně opuštěné jako při rozhovoru u kávy u tety Dany. Děti se mohou nudit dokonce i v kině, protože tam musí sedět téměř bez pohybu a tiše. I z přestávek ve hře může vzejít nuda: Právě dítě náruživě malovalo, za pár minut později se však chce bavit jinak. Potom však už neví, co chce dělat jako další. Zde je pak nuda jako přechodná stanice na cestě za nějakým novým nápadem.

Někdy se za upozorněním na nudu skrývá požadavek, aby si rodiče dítěte více všímali

a aby získalo jejich blízkost. Rodiče by se měli občas zamyslet nad tím, kolik času tráví vědomě (tj nikoliv při vaření nebo jiných domácích pracích) se svým dítětem. Poskytují dítěti dostatek příležitostí k tomu, aby si spolu zahráli nebo jinak zabavili? Pokud ne, mělo by se to změnit. Raději věnovat dítěti každý den čtvrthodinku nedělené pozornosti, než plánovat společné hry jen během volných dní a víkendů.

Žádné pravidlo není bez výjimky

Jsou i situace, kdy je žádoucí, aby rodiče pomohli dětem při překonávání nudy. Například pokud jsou děti nemocné. Tehdy je můžeme trošku rozmazlovat, protože jsou příliš malátné a vysílené, aby vyvíjely vlastní iniciativu. Dovolené je tehdy i to, o čem mohou zdravé děti jen snít: koukání na televizy, hraní počítačových her, jídlo v posteli. I když musí děti čekat, můžeme jim pomoci krátit si čas: u lékaře nebo v restaurací pomohou hry na ven, knihy a pastelky na kreslení. Ani dlouhé cesty autem nedělají dětem radost. Ve vlastním zájmu pak musíme netrpělivým dětem pomoci zkrátit čas cesty: pokud máma sbalila chutné jídlo a všichni hrají hru jako např. "Vidím něco, co ty nevidíš", pokud všichni nahlas zpívají a poslouchají oblíbená cédéčka, stoupne nálada na barometru mnohem rychleji. A v přestávkách můžeme dětem nabídnout pohybové hry, které dostanou "usezené zadečky" dětí znovu do pohybu.

Tipy pro rodiče, jak nudu zvládnout

• Neposkytovat dětem stále nápady na hry: Ukažte pochopení, ale dodejte dětem odvahu, aby přemýšlely samy. Většinou netrvá déle než 15 minut, než děti na něco přijdou.
• Myslete na dětské vnímání času: Kdo dětem poskytne prostor pro pozorování brouků a skákání přes kaluže namísto spěchu domů, připravuje je, aby byly "fit" v klidných fázích.
• Hračky, které podporují fantazii: hračky, které pouze vydávají zvuk a vyžadují reakci namísto akce, se stanou za chvíli nudnými. Několik vyřazených kusů oblečení mámy a táty nebo spousta dek a polštářů garantuje mnohem lepší využití fantazie. Důležité: Ocenění toho, co děti vytvoří a zvládnou samy, je důležitým základem pro vlastní iniciativu.
• Zmírnit plánování termínů: Pokud se organizuje volný čas jen v plánovaných termínech, pak není vše v pořádku.
• Pozvat kamarády na hraní: I nejlepší hra nezpůsobí radost, pokud ji hraje dítě samo. A přece se nebude nudit s kamarády, které mu dovolíte pozvat!