Přivzdušňovací ventil je malá, ale mimořádně důležitá součást domovní kanalizace, která brání vysávání vody ze sifonů a tím i pronikání zápachu do interiéru. Správné umístění je klíčem k tomu, aby ventil reagoval rychle, tiše a spolehlivě při každém spláchnutí či vypuštění dřezu nebo vany. Nejdůležitější je dát ventil tam, kde dokáže co nejrychleji vyrovnat podtlak a zároveň nepřekáží běžnému provozu ani estetice místnosti. V následujících odstavcích najdete praktický, do detailu rozpracovaný návod, jak zvolit ideální místo v různých situacích doma i na chatě.
Základní pravidlo říká, že přivzdušňovací ventil patří co nejblíže k místu, kde může vzniknout podtlak, tedy zpravidla na svislý úsek odpadního potrubí nad odbočkou od sifonu. Tím se zkrátí doba, za kterou se ventil otevře, a ochrání se vodní uzávěra v sifonu před vysátím. Ventil by měl být orientován svisle, aby membrána nebo pružinový mechanismus pracoval správně a neulpívala na něm kondenzace. Vhodné je umístit jej nad nejvyšší možnou úroveň příslušného horizontálního potrubí, aby se zabránilo zaplavení při případné zpětné vlně. Prakticky to často znamená připevnit ventil na krátký svislý kus trubky vystupující ze stěny či z podlahy za spotřebičem, ale stále v zóně, kde je přístupný pohledu i ruce. Kritické je, aby byl ventil vždy výše než hrana vodního uzávěru v nejbližším sifonu a aby mezi odbočkou a ventilem nebyly dlouhé vodorovné úseky, které by zpomalovaly proudění vzduchu. Pokud máte delší vedení mezi zařizovacím předmětem a hlavním stoupacím potrubím, zvažte druhý ventil na konci větve, aby se tlak vyrovnal po celé délce. Z hlediska akustiky se vyhýbejte přímému kotvení na rezonující tenké příčky a raději použijte gumové vložky či držáky s tlumením. U menších průměrů potrubí platí, že ventil musí být ještě blíže k sifonu než u větších průměrů, protože podtlak vzniká dříve a je prudší. V koupelnách a kuchyních se osvědčilo umístit ventil do horní části skříňky, bočního instalačního boxu nebo nad obklad, kde je prostor a přitom neruší. Dbejte na to, aby kolem ventilu zůstal malý „komín“ volného vzduchu a nezakrývaly jej police, koše nebo těsné obložení. Při rekonstrukcích v panelových domech dejte přednost umístění, které nevyžaduje zásahy do nosných jader, a využijte stávající instalační šachty.
Přivzdušňovací ventil sice pracuje tiše, ale potřebuje okolní vzduch, z něhož si „lokne“, když v potrubí vznikne podtlak. Proto jej neumísťujte do zcela uzavřených dutin bez výměny vzduchu, kde by se vytvořila kapsa s podtlakem a ventil by se otevíral opožděně. Ideální je prostor s minimálním prouděním prachu, vlhkostními výkyvy pod kontrolou a s možností přirozené ventilace přes mřížku nebo spáru. V koupelnách se osvědčují horní partie instalačních stěn, kde je tepleji než u podlahy a kde kondenzace tolik neobtěžuje. Ve sklepních koupelnách a technických místnostech hlídejte teplotu nad bodem mrazu, protože ztuhlá membrána může ztratit pružnost a ventil přestane těsnit. Pokud je ventil v nábytku, vyřízněte v soklu nebo boku skříňky decentní perforaci, aby měl vzduch krátkou cestu. Z hlediska pachů platí, že ventil nesmí ústit do prostoru, kde se dlouhodobě sedí nebo spí, a vždy má mít kolem sebe několik desítek centimetrů volného objemu, aby se případné špičkové proudění rozptýlilo. Když už musí být v obytné zóně, dejte před něj tlumicí překryt navržený výrobcem, nikoli improvizovanou záslepku, která by bránila sání. Šum z proudění lze zmírnit tím, že ventil bude v kapse z měkčích materiálů a potrubí k němu povede co nejmenším počtem ostrých kolen. V místnostech s ventilátorem je vhodné umístit ventil mimo přímý proud vzduchu, aby nedocházelo k nepatřičnému spínání membrány. Umyvadlové zóny bývají méně problematické než zóny u praček a myček, kde proudění v potrubí vytváří prudší podtlak a na ventil jsou větší nároky.
Druhým klíčovým kritériem pro umístění je servisní přístup, protože ventil je spotřební díl a jednou za čas si žádá kontrolu nebo výměnu. Umístěte jej tak, abyste k němu bez nářadí pohodlně dosáhli rukou, mohli jej odšroubovat, zkontrolovat membránu a vyčistit sedlo, ideálně skrze revizní dvířka nebo odnímatelný panel. V praxi to znamená neukrývat ventil za pevný obklad bez dvířek, zalitý v pěně nebo schovaný za napevno vestavěnými spotřebiči. V instalačních šachtách dodržte přehledné uspořádání: ventil výše, tam kde není vystříkaný vodou z případných netěsností a kde nepřekáží uzávěrům vody. Pokud je ventil v nábytku, navrhněte skříňku tak, aby šel přední díl snadno vyjmout a zpřístupnit ventil bez rozebírání sifonu či spotřebičů. Dobrou praxí je přidat malý štítek s datem montáže a typem ventilu, abyste po letech věděli, co objednat jako náhradu. Tam, kde se ventil umísťuje do společných prostor, zvažte kryt proti neoprávněné manipulaci, ale takový, který lze z vnitřní strany rychle uvolnit. Když montujete více ventilů, držte jednotnou výšku v rámci jedné místnosti, aby bylo jednodušší je najít a srovnat jejich chování při testu. Při prvním spuštění si uložte fotografii umístění i s měřítkem a překryjte ji v plánu bytu; později to oceníte během údržby nebo prodeje. Myslete i na akustiku přístupu: pokud se ventil projevuje cvaknutím, neumisťujte jej přímo k opěradlu pohovky nebo k čelu postele.
V bytových jádrech a rodinných domech často řešíme, zda stačí jeden ventil pro více zařizovacích předmětů, nebo zda je lepší rozdělit větev na dvě místa přisávání. Obecně platí, že čím více odboček a čím delší společné vedení, tím větší je riziko, že při silném odtoku na jednom konci vysaje vodu ze sifonu na druhém. Proto se ventil umisťuje hierarchicky: nejdřív ke spotřebiči s nejprudším odtokem, jako je pračka, myčka nebo vana, a teprve potom ke klidnějším odběrům typu umyvadlo. Když vede jeden horizontální sběrný úsek podél celé stěny koupelny, vyplatí se ventil umístit na jeho konci, kde bývá podtlak nejrobustnější. V domě s více podlažími není úkolem přivzdušňovacího ventilu nahradit ven vyvedenou hlavní stoupačku, ale doplnit ji tam, kde by jinak lokálně kolísal tlak při splachování. Pokud tedy ventil umisťujete na stoupačku, dejte jej až do horní části servisního pole daného podlaží, nikoli nízko u podlahy, a zajistěte, aby nad ním byl ještě kus volného svislého potrubí, kde se proudění uklidní. U dlouhých kuchyňských větví je rozumné dát první ventil za myčku, druhý až za dřez, protože každé z těchto zařízení vytváří jiný časový profil odtoku. Ve sprchových koutech se osvědčilo schovat ventil do horní části instalační příčky s revizními dvířky nad hlavovou sprchy, kde se nedrží voda ani pěna. V technických místnostech, kde je kotel a kondenzát z něj, se vyplatí samostatná malá větev s vlastním ventilem, aby kyselý kondenzát neovlivňoval membránu hlavního ventilu. V malých WC místnostech je vhodné ventil umístit do horní části za nádržku, ale tak, aby proudění z odvětrání místnosti nešlo přímo do jeho nasávání. V rekreačních objektech, kde systém dlouho stojí, umístění volíme tak, aby ventil mohl „dýchat“ i v minimálním průvanu a nebyl ve slepé, zatuchlé nice. Vždy přemýšlejte o tom, kudy se tlaková vlna při spláchnutí vydá, a ventil dejte do místa, kde ji nejrychleji „zastaví“.
Nakonec je dobré znát typické chyby a umět je při umisťování předem vyřešit. Neumisťujte ventil pod úroveň sifonu, naležato ani do místa, kde by jej mohla zaplavit vlna odražené vody, protože v takové poloze ztratí funkci i těsnost. Nedávejte jej do zcela těsných sádrokartonových kapes bez mřížky, protože bez přísunu vzduchu bude ventil reagovat pomalu a může pískat. Vyhněte se i tomu, aby ventil byl v přímém dosahu saponátových par, olejových aerosolů nebo stavebního prachu; membrána pak lepí a ventil nedovírá. Pokud se po montáži ozývá výrazné cvakání nebo nasávání, bývá na vině příliš dlouhý vodorovný úsek před ventilem nebo jeho příliš nízká poloha vůči sifonu. Když se v místnosti objeví zápach, hledejte nejprve rozpojený spoj u ventilu, zpětný sklon trubky nebo vyschlý sifon na nepoužívaném odtoku. Pomoci může jednoduchý test: při spuštěné vodě sledujte bubliny v sifonu, případně potřete kolem ventilu mýdlovou vodou a dívejte se, zda se při spláchnutí „nadzvedne“. Pokud ventil sídlí v chladném prostoru a v zimě drhne, přesuňte jej o něco výš do zatepleného objemu, nebo zlepšete tepelnou izolaci prostoru. Při přestavbách, kdy už není možné vést stoupačku střechou, zvolte umístění s co nejkratší a nejpřímější cestou k větvi, která trpí podtlakem, a počítejte s pravidelným testem funkce. V nájemních bytech rozmístění volte tak, aby se ventil nedal snadno odšroubovat náhodným uživatelem, ale zároveň byl přístupný správci domu. Každé atypické umístění si ověřte delším provozem: napusťte vanu, spusťte pračku i dřez současně a sledujte, zda voda v sifonech neklesá a zda ventil zůstává tichý. A pokud si nejste jistí, poraďte se s projektantem zdravotechniky, protože správné místo není jen otázkou estetiky, ale i hydrauliky celé soustavy.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.