Jaké jsou základní druhy tréninku?

Trenér ve spolupráci s celým týmem podporujícím růst sportovní úrovně sportovce, využívají na zvyšování obecné a speciální trénovanosti, taktické a teoretické připravenosti a tím i výkonnosti sportovce, různé druhy tréninků nebo jejich kombinace.

Určujícími faktory jsou:

- Sportovní odvětví
- Tréninkové období
- Objektivně zjištěná úroveň všeobecné a speciální trénovanosti
- Termíny vrcholových sportovních akcí
- Typ vyšší nervové činnosti a somatický typ sportovce
- Momentální zdravotní stav
- Pocity únavy sportovce
- Vzdělání a zkušenosti trenéra

Ve sportovní praxi se nejčastěji využívají tyto základní druhy tréninku:

A. vytrvalostní trénink - sportovec ho absolvuje dlouhodobě a skoro ve stejném tempu (při frekvenci pulsu přibližně 150/min). Tímto způsobem se rozvíjí všeobecná vytrvalost. Při častém, intenzivním a dlouhotrvajícím vytrvalostním tréninku je zatížení organismu z fyzické a psychické stránky velmi náročné. V přiměřeném rozsahu je vhodný i pro děti a mládež. Vytrvalostní trénink je hlavní faktor v přípravě téměř každého sportovního odvětví.

B. rychlostní trénink - sportovec absolvuje opakovaná krátce trvající, ale maximální zatížení, kdy není neobvyklá ani tepová frekvence kolem hodnot 200/min. Tímto způsobem dochází k rozvoji základní pohybové schopnosti - rychlosti. Takový druh tréninku je vhodný pro děti, mládež i dospělé. Největší pokroky lze dosáhnout do zhruba 12 roku života, kdy se ukončuje latentní doba pro rychlostní schopnosti (nejvhodnější období rozvoje). Ve vyšších věkových kategoriích není vhodný pro náhlé a velké změny v organismu, zejména v kardiovaskulárním systému.

C. silový trénink - izometrickými a izotonickými kontrakcemi svalů při různé zátěži si sportovec zvětšuje svalovou sílu i hmotu. Takový trénink využíváme na zvyšování výkonnosti v silových sportech a při posilování v tréninkové přípravě skoro ve všech sportovních disciplínách. U dětí a mládeže je vhodný pouze v přiměřeném a v omezeném rozsahu (dynamické silové cvičení a posilovací cvičení). U dospělých ve vyšším věku a u žen je nevhodný pro náhlé a vysoké zatížení zejména srdečně-cévního systému.

D. intervalový trénink - opakovaným submaximálním zatěžováním organismu si sportovec zvyšuje vytrvalost a rychlost. V tréninkové jednotce mezi jednotlivými opakovanými zatíženími jsou intervaly relativního oddechu (s frekvencí pulsu kolem 140/min). Je vhodný pro sportovce s vysokou úrovní trénovanosti.
E. střídavý trénink - často se označuje jako fartlek. Sportovec střídá zatížení mírné a střední intenzity, které reguluje podle subjektivních pocitů. Je vhodný při odpočinkovém tréninku a nemá žádná omezení. Je vhodný i při rozvoji speciální vytrvalosti a podporuje rozvoj maximální spotřeby kyslíku.

F. tempový trénink - opakovaným maximálním zatížením si sportovec zvyšuje rychlost, případně vytrvalost v rychlosti (frekvence pulzu dosahuje 200/min). Je vhodný zejména pro sportovce z vytrvalostním zaměřením a vysokou úrovní trénovanosti.

G. specializovaný trénink - takový druh tréninku je zaměřen na rozvoj sportovní techniky daného sportovního odvětví. Sportovec si rozvíjí a zdokonaluje speciální pohybové návyky až do stadia automatizace. Je náročný na psychiku sportovce. Zároveň s některými základními druhy tréninku si sportovec zvyšuje taktickou připravenost, v takovém případě hovoříme o tréninku zaměřeném na taktiku závodů. V denní praxi existují různé kombinace druhů tréninku a jejich modifikace podle sportovní disciplíny a mají různá pojmenování (kruhový trénink, trénink na rozvoj odrazové výbušnosti a jiné).