Jaké jsou principy techniky prováděného pohybu? (3.část)

Je také důležité znát - princip činnosti v krátkém rozsahu, princip využití brzdného pohybu, princip vynucených opakování.

Princip činnosti v krátkém rozsahu

Tento princip se nazývá také "křečovitým stahováním svalu" a je speciálním druhem cheatingu. Už jak říká samotný název principu jde o provádění zkrácené dráhy cviku. Sval nepracuje do úplného natažení, ale pouze do polovičního nebo čtvrtinového natažení a vrací se do úplného smrštění. Využívá ten zákon fyziologie cvičení, který hovoří o tom, že sval je tím silnější, čím více je smrštěn. To znamená, že sval je nejvíce namáhaný při úplném natažení. Při likvidování pohybu svalu na zkrácenou dráhu je možné automaticky použít těžší břemeno (zkrácení dráhy se musí dělat na úkor počáteční fáze pohybu). Tímto způsobem si svaly zvyknou na zvýšenou váhu a zanedlouho budou schopny udělat úplný pohyb s těžším břemenem. Tento princip je opět vhodný pro zvýšení síly a zvětšení rozměru svalu, avšak jde na úkor tvaru. Proto není vhodné tento princip dělat delší dobu.

Princip využití brzdného pohybu

Každý účinný princip pro růst svalů pomáhá při zapojování stále většího počtu svalových vláken do činnosti, a to zvětšováním břemene, aby přinutil svaly růst a sílit. Princip zdržování spouštění váhy (brzdění) je určen pro pokročilé kulturisty, kteří jsou blízko svých hranic síly a svalové velikosti. Tento princip určuje použití těžší činky než je obvykle používána na zvedání při kterémkoli cviku, a pomalu se spouští dolů proti odporu svalů. Takto jsou nuceny k činnosti mnohá nepoužitá svalová vlákna, což má za následek zvýšenou sílu a tedy i velikost svalů. Samozřejmě, že jsou při tom potřeba u některých cviků i tréninkoví partneři, kteří pomáhají při zvedání břemena při cestě nahoru.
Tento princip je vynikající hlavně pro rozvoj síly a svalové hmoty.

Princip vynucených opakování

Princip vynucených opakování je velmi progresivní postup používaný špičkovými kulturisty. V technice vynucených opakování se používají větší váhy než je možné použít v pravidelných cvicích. Předpokládejme, že kulturista dosáhl hraniční váhy v určitém cviku, kdy břemeno nezvedá vzhůru ani jednou vlastní silou. Tehdy použije pomoc tréninkových partnerů, kteří stojí na každé straně činky a při začátku vynucených opakování každý z nich položí prst pod konec činky a dávají mu pouze lehkou pomoc, kterou potřebuje na zvedání břemene. Někdy je tato potřebná pomoc dokonce pouze psychická. Často pouze vědomí, že je tu záchrana zabraňující pádu činy, nebo která pomáhá jen při stoupání činky je vše, co je nezbytné k provedení úspěšného opakování vlastní silou. Tímto způsobem může vyspělý kulturista používat nejtěžší možná břemena, s nimiž je schopen udělat 4 - 6 opakování bez pomoci a pak se sehranými tréninkovými partnery je schopen vynutit další 2 až 3 opakování s minimální pomocí. Když se vynucená opakování aplikují s principem definice pro vypracování svalů, pak se použijí odpovídající počty opakování. To znamená 8 opakování i více bez pomoci partnerů v přísném stylu a další 2 až 4 se přidávají navíc s pomocí. Tento princip je doporučován velmi pokročilým kulturistům pro zisk objemu, váhy, větší svalové vytrvalosti, ale i pro odbourávání tuku použije-li se v souladu se zásadami pro definici svalů.