Pojmem úkoly máme na mysli otázky učitele, problémy, cvičení, které vyžadují aktivitu, řešení ze strany žáka. Záleží na tom, JAKÉ úkoly dáváme a JAK je zadáváme. Je třeba zařazovat úkoly a cvičení, které rozvíjejí všechny kognitivní funkce.
Odměňování a trestání, posilování správních reakcí a minimalizaci negativních reakcí jsou klasickými způsoby motivační výchovy.
Tyto metody dělíme: metody posilování stávajícího chování, na vytvoření nového chování, na udržení nového chování, na zastavení nevhodného chování a metody modifikace emocionálního chování.
V této metodě jde o to, aby se učitel ptal dětí, co si myslí o příčinách svých neúspěchů / úspěchů. Kde umísťují příčiny toho, že mají ne / úspěch.
Jde o metodu, při které se sleduje a poznává výkon žáka. Učitel porovnává výkon žáka s jinými žáky nebo učitel srovnává výkon žáka s ním samotným v různých časových obdobích. První možnost může dítě i demotivovat.
Ve vyučování třeba aplikovat: skupinové, problémové, projektové, blokové, tvůrčí a výzkumné vyučování.
Jde o strategii, kde se zkoumá každý krok v určité sekvenci činnosti učitele a sestavuje se co nejvíce metod na zlepšení, zvýšení motivace žáků.
Učitel má u žáků formovat aspirace: učit reálné odhady aktuálních výkonů, poznat a zkoumat cíle, diskutovat o úkolech a cílech, pomáhat dětem určovat si náročnější reálné kroky pro nejbližší budoucnost, rozebírat s dětmi případy selhávajících v dosahování cílů, povzbuzovat děti v tom, že jejich možnosti jsou velké.
Významnými prvky motivace je spojování teorie a praxe, nastolování různých problémových situací apod.
K vstupním motivačním metodám patří například motivační vyprávění, motivační rozhovor, problém jako motivace.
- Motivační výzva (učitel vyzve žáka, aby dával pozor, aby něco udělal),
- Aktualizace obsahu učiva (učitel spojuje nové učivo s příklady ze života),
- Pochvala, povzbuzení, kritika.
F = fantazie (hodiny se nemají podobat jedna druhé),
O = ocenění (pochvala, povzbuzení),
C = cíle (musí být přiměřené),
U = úspěch (dát možnost každému žákovi zažít úspěch),
S = smysl (z češtiny - smysl, žák má vědět, proč se učí).
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.