Jak vyndat natloukací hmoždinky?

Vyndávání natloukacích hmoždinek může na první pohled působit jako jednoduchá záležitost, ale kdo už někdy zkoušel tuto drobnost dostat ze zdi, ví, že to není vždy hračka. Je důležité znát správné postupy a triky, abyste si nezničili stěnu nebo si zbytečně neusnadnili práci. Jednou z největších výzev je často to, že hmoždinka zůstává ve zdi zaseknutá natolik pevně, že běžné tahání za šroub prostě nefunguje. Existuje ovšem několik šikovných způsobů, jak na to vyzrát a odstranit ji co nejšetrněji a nejefektivněji.

• Velký výběr natloukacích hmoždinek na Heuréce

Než se pustíte do samotného vytahování natloukacích hmoždinek, je dobré si připravit potřebné nářadí, protože tím si celý proces výrazně zjednodušíte a hlavně předejdete možnému poškození stěny. Základním nástrojem je samozřejmě kleště, ať už klasické kombinačky nebo takzvané štípací, které mají širší čelisti, ale hodí se i malý plochý šroubovák, případně speciální páčidlo nebo hřebíkový vyťahovák, pokud na něj máte místo. Dobrou pomůckou je mít po ruce kousek hadříku nebo silnější papír, který si můžete podložit pod čelisti kleští, aby se při vyvíjeném tlaku neodřela omítka. Připravenost a rozvaha u této činnosti rozhodují o výsledku více, než by se mohlo zdát, a proto si promyslete každý krok ještě před samotným zásahem. Pokud totiž začnete jednat zbrkle, snadno se vám stane, že do zdi vyrobíte větší díru, než byla původně, nebo si zbytečně rozrušíte okolní omítku.

• Jak používat natloukací hmoždinky?

Samotný proces vyndávání natloukací hmoždinky závisí na tom, jak je hluboko zasunutá a jak dobře je dostupná její hlavička. Nejčastěji je vhodné začít tím, že si šroub lehce povolíte – povolte jej asi o tři až čtyři otáčky, aby se uvolnila hmoždinka samotná, ale šroub ještě zůstal v hmoždince, protože ten poslouží jako úchyt. Poté vezmete kleště a opatrně začnete kývat šroubem ze strany na stranu, přičemž jemný pohyb je zásadní – žádné škubání nebo rychlé tahy, to je přesně cesta k tomu, abyste v omítce zanechali nehezký kráter. Když už cítíte, že se šroub i s hmoždinkou začíná povolovat, zvyšujte sílu postupně a vždy zkontrolujte, zda se něco „neutrhlo“ – klid a rozvaha jsou při tom klíčem. Pokud se vám po chvíli podaří hmoždinku i s šroubem vytáhnout, je vše v pořádku; když ne, zkuste hmoždinku lehce zasunout zpět a znovu kývat, nebo zvolte jiný nástroj.

Někdy se však stane, že i přes všechnu snahu a opatrnost zůstane hmoždinka hluboko ve zdi a nechce se hnout ani za nic, což bývá typické hlavně u starších hmoždinek v tvrdém podkladu, jako je například beton nebo tvrdá omítka. V tomto případě je vhodné nejprve se pokusit hmoždinku „probudit“ malým poťukáním kladívkem nebo šroubovákem, aby se rozrušila soudržnost mezi plastem a okolním materiálem. Poté můžete použít kleště nebo i malou páčidlovou lištu, kterou jemně zasunete pod okraj hmoždinky a s citem páčíte, přičemž platí pravidlo, že lepší je postupovat pomalu a vytrvale než hrubou silou. Pokud by hmoždinka stále nešla ven, můžete ji lehce „nahřát“ například pomocí fénu, čímž plast mírně změkne a může jít snadněji ven. V extrémních případech pomáhá i otočení šroubu do hmoždinky opačným směrem, což naruší vnitřní strukturu, ale tento krok doporučuji provádět pouze tehdy, když už jiné metody selhaly. Pokud už ani to nezabere, může být poslední možností plastovou hmoždinku opatrně odvrtat vrtačkou s tenkým vrtákem, ovšem s největší opatrností, abyste nepoškodili okolí.

Aby stěna po odstranění natloukací hmoždinky vypadala co nejlépe, je důležité následně věnovat čas opravě otvoru, protože málokterá hmoždinka se podaří vytáhnout bez jakéhokoliv poškození povrchu. Nejprve je dobré důkladně očistit vzniklou díru od zbytků prachu, plastu či omítky, k čemuž poslouží štětec, vysavač nebo stlačený vzduch. Hned po vyčištění otvoru je vhodné použít akrylátový tmel nebo sádrovou směs, kterou otvor vyplníte a povrch zarovnáte například špachtlí nebo i obyčejným nožem, pokud nemáte po ruce speciální nářadí. Nechte zaschnout dle pokynů na obalu tmelu, a následně přebruste smirkovým papírem, aby byl povrch hladký a připravený na malování nebo další úpravu. Tímto způsobem nejen že zamezíte vzniku nehezkých „děr“, ale také prodloužíte životnost samotné zdi.

Při celém procesu je důležité myslet i na bezpečnost – při manipulaci s nářadím, zejména s ostrými kleštěmi nebo vrtákem, si dávejte pozor na prsty a vždy pracujte pomalu a promyšleně. Pokud například používáte páčidlo, nikdy ho nezapírejte přímo o omítku, ale podložte si jej něčím měkkým, třeba složeným hadříkem nebo kartonem, abyste nepoškodili povrch. Rovněž doporučuji používat ochranné brýle, protože při páčení a vrtání může někdy nečekaně odlétávat drobný materiál a snadno si můžete poškodit zrak. Myslete také na to, že pokud nejste v dané činnosti zběhlí, je lepší si na pomoc přizvat někoho zkušenějšího, kdo má s podobnými zásahy zkušenosti, případně se poradit v hobby marketu, kde vám často rádi poradí s výběrem vhodného nářadí i postupů.

Zkušenosti s vytahováním natloukacích hmoždinek ukazují, že v každé stěně i každé situaci může být výsledek trochu jiný, a tak se nebojte experimentovat a zkoušet různé postupy, dokud nenajdete ten, který funguje právě u vás doma. Pamatujte, že nejen nářadí a technika, ale také trpělivost a pečlivost rozhodují o tom, zda po sobě zanecháte pouze malý neviditelný otvor, nebo naopak větší opravu. Vyplatí se věnovat čas i závěrečné kontrole a úklidu, protože spokojenost s odvedenou prací je nakonec ten nejlepší pocit, jaký si z celého procesu můžete odnést. Pokud se vám povede vytáhnout natloukací hmoždinku bez větší újmy pro stěnu i vaše nervy, vězte, že jste zvládli jednu z těch drobných domácích výzev, které se vyplácí umět.