Základní nátěr, často nazývaný také jako primer nebo penetrace, představuje jednu z nejdůležitějších součástí celého procesu povrchové úpravy, ať už se jedná o malování stěn v interiéru, lakování dřevěných povrchů, ochranu kovových konstrukcí nebo přípravu fasády před finálním nátěrem.
Jedná se o speciálně formulovaný přípravek, který se nanáší jako první vrstva přímo na podklad před aplikací finálního nátěru, barvy nebo laku, a jehož hlavním úkolem je zajistit dokonalou přilnavost všech následných vrstev, stabilizovat podkladový povrch a zároveň poskytnout ochranu materiálu před různými negativními vlivy, jako je vlhkost, koroze, biologické napadení nebo chemické působení okolního prostředí.
Bez kvalitního základního nátěru by i ta nejdražší a nejkvalitnější finální barva mohla časem odpadávat, puchřet nebo ztrácet svůj vzhled, a celá investice do renovace či nového nátěru by tak přišla vniveč. Správný výběr základního nátěru tedy není záležitostí, kterou by měl kdokoliv podceňovat nebo přeskakovat v domnění, že ušetří čas a peníze, neboť právě tato první vrstva rozhoduje o tom, jak dlouho bude celý nátěrový systém vydržet a jak bude vypadat po celou dobu své životnosti.
Na trhu existuje celá řada různých typů základních nátěrů, které se od sebe liší jak svým chemickým složením, tak i svými vlastnostmi a oblastí použití, přičemž orientace v této rozmanité nabídce může být pro laika skutečně náročná a matoucí.
Mezi nejběžnější typy patří vodou ředitelné akrylátové primery, které jsou oblíbené zejména pro svou snadnou aplikaci, rychlé schnutí, nízký obsah těkavých organických sloučenin a snadné čištění nástrojů pouhou vodou, takže jsou vhodné především pro interiérové práce a pro ty, kteří dbají na ekologičnost používaných přípravků.
Dalším velmi rozšířeným typem jsou alkydové nebo syntetické základní nátěry, které se vyznačují výbornými penetračními vlastnostmi, vysokou odolností a skvělou přilnavostí k různým typům podkladů, ovšem na úkor delší doby schnutí a vyššího obsahu rozpouštědel, což znamená nutnost důkladného větrání při jejich aplikaci.
Pro práce na kovových površích se pak nejčastěji používají epoxidové nebo zinkem plněné primery, které poskytují vynikající ochranu proti korozi a jsou schopny odolávat i velmi náročným podmínkám průmyslového prostředí.
Speciální kategorii pak tvoří základní nátěry pro dřevo, které nejen že zajišťují přilnavost finálního nátěru, ale také uzavírají póry dřeva, zabraňují prosakování pryskyřic a chrání materiál před vlhkostí a biologickými škůdci, jako jsou houby, plísně nebo dřevokazný hmyz.
Jedním z naprosto zásadních kroků při výběru správného základního nátěru je důkladné posouzení stavu a typu podkladu, na který bude primer nanášen, protože různé materiály mají odlišné vlastnosti, různou nasákavost, pórovitost a chemické složení, které přímo ovlivňují to, jaký typ základního nátěru bude nejlépe fungovat.
Pokud se jedná o novou omítku nebo beton, je třeba vzít v úvahu, že tyto materiály jsou obvykle velmi nasákavé a zásadité, což znamená, že by měl být použit speciální hloubkový penetrační primer, který pronikne hluboko do struktury podkladu, zpevní jej, sníží jeho nasákavost a neutralizuje alkalické prostředí tak, aby nedocházelo k chemickým reakcím s finální barvou.
V případě dřeva je nutné rozlišovat mezi různými druhy dřevin, protože například borovice nebo smrk obsahují velké množství pryskyřice, která může prosakovat skrz nátěr a způsobovat nežádoucí skvrny nebo nedostatečnou přilnavost, takže je v tomto případě zapotřebí použít speciální šelakový primer nebo jiný přípravek určený pro pryskyřičnaté dřeviny.
U starých povrchů, které již byly dříve natřeny, je důležité zjistit, jaký typ barvy byl použit dříve, zda je starý nátěr pevně přilnutý nebo se odlupuje, a zda neobsahuje nebezpečné látky jako je olovo, které bylo běžně používáno v barvách vyráběných před rokem 1978 a jehož odstranění vyžaduje speciální postupy a ochranné pomůcky.
Kovové povrchy pak vyžadují speciální antikorozní primer, přičemž je důležité rozlišovat mezi různými typy kovů, protože například hliník, galvanizovaná ocel nebo litina mají různé vlastnosti a vyžadují různé typy primerů pro zajištění optimální přilnavosti a ochrany.
Kromě typu podkladu je při výběru základního nátěru naprosto nezbytné zohlednit také prostředí a podmínky, ve kterých bude natřená plocha vystavena různým vlivům po celou dobu své životnosti, neboť primer, který funguje skvěle v suchém interiéru, nemusí vůbec vyhovovat pro použití na vnější fasádě nebo v prostorách s vysokou vlhkostí.
Pro exteriérové použití jsou určeny speciální primery, které jsou formulovány tak, aby odolávaly střídání teplot, UV záření, dešti, mrazu a dalším atmosférickým vlivům, přičemž tyto přípravky obvykle obsahují speciální přísady zajišťující flexibilitu zaschlého filmu, aby nedocházelo k jeho praskání při teplotních výkyvech.
V prostorách s vysokou vlhkostí, jako jsou koupelny, kuchyně, sklepy nebo bazénové haly, je třeba sáhnout po primerech s vysokou odolností vůči vlhkosti a plísním, které jsou schopny zabránit pronikání vody do podkladu a zároveň odolávat růstu mikroorganismů na povrchu nátěru.
V průmyslovém prostředí, kde jsou povrchy vystaveny působení chemikálií, olejů, vysokých teplot nebo mechanickému namáhání, pak přicházejí na řadu speciální epoxidové, polyuretanové nebo silikonové primery, které poskytují vynikající chemickou odolnost a mechanickou pevnost, ovšem za cenu vyšší ceny a náročnější aplikace.
Při výběru primeru pro venkovní dřevěné povrchy, jako jsou terasy, zahradní nábytek nebo dřevěné fasády, je pak důležité zvolit přípravek, který nejen poskytuje dobrou přilnavost pro finální nátěr, ale také aktivně chrání dřevo před vlhkostí, UV záření a biologickým napadením, čímž výrazně prodlužuje životnost celého nátěrového systému.
Orientace v množství různých produktů na trhu může být skutečně náročná, a proto je velmi důležité naučit se správně číst a interpretovat informace uvedené na etiketách a v technických listech základních nátěrů, neboť právě tyto dokumenty obsahují všechny klíčové informace potřebné pro správný výběr a aplikaci přípravku.
Na etiketě každého primeru by měly být jasně uvedeny informace o doporučených podkladech, pro které je produkt určen, o způsobu ředění a doporučené konzistenci při aplikaci, o době schnutí mezi jednotlivými vrstvami a době, po které lze nanést finální nátěr, o vydatnosti produktu vyjádřené v metrech čtverečních na litr nebo kilogram, a samozřejmě o bezpečnostních opatřeních, která je třeba dodržovat při práci s daným přípravkem.
Technický list, který bývá dostupný buď přímo na obalu nebo na webových stránkách výrobce, pak obsahuje ještě podrobnější informace, jako jsou přesné hodnoty viskozity, hustoty, obsahu sušiny, doby zasychání při různých teplotách a vlhkostech, doporučené metody aplikace, přípustné rozsahy teplot a vlhkosti při aplikaci, informace o kompatibilitě s různými typy finálních nátěrů a podrobné pokyny pro přípravu podkladu.
Zvláštní pozornost by měla být věnována také bezpečnostním listům, které obsahují informace o složení přípravku, jeho zdravotních a ekologických rizicích, pokynech pro první pomoc při náhodném požití nebo kontaktu s kůží a očima, a pokynech pro správnou likvidaci zbytků a obalů v souladu s platnou legislativou na ochranu životního prostředí.
Mnoho lidí si neuvědomuje, že výběr barvy základního nátěru může mít zásadní vliv na výsledný vzhled finálního nátěru a na počet vrstev finální barvy, které bude nutné nanést pro dosažení požadovaného krytí a barevné sytosti, což má přímý dopad jak na celkové náklady na nátěr, tak i na množství vynaložené práce.
Obecně platí, že pokud plánujete natřít povrch světlou barvou, je vhodné zvolit bílý nebo světle šedý základní nátěr, který poskytne neutrální základ pro finální barvu a pomůže dosáhnout jejího skutečného odstínu již po menším počtu vrstev.
Naopak pokud přecházíte z výrazně tmavé barvy na světlejší odstín, nebo pokud je podklad velmi tmavý nebo nerovnoměrně zbarvený, může být vhodné použít speciální krycí primer s vysokou krycí schopností, který efektivně zakryje tmavý podklad a zabrání prosvítání původní barvy skrz finální nátěr.
Někteří výrobci nabízejí možnost tónování základního nátěru tak, aby odpovídal barvě finálního nátěru, což je obzvláště výhodné při použití výrazných nebo tmavých barevných odstínů, neboť tónovaný primer dramaticky snižuje počet potřebných vrstev finální barvy a tím i celkové náklady a čas strávený nátěrem.
Je také důležité zmínit, že kvalitní základní nátěr by měl mít dostatečnou krycí schopnost, aby rovnoměrně zakryl drobné nerovnosti a skvrny na povrchu podkladu, čímž přispívá k celkově rovnoměrnějšímu a esteticky hodnotnějšímu výsledku finálního nátěru.
Při výběru základního nátěru je také důležité zohlednit, zda se jedná o profesionální práci prováděnou zkušeným malířem nebo lakýrníkem, nebo o domácí kutilský projekt, neboť profesionální produkty a kutilské produkty se od sebe mohou lišit nejen svými vlastnostmi a výkonností, ale také způsobem aplikace, potřebnými nástroji a celkovou náročností použití.
Profesionální základní nátěry jsou obvykle formulovány pro aplikaci stříkáním pomocí profesionálního stříkacího zařízení, mají specifické hodnoty viskozity a vyžadují přesné ředění a nastavení aplikačního zařízení, takže jejich správné použití předpokládá určité zkušenosti a znalosti, které běžný kutilský pracovník nemusí mít.
Pro domácí použití jsou proto dostupné produkty, které jsou speciálně formulovány tak, aby byly snadno aplikovatelné válečkem nebo štětcem bez nutnosti speciálního vybavení, rychle schly, neměly silný nepříjemný zápach a snadno se čistily pouze vodou, přičemž jejich výkon je plně dostačující pro běžné domácí projekty, i když nemusí dosahovat úrovně profesionálních produktů v extrémních podmínkách.
Je také důležité zmínit, že pro kutily jsou k dispozici různé kombinované produkty, které spojují vlastnosti základního a finálního nátěru v jednom přípravku, takzvaný „základ a email v jednom", což sice ušetří čas a peníze, ale obvykle neposkytuje tak kvalitní výsledek jako aplikace samostatného základního a finálního nátěru, a proto jsou tyto kombinované produkty vhodné spíše pro méně náročné aplikace a nenápadné povrchy.
Jak správně připravit podklad před aplikací základního nátěru?
Výběr správného základního nátěru je sice naprosto klíčový, ale sám o sobě nestačí k dosažení dokonalého výsledku, neboť stejně důležitá je také důkladná příprava podkladu před aplikací primeru, protože i ten nejkvalitnější základní nátěr nedokáže kompenzovat nedostatečně připravený povrch a zaručit dlouhodobou přilnavost na znečištěném, mastném nebo nesoudržném podkladu.
Příprava podkladu začíná důkladným čištěním povrchu od prachu, nečistot, mastnoty, zbytků starých nátěrů a dalších látek, které by mohly narušit přilnavost primeru, přičemž způsob čištění závisí na typu podkladu a stupni znečištění, od prostého omytí čistou vodou s mycím prostředkem přes odmašťování speciálními rozpouštědly až po tryskání nebo vysokotlaké čištění u průmyslových aplikací.
Dalším důležitým krokem je oprava případných nerovností, trhlin, výmolů a jiných poškození povrchu pomocí vhodných tmelů nebo reprofilačních hmot, které je třeba nechat řádně zatvrdnout a poté přebrousit do hladka, aby výsledný povrch byl rovný a homogenní.
Minerální podklady, jako je beton nebo omítka, by měly být také zbaveny volných, nesoudržných částic kartáčováním nebo broušením, přičemž nové minerální podklady by měly být dostatečně vyzrálé a vysušené, obvykle se doporučuje vyčkat alespoň 28 dní po nanesení omítky nebo betonáži.
Dřevěné povrchy je třeba před aplikací primeru obrousit po směru vláken, přičemž je důležité odstranit veškeré suky a místa s vytékající pryskyřicí, která musí být nejprve ošetřena speciálním šelakovým přípravkem, aby se zabránilo jejich prosakování skrz nátěr v budoucnosti.
Otázka ceny je při výběru základního nátěru pochopitelně velmi důležitá pro většinu zákazníků, ovšem je třeba si uvědomit, že v případě primerů platí snad více než kde jinde stará pravda, že šetřit na špatném místě se nevyplácí, a že investice do kvalitního základního nátěru se vždy vyplatí v dlouhodobém horizontu, ať už z hlediska životnosti celého nátěrového systému, kvality výsledného povrchu nebo celkových nákladů na renovace a opravy.
Levné základní nátěry sice mohou na první pohled ušetřit určitou částku, ovšem jejich nižší kvalita se obvykle projeví horší penetrací do podkladu, slabší přilnavostí finálního nátěru, kratší životností celého nátěrového systému a nutností dřívějšího přetření nebo opravy, takže celkové náklady v dlouhodobém výhledu mohou být paradoxně vyšší než v případě použití dražšího, ale kvalitnějšího produktu.
Na druhou stranu je třeba říct, že nejvyšší cena nutně nezaručuje nejvyšší kvalitu, a že na trhu existuje celá řada produktů ve střední cenové kategorii, které poskytují výborný poměr ceny a výkonu a jsou plně dostačující pro většinu běžných aplikací. Při hodnocení ceny základního nátěru je také důležité zohlednit jeho vydatnost, tedy kolik metrů čtverečních lze pokrýt jedním litrem přípravku, neboť zdánlivě dražší produkt s vyšší vydatností může být ve výsledku ekonomičtější než levnější produkt s nízkou vydatností, který je třeba nanést ve více vrstvách nebo spotřebovat v větším množství pro dosažení požadovaného krytí.
Na závěr je důležité zmínit nejčastější chyby, kterých se lidé při výběru a aplikaci základního nátěru dopouštějí, neboť jejich znalost a vědomé vyhýbání se jim může ušetřit mnoho času, peněz a zklamání z neuspokojivého výsledku.
Jednou z nejčastějších chyb je použití nevhodného typu primeru pro daný typ podkladu nebo podmínky použití, například aplikace interiérového primeru na fasádu nebo použití základního nátěru pro dřevo na kovový povrch, což vede k nedostatečné přilnavosti, předčasnému selhání nátěrového systému a nutnosti celý proces opakovat.
Další velmi rozšířenou chybou je nedostatečná příprava podkladu před aplikací primeru, ať již z důvodu nedostatku času nebo v naivní víře, že primer sám o sobě dokáže kompenzovat nedostatečně připravený povrch, přičemž i ten nejkvalitnější primer nedokáže přilnout k mastnému, prašnému nebo nesoudržnému povrchu a zajistit tak potřebnou přilnavost finálního nátěru.
Mnoho lidí také chybuje při aplikaci primeru za nevhodných podmínek, například při příliš nízkých nebo naopak příliš vysokých teplotách, při vysoké vzdušné vlhkosti nebo při přímém slunečním záření, které mohou způsobit předčasné zasychání nebo naopak nedostatečné zaschnutí primeru a tím výrazně zhoršit jeho vlastnosti.
Velmi častou chybou je také nedodržení doporučené doby zasychání primeru před nanášením finálního nátěru, přičemž aplikace finální barvy na nedostatečně zaschnutý primer může způsobit celou řadu problémů, od špatné přilnavosti a bobtnání přes nerovnoměrné krytí až po celkové selhání nátěrového systému v krátké době po dokončení prací.
A konečně, mnoho kutilů podceňuje také nutnost důkladného promíchání primeru před aplikací, neboť pigmenty a přísady obsažené v přípravku mají tendenci se usazovat na dně nádoby, a nedostatečně promíchaný primer pak může mít nerovnoměrné složení a vlastnosti, což se negativně odráží na kvalitě výsledného nátěru.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.