Tyto nenáročné letní hlíznaté rostliny nejsou mrazuvzdorné. Obrovská barevná a tvarová rozmanitost květů v letní zahradě nemá konkurenci. V nabídce jsou od trpasličích typů s výškou od 20 cm až po 2 m vysoké odrůdy určené do pozadí větších zahradních úprav. Výborně se hodí i na sváteční aranžmá do váz. Největší zájem je o parkové a záhonové odrůdy s výškou 40 až 80 cm, které jsou dostatečně kompaktní a netřeba jejich vyvazovat. Současný světový sortiment zahrnuje několik tisíc odrůd. Zásobním orgánem jiřinek je členitá hlíza se zárodkem nové rostliny - pupenem v stonkové části. Při dělení hlíz to třeba mít na paměti, neboť ne každá má tento poupě! Proto raději s dělením počkáme až na jaře, když se objeví rostoucí pupeny. Zdravé hlízy vysazujeme ve druhé polovině dubna až začátkem května na slunné, nezamokřené místo do středně těžké půdy ve staré síle do takové hloubky, aby bylo nad nimi 8 až 10 cm zeminy. Zásadně jejich nesedne do půdy čerstvě vyhnojená chlévským hnojem a raději ani čerstvým kompostem. Rostliny jsou dosti odolné proti suchu, ale při dlouhotrvajícím deficitu vláhy je raději občas vydatně zalijeme. Do zálivky můžeme přidat tekuté hnojivo na kvetoucí rostliny, které nesmí obsahovat chlor. Během vegetace rostliny nevyžadují větší péči. Nezapomínáme na pravidelné odstraňování zbytků květů, čímž podpoříme tvorbu dalších. Zimní odpočinek Rostliny necháme vegetovat až do prvních mrazů, když je po spálení listů opatrně vyjmeme, necháme v suché místnosti bez mrazu oschnout a "vydýchat" během dvou až tří týdnů. Rostliny netřeba před skladováním zcela zbavit zeminy, hlavně ne násilně, abychom nepoškodili hlízky. Osušené jejich uložíme v jedné vrstvě do chladné, ne příliš suché místnosti s teplotou v rozmezí 2 až 10 ° C. Pokud nemáme vhodné podmínky k přezimování, můžeme je na podzim po zmrznutí zlikvidovat a na jaře si koupit nové.
Moderní odrůdy jsou velmi atraktivní, tvarově a barevně velmi rozmanité. Jejich nevýhoda je, že nejsou mrazuvzdorné, takže cibulovité hlízy třeba každý podzim vybírat z půdy, na zimu uskladnit a na jaře opět vysadit. Přešlechtěným se staly méně odolné, a když důsledně nerespektujeme jejich požadavky, můžeme mít s pěstováním problémy. Základním požadavkem jsou zdravé, dostatečně velké hlízy. Před sázením je zcela zbavíme zaschlých šupin a zbytků starých kořenů, preventivně jejich v roztoku fungicidu a insekticidu. Tento úkon je velmi důležitý a neměli bychom ho vynechat! Kupované hlízy jsou často již ošetřeny, ale nezaškodí, pokud moření zopakujeme. Budeme mít jistotu zdravého startu do vegetace. Zaschnutí hlízy sázíme do prokypřené, ale ne čerstvě vyhnojená půdy. Na pěstování je nejlepší slunné místo, kde jsme mečíky předtím alespoň pět let nepěstovali. Vysazujeme je od poloviny dubna do poloviny května, do hloubky 10 cm. Vzešlé rostliny zkontrolujeme a mírně pohnojíme některým komplexním tekutým hnojivem. Před vytvářením květních pupenů jejich preventivně stříkáme proti živočišným škůdcům, zejména proti Třásněnce. V nepříznivých letech dokáže tento škůdce zcela znehodnotit všechny květiny sáním zárodků květních pupenů. Postřiky opakujeme každých 10 až 14 dní, což je velmi důležité pro produkci kvalitních květů. Rostliny chráníme i před mšicemi, které jsou přenašeči různých viróz. Načerpání nových sil Po odkvětu rostliny přihnojíme, pokud je sucho, i vydatně zalijeme a necháme na záhoně, dokud hlízy koncem září až začátkem října nevybereme z půdy. S vybíráním velmi neotálet, neboť ve studené půdě hlízy rostou jen minimálně a zbytečně se infikují zárodky různých chorob, což se může negativně projevit během skladování a při dalším pěstování. Aby vydržely co nejdéle, květy mečíků jsou velmi vhodné na řezání do vázy. Moderní odrůdy se pěstují většinou pro tento účel. Ve váze, kde se plně uplatní jejich křehká krása, rozkvetou až do posledního květního puku. Řežeme je ve stadiu rozvíjení prvního puku na klasu.
Jejich výhoda je, že cibule nemusíme na zimu vybírat z půdy. Při správné péči a ošetřování vydrží na jednom místě několik let. Jejich barevná a tvarová rozmanitost je mimořádně pestrá a dají se použít i na řezání. Na druhé straně jsou však o něco náročnější. Potřebují slunné místo a kyselou půdní reakci. Půda by měla být propustná, nezamokřená. Kyselou reakci můžeme upravit přidáním rašeliny. Propustnost zlepšíme přidáním hrubozrnné nevápenatého písku, nejlépe žulového. Do takto připravené půdy sázíme jednotlivé cibule. Nabídka na trhu je v současnosti velmi bohatá, ale při výběru se raději orientujeme na méně náročné, dostatečně mrazuvzdorné odrůdy, které i při slabší péči dlouho vydrží. Hlavní období na vysazování je pozdní podzim a brzké jaro. Více se využívá jarní termín, kdy je i velký výběr cibulí ve specializovaných prodejnách. Před vysazením cibule prohlédneme, očistíme od suchých a napadených částí a preventivně moříme proti houbovým chorobám. Nejjednodušší je namočení v roztoku mořidla asi na půl hodiny, po zaschnutí jejich vysadíme. V nabídce jsou i odrůdy speciálně vyšlechtěné pro pěstování v nádobách. Jsou nižší a kompaktnější, ale podmínky vyžadují podobné. Nádoby mají být dostatečně velké a hluboké, aby půda rychle nepřeschla. Pokud chceme, aby lilie přežili více let, na zimu je i s nádobou přemístíme do místnosti, kde se teplota pohybuje kolem 0 °C. Půda by mohla jemně promrznout, ale nesmí zcela vyschnout. Jednodušší je na podzim celou nádobu hlouběji zakopat v zahradě. Lilie zásadně zaléváme nevápenatou dešťovou vodou a v době vegetace hnojíme hnojivy bez obsahu vápníku a chlóru. Cibule nesnášejí přemokření. Při splnění těchto podmínek se nám odmění krásnými a trvalých květy. Kombinací několika odrůd dosáhneme kvetení během celého léta.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.