Jak si otestovat půdu?

Čím více o půdě ve své zahradě víte, tím lépe ji můžete využít. Pokud máte dobrý půdní typ a kvalitní strukturu, máte vyhráno. Co však v případě, že se vám utekl méně úrodný typ s nekvalitní půdní strukturou?

Úpravy

I ten se dá ovlivnit k lepšímu. Půdní vlastnosti lze celkem snadno upravit, jen třeba vědět, v čem je problém. Na to vám pomůže poznání půdní struktury, což je vlastně uspořádání slepených základních půdních částic. Od struktury půdy totiž závisí, v jakém poměru k pevným částicím je v půdě zastoupena voda a vzduch. S tím přímo souvisí i pro rostliny důležitý mikroskopický život. Příznivá půdní struktura umožňuje i snadný průnik kořenů a zejména kořenových vlásků, proto je to důležitý ukazatel úrodnosti půdy.

Jak si ji otestujete?

Zrnka jílu, prachu a písku rozeznáte i pouhým okem. Zpravidla propadají skrz oka síta na mouku. Písčité zrna, které mohou mít rozměry 2 až 4 mm, se nelepí na prsty a při mrvení mezi prsty cítíte jejich ostré hrany. Půdní částice mohou mít různé rozměry, nejideálnější struktura se však vytváří z částic o rozměrech 1 až 10 mm. Zjistíte ji prosévání vysušené půdy nejen přes síto na mouku, ale i na halušky. Pak zvažte hmotnost zeminy, která zůstala na sítu na prosívání mouky a propadla přes dírky síta na halušky. U vzorku zeminy o hmotnosti 1 kg má půda nevhodnou strukturu, pokud je částic s ideálními rozměry méně než 0,5 kg. Dobrá struktura má 0,5 až 0,75 kg a velmi dobrá více než 0,75 kg částic ideálních rozměrů. Na kvalitu struktury půdy ovlivňuje i tvar částic. Nejlepší jsou s kulovitým a polyedrický tvarem nebo ve tvaru kostky. Nevhodné mají hranolovitého, nebo doskovitý tvar. Důležitý ukazatel kvality půdní struktury je i vodostálost částic. Pokud se v misce s vodou okamžitě rozplave, jde o nekvalitní a nestálou strukturu.

Struktura půdních horizontů

Každý půdní typ skládá z několika vrstev. Ty můžete zjistit na příčném průřezu půdou od jejího povrchu a jednoduše si podle nich určit půdní typ. Využít k tomu lze například vykopanou jámu k zasazení stromku. Jáma by však měla být hluboká minimálně jeden metr. Půda může mít nejméně dvě, ale i pět vrstev. Povrchová obvykle obsahuje humus různé barvy a kvality. Hlubší vrstvy zase mohou být například ochuzeny o železo nebo jíl, proto jsou často zcela vybělené. Obohacení těmito látkami jejich zbarvuje nahnědlá. Šedé a flekaté či mramorované šedé a červené vrstvy signalizují nadbytek vody v půdě.

Úrodné typy půd

V klasifikaci půd Slovenska je jednadvaceti typů, z nichž se v zahradách nejčastěji vyskytuje deset a vzácněji čtyři typy. Z nich je sedm typů úrodných a sedm typů méně úrodných. Na úrodných půdách se dají pěstovat téměř všechny naše a mnohé zahraniční druhy rostlin. Méně úrodným půdám třeba věnovat větší pozornost. K úrodným typům patří černice, černozem, rendzina, pararendzina, fluvizem, kultizem a antrozem. Všechny se vyznačují tmavým humusovým horizontem, často hrubým i půl metru, s příznivou drobtovité strukturou. Pod tímto je už jen substrát. Černice fluvizem vznikly z říčních nánosů a podzemní voda v nich často vzlíná až ke kořenům rostlin. Rendzina se vytvoří z karbonátové a silikon-karbonátové pevných hornin, proto často obsahují štěrk a kameny. Ty se často nacházejí i ve fluvizemiach. Kultizem vznikla z méně úrodných, ale i úrodných typů půd dvouvrstvým rytí, tedy prohloubením huminové horizontu do hloubky 40 cm a více. Antrozem je půda vytvořena člověkem z navezené, zpravidla humózní zeminy.

Méně úrodné typy půd

Patří k nim regozem, ranker, luvizem, hnědozem, kambizem, klih a pseudoglej. Regozem je písčitá, méně hlinitá půda s tenkým světlým humusovým horizontem, často s elementální strukturou, pod kterým je sypký substrát. Tenký humusový horizont a navíc i mělký půdní profil má ranker.