Ve skutečnosti nemá zimolez s borůvkami nic společného. Patří do zcela jiného rodu než borůvka a na rozdíl od ní většina druhů zimolezu (Lonicera L.) se využívá jako okrasná rostlina, ne na pěstování ovoce. Nejznámější jsou Lonicera tatarica, Lonicera caprifolium a Lonicera japonica, které zcela běžně najdeme v okrasné části zahrady. Některé druhy však mají i jedlé plody. Ty vzdáleně připomínají plody borůvky a mají je zejména druhy, jako například Lonicera turczaninowii, Lonicera kamtschatica a Lonicera edulis. Zimolez nemá ani takové specifické nároky na kyselost půdy jako borůvka.
Je to kompaktní, hustě rozvětvený keř. Každoroční vyrůstání letorostů má za následek jeho zahušťování, což způsobuje postupné snižování úrody, protože plody se pak tvoří jen na obvodu keře a jsou stále menší. Při bujně rostoucích a bohatě rodících odrůdách může v důsledku silného zahuštění docházet až k zasychání a odumírání vrchních částí větviček. Vzhledem k tomu, že zimolez je dlouhověká dřevina, je také období zahušťování poměrně dlouhé. Kosterní větve, může jich být dvanáct až patnáct, jsou mohutné, rozvětvené a od druhého roku se jejich kůra odlupuje v podélných pásech. Další jeho charakteristickou vlastností je poměrně velká tvrdost dřeva. Letorosty se tvoří na jednoletém dřevě a mohou dorůst až do délky 35 cm i více. Květy a plody se tvoří při bázi letorostů v paždí listů. Ve vrcholové části letorosty se v průběhu léta zakládají květní pupeny na roční úrodu plodů. Kromě letorostů se na keři mohou vytvářet i silné vzpřímené výhonky z probuzených pupenů na troj-až pětiletém nebo i starším dřevě. Jejich délka může dosáhnout 50 až 90 cm.
V období růstu není řez obvykle prvních pět až sedm let potřebný. V osmém až desátém roce po výsadbě, když už je keř rozrostlý, začíná být nezbytný. Vhodným termínem pro zmlazovací nebo prosvětlovací řez je podzim po opadu listů nebo velmi časný předjarní řez až do období začátku rašení. Při řezu zkracujeme starší kosterní větve nad místem vyrůstání mladších výhonků, přičemž dbáme na to, aby mladší výhonky byly umístěny ve středu keře, ne na jeho okrajích. Takto zkrátíme všechny kosterní větve, přičemž starší, které jsou nízko při zemi téměř ve vodorovné poloze, odstraníme úplně, a to až při bázi keře, aby se zachoval vzpřímený kompaktní tvar. Abychom se nepřipravili úplně o úrodu plodů v následujícím roce, řez by měl být mírný. Prosvětlení kra má za následek probuzení spících pupenů a následně mohutnou tvorbu silných výhonků. Ty na druhý rok po řezu mají větší plody. Takový důsledný zmlazovací řez opakujeme opět po třech až čtyřech letech.
Pro rychlé zmlazením starých, dlouhodobě jiný než řezaný krov můžeme použít také radikální zmlazovací řez "na hlavu". Provádíme jej v pozdní podzim nebo brzy na jaře. Spočívá v seříznutí všech kosterních větví ve výši 30 - 40 cm nad úrovní půdy. Hlubší řez není vhodný, protože v nejspodnějších částech kosterních větví se již nenachází dostatek spících pupenů - základů nových výhonků. Následující rok, případně při jarním řezu ještě týž rok, se ze spících pupenů vytvoří velké množství mladých výhonků dlouhých až do 50 cm, které jsou základem úrody v následujícím roce. Vzhledem k vysokému počtu výhonů je třeba asi ve třetím roce po radikálním řezu udělat prosvětlující řez, při kterém ponecháme jen asi deset až patnáct nejsilnějších větví a ostatní odstraníme při bázi keře.
Velkým kladem je jeho vysoká přizpůsobivost a nízké nároky na prostředí i pěstování. Má poměrně krátké vegetační období, je odolný proti mrazům a květy nepoškodí ani jarní mráz. Při předčasném kvetení hrozí pouze nedostatečné opylení, protože brzy na jaře ještě nelétá hmyz. Plody tvoří souplodí dvou srostlých bobulí. Dozrávají dříve než jiné bobulovitého ovoce, ještě v době před prvními jahodami. Způsob řezu při zimolezu je podmíněn jeho způsobem růstu.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.