Jak odvzdušnit kalové čerpadlo?

Kalové čerpadlo se po delším stání nebo po přerušení sání někdy „zavzdušní“ a přestane hnát vodu, i když motor běží a hadice je správně zapojená. Hlavním viníkem bývá vzduchová kapsa v tělese čerpadla nebo v potrubí, která brání vytvoření podtlaku a proudění. Odvzdušnění je v praxi soubor jednoduchých kroků, které obnoví souvislou vodní sloupcovou dráhu a tím i tlak i průtok. Než ale začnete, je dobré vědět, jaké máte čerpadlo (ponorné vs. samonasávací) a kde přesně se může vzduch zdržovat.

• Velký výběr kalových čerpadel na Heuréce

Nejprve bezpečnost a rychlá diagnostika: odpojte napájení, vytáhněte vidlici ze zásuvky a počkejte, až se motor zcela zastaví, protože i krátký záškub může být nebezpečný. Zkontrolujte, zda je sací koš nebo mřížka čistá, protože ucpaný vstup simuluje stejné příznaky jako zavzdušnění. Pohledem zkontrolujte průhledné části hadic, případně hadici krátce pozvedněte a sledujte, zda se netvoří bubliny putující proti směru proudění. Prohmatejte hadici od čerpadla k prvnímu kolenu – vzduchové kapsy často sedí právě v nejvyšším bodě nebo v ostrém zlomu. U jističů a plováků ověřte, že jsou v poloze „zapnuto“ a že plovák není zaseknutý v poloze „vypnuto“, protože pak čerpadlo běží přerušovaně a vzduch si do něj neustále „sedá“. Když při běhu slyšíte pískání, kavitaci nebo nepravidelné bublání a přitom neteče, je téměř jisté, že bojujete se vzduchovou kapsou, nikoli s poruchou motoru. Pokud máte na výtlaku zpětnou klapku, pomalu ji otevřete a zavřete – někdy sama drží v trubce bublinu.

• Jak se používá kalové čerpadlo?

U povrchových a samonasávacích kalových čerpadel je klíčové správné „naplnění“ (zaplavení) čerpadla i sání vodou. Otevřete plnicí zátku na tělese čerpadla (obvykle mosazná nebo plastová na horní straně) a nalijte čistou vodu, dokud nezačne vytékat plnícím otvorem – tím nahradíte vzduch vodou v komoře i v oběžném kole. Zároveň zvedněte sací hadici tak, aby její průběh neobsahoval lokální „kopeček“ – ideál je souvislý mírný spád směrem k čerpadlu. Pokud je sací hadice dlouhá, naplňte ji předem vodou: jeden konec utěsněte dlaňí, hadici ponořte, nechte vytlačit vzduch a opatrně nasaďte na sání, abyste vodu nevycákli. Na výtlaku povolte odvzdušňovací šroub (nebo přechod rozpojte v rychlospojce) a nechte uniknout vzduch, dokud nepůjde plný proud vody, poté šroub zavřete a spoj vraťte. Při prvním spuštění nechte výtlak částečně otevřený, aby mohl vzduch snadno pryč, a průtok teprve pak dolaďte. Pokud čerpadlo stále „nejde do záběru“, krátce je vypněte a znovu zapněte – pulzace někdy uvolní přilepenou bublinu v oběžném kole. V extrémních případech pomůže čerpadlo na pár sekund zvednout nebo lehce naklonit tak, aby se změnil nejvyšší bod a bublina měla kudy uniknout.

U ponorných kalových čerpadel je postup jiný, protože jejich těleso má být při práci celé pod hladinou. Začněte tím, že čerpadlo spustíte do média tak, aby nad víkem zůstalo aspoň 20–30 cm vody – mělčina je častý důvod nasávání vzduchu. Jestliže je hladina nízko, přidejte vodu (například hadicí z vodovodu) a vytvořte dostatek sloupce, aby plovák spolehlivě sepnul a sání nešetřilo vzduch. Poté čerpadlem jemně zakývejte do stran – „vyburpte“ z něj bubliny, které se mohou držet v šneku nebo v difuzoru. Pokud má výtlak koleno hned u hrdla čerpadla, přehodnoťte jeho polohu: krátké narovnání nebo otočení kolene o pár stupňů často změní nejvyšší bod a bublina odejde po proudu. Na volném konci výtlačné hadice ji na okamžik spusťte níž než je hladina, aby se vytvořil přirozený spád a vzduch vyhopsal ven; když se proud ustálí, vraťte hadici do požadované trasy. U modelů s malým odvzdušňovacím ventem na horní části pláště ventil povolte, počkejte na proud vody a zase dotáhněte. Jestli čerpadlo po odvzdušnění stále pulzuje, zkontrolujte, zda v sacím prostoru nevisí igelit, hadr nebo vlákna, která do kapsy znovu vtahují vzduch.

Spousta falešných „vzduchových“ problémů vzniká v potrubí: vysoké spoty, příliš ostrá kolena a špatná nebo těžká zpětná klapka. U dlouhých výtlaků se snažte vyhnout vrcholům, kde se vzduch zastaví – trasa by měla mít plynulý výstup bez sedel, případně přidejte na nejvyšším místě ruční odvzdušňovací ventil. Zpětná klapka patří co nejblíž k čerpadlu, aby po vypnutí nevytekla voda z tělesa a sání se nezalomilo vzduchem; horizontální pružinové klapky někdy drží bublinu, lepší je otočné provedení s nízkým odporem. Hadice volte dostatečného průměru a pokud to jde, transparentní – uvidíte bubliny a snáz je „vyženete“. Úniky na spojích jsou vražedné: i drobné přisávání na sání vytvoří nekonečný přísun vzduchu, který nepřemluvíte žádným odvzdušňováním, proto použijte teflonovou pásku, těsnění a spony a spoje dotáhněte. Když v trase nutně musí být „kopec“, instalujte na jeho vrcholu malý manuální odvzdušňovák nebo rychlospojku, kterou na chvilku po spuštění povolíte a pustíte bubliny ven. Pamatujte i na fyziku: čerpadlo nesmí „přisávat nasucho“ – pokud výška sání, viskozita nebo teplota vody zhorší NPSH, dojde ke kavitaci a bubliny budou vznikat samy.

Po úspěšném odvzdušnění sledujte pár minut chod: proud by měl být souvislý, zvuk motoru klidný, bez pískání a bez nepravidelných vibrací. Dotkněte se (opatrně) tělesa čerpadla – mělo by se postupně pouze vlažně ohřívat, nikoli rychle pálit, což by značilo, že voda stále neproudí dostatečně a motor se chladí málo. Zkontrolujte, že plovák sepíná v rozumné výšce a že po vypnutí zůstává v tělese čerpadla voda (u povrchových) – pokud ne, vraťte se k zpětné klapce. Proti opakovanému zavzdušnění pomůže krátký „proplach“ čistou vodou po práci a u povrchových čerpadel i zazimování: vypustit, otevřít plnící a odvzdušňovací šroub, nechat vykapat a uskladnit v teple. V náročných médiích (septik, silné kaly) se vyplatí jednou za čas sundat šneky, difuzor i oběžné kolo, očistit je od vláken a provazců a opět správně naplnit čerpadlo vodou. Pokud se problém vrací vždy při určité trase hadice, přetrasujte ji natrvalo – odstranění jednoho vrcholu je často definitivní řešení. A když čerpadlo ne a ne chytit, ačkoli voda je, trasa je hladká a spoje těsní, vyhledejte servis – může být sjeté oběžné kolo nebo prasklý těsnicí kroužek, který nasává „falešný“ vzduch.

Nakonec pár praktických fíglů z terénu: když nemáte odvzdušňovací šroub, vytvořte ho na chvilku – mírně rozpojte rychlospojku na výtlaku, nechte „syknout“ vzduch a jakmile cákne plný proud, spoj zacvakněte. U povrchových čerpadel bez plnicí zátky naplňte sání přes sací hadici: druhý člověk ponoří sací koš do kýble s vodou a vy až tehdy nasadíte hadici na hrdlo čerpadla, abyste nevpustili vzduch. Krátké prudké zvednutí a spuštění výtlačné hadice pomáhá přelomit povrchové napětí v bublině, která se jinak tvrdohlavě drží na stěně. Pokud čerpáte z jámy, kde hladina kolísá, zavěste čerpadlo na lano tak, aby při poklesu nekleslo pod minimální pracovní výšku – přisátí vzduchu na dně rozjede lavinu problémů. Při dlouhých výtlacích zvažte instalaci odvzdušňovacího T-kusu ve vrcholu a na konec dejte mírně otevřený ventil, který prvních pár sekund po startu necháte „vydechnout“. V nouzi, když potřebujete rychle „napěchovat“ vodu do těla čerpadla, můžete přes krátkou hadičku do plnicího otvoru vyfouknout vodu z PET lahve – vytlačíte tak vzduch z dutin bez rozpojování dlouhých hadic. A jako prevence: po každém čerpání nechte čerpadlo půl minuty běžet s čistou vodou, aby v něm nezůstaly plyny z biochemie kalu, které si příště zase sednou do kapsy.

Když si to shrneme jako jednoduchý kontrolní plán: bezpečně vypnout – zkontrolovat sání a plovák – naplnit tělo čerpadla a sání vodou – otevřít nejvyšší bod na výtlaku a nechat uniknout vzduch – spustit s částečně otevřeným výtlakem – stabilizovat průtok – zkontrolovat spoje a klapky. Nejčastější chybou není „špatné čerpadlo“, ale nezaplavené sání, vysoký vrchol v trase nebo netěsný spoj, který si k sobě vzduch přicucává pořád dokola. Jakmile jednou pochopíte, kde se ve vaší konkrétní sestavě dělá nejvyšší bod a kudy vzduch utíká, budete odvzdušňovat během minut. A pokud čerpáte různá média, udělejte si malý „startovací“ rituál: dolít tělo, vydechnout vrchol, nechat minutu běžet a až pak přidusit proud na výkon, který potřebujete. Tím dáte čerpadlu i hadicím čas, aby se bubliny srovnaly a práce šla plynule, bez kvílení, bez škubání a bez zbytečného trápení motoru.